Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení páni ministři, pane premiére.

Ten váš projev, já vás nebudu osočovat z toho, že jste si to nepsal sám. Kdybyste si to psal sám, tak tohle nikdy nemůžete přečíst. To nemyslíte vážně, co jste nám tady říkal. Já jsem si dělala čárky, pak už jsem nestačila, že všechno funguje. Vždyť to není pravda. Vezměte si auto a jeďte do lékáren. Jeďte do lékárny i jako pan premiér osobně, ani se nemusíte převlékat za nějakou masku a jeďte pro recept si ho vyzvednout.

Teď nemyslím to nic špatně s tou maskou, někdo se převléká, aby nebyl poznat, třeba v nějakých seriálech, když jde do restaurace zkontrolovat jídlo. Běžte normálně jako pan premiér a jeďte po lékárnách v České republice s receptem na penicilin, nebo na něco jiného, nebo si jeďte koupit endiaron, nebo něco jiného, ale jeďte do těch lékáren. Vy máte auto. Ti senioři auto nemají. Ti musí jezdit třeba městskou hromadnou dopravou.

Ten váš projev byly opravdu jenom prázdná slova statistik, čísel, ale ta realita je úplně jiná. Já nevím, jak to děláte vy, nebo jste dělal, když jste byl poslancem, já, když jsme řešili nějaký zákon, tak jsem na to konkrétní místo šla, podívala jsem se jak to tam chodí a teprve pak jsem něco dělala. Vy jste to zjevně neudělali, protože byste vyšli z té bubliny té Sněmovny a toho úřadu a šli do těch lékáren se podívat, že to tam prostě nefunguje.

Nadměrná spotřeba penicilinu. Tak teď nevím, jsem zdravotníkem od roku 1986, a nevím, zeptám se tamhle svých kolegů na dálku, ať mi přikývnou, jestli antibiotika se dají u nás v České republice koupit jen tak bez receptu. (Předsedající: Váš čas.) (Poslanci reagují, že se nedají koupit.) To mluví za všechno.