Je mi ale líto některých letitých institutů ve stanovách, které přeci jen odlišovaly tuto stranu od stran jiných. Byly to např. kvóty mladých a žen, jak na sjezdovém jednání, tak v orgánech strany. Upřímně řečeno ti, kdo nyní upravují Starcovy stanovy, by se měli zabývat otázkou, co přesně sociální demokracii přivedlo k neslýchanému debaklu v podzimních volbách do sněmovny. Určitě to ale nebyly ani kvóty mladých, ani kvóty žen. Byla to zapouzdřenost stranického establishmentu, kterému se podařilo, zneužitím vnitrostranických mechanismů, vytvořit zcela nepluralitní a názorově nesnášenlivé vedení. Vedení okřikující jakoukoli originalitu v názorech. Strana, podle názoru tohoto vedení, měla mluvit jen jedním jazykem a slepě poslouchat. V nejbližších letech, by ČSSD měla naopak hledat nové politické talenty. A vůbec to nemusí být jen lidé noví. On se koneckonců nikdo, v situaci, kdy je ČSSD v relevantních průzkumech veřejného mínění mírně nad hranici 5%, do této strany ani nehrne. Ale v jednotlivých krajích jsou přeci lidé, kteří v nedávné minulosti prošli krajskou či komunální politikou. Jsou to bývalí a někdy i současní starostové, primátoři a krajští radní. Ti všichni mají určitý potenciál, opírající se o již projevené schopnosti a získané nemalé politické zkušenosti. Zdá se, že právě přímá volba předsedy strany, krajů a okresů, by mohla alespoň částečně přispět k rozbití klientelistických vazeb a k oslabení vlivu kmotrů ve straně.

Jinak nové stranické stanovy, které snad někdy časem vzniknou, by měly stranu zbavit hermetického příkrovu, který ji svírá a způsobuje, že do ní nepřicházejí talentovaní lidé. Vždyť komu by se chtělo čekat čtyři roky na to, až mu stanovy a nějaké bratrstvo umožní za stranu kandidovat do nějaké funkce. Zejména když je tu a tam možné dělat, při nominacích do stranických funkcí, závažné výjimky…(např. Valachová na stranické kandidátce do sněmovny do Středočeského kraje žádnou lhůtu dodržet nemusela). Takže, jak je vidět, tak ustanovení této části stanov je užíváno politicky zcela účelově. Vůči někomu důsledně, vůči jinému se udělala velkorysá výjimka. Prostě tak nějak po „sobotkovsku“. Výsledek už známe.

Se zájmem jsem si přečetl rozhovor jednoho ze znalců stranických problémů, který fantazíruje o tom, kterak by reprezentace ČSSD měla sestoupit z „malostranských paláců“ mezi lid. No, to by bylo samozřejmě úžasné. Byly v minulosti i takové doby, ale to už je hodně dlouho. Stranické elity mezi lid, po vzoru svých předchůdců z let 2006 – 2010 anebo 1994 – 1998, prostě nevyrazí . A zbylá členská základna téměř neexistuje anebo je zcela demoralizována seriálem neúspěchů strany.

Je potřeba se podívat pravdě zcela do očí. Na sjezdu budou zvoleni maršálové a generálové (a možná, že některé funkce ve vedení budou, s ohledem na přetlak kandidátů, neobsazeny) bez vojska, kteří budou muset už v podzimních, komunálních a senátních volbách, jít osobním příkladem čelem do volební kampaně. A to pěkně mezi lidi do kontaktní kampaně.

Je otázka, co všechno se na mimořádném sjezdu ČSSD o nadcházející neděli dá ještě projednat. Jistý je jen projev M. Zemana a také oběd. Pokud sjezd skončí zjevným neúspěchem, tedy nebude zvoleno ani celé vedení ČSSD, a nebude vysláno jasné poselství české veřejnosti o změně, bude to špatný signál. Každý sjezd ČSSD přinesl, tedy alespoň v prvních týdnech po jeho skončení, oživení volebních preferenci této strany. Bylo tomu tak proto, že poselství předchozích sjezdů, byla v řadě případů zcela jasně pozitivní pro veřejnost. Bylo tomu tak například po hradeckém sjezdu v roce 1993, ale také třeba po brněnském sjezdu v roce 2007. Mimochodem, po obou těchto sjezdech začaly ČSSD růst volební preference. V tom prvním případě růst preferencí kulminoval v letech 1997 – 1998. V tom druhém případě se již v září 2007 ČSSD stala jasně nejsilnější politickou stranou v zemi, když přeskočila po pěti letech a na příštích deset let ve volebních preferencích ODS. Jinak řečeno, pokud poselství sjezdu nebude o jasné změně politické linie této strany – a hlavní kandidáti na předsedu ČSSD změnu nepředstavují - může dojít k jistému oživení volebních preferencí, ale nejspíš jen na velmi přechodnou dobu.