Babišova éra nás v mnoha aspektech vrátila zpět ke komunistickému pojetí státu. Všechno detailně regulovat, apriorně lidem nevěřit, pohrdat veřejností, chytit živé bytosti pod krkem a zakázat jim všechno, co nutně nepotřebují.  Kleknout na ně. Stát přece ví, co je pro ně dobré. Vynutit poslušnost silou. Zastrašit. Účel světí prostředky. Porušování zákonů, pro některé vyvolené přece neplatí. Na některé zvláště vyvolené justice dokonce nesmí. Koupit si podporu veřejnosti při volbách. Všudypřítomná morální devastace. Lhaní. Cynickou kvintesencí komunistického totalitního uvažování byl pokus odečíst sbírky na pomoc postiženým tornádem, které si lidé spontánně zorganizovali a ve kterých bleskově vybrali miliardu, od vládní pomoci. Jinak řečeno – vyvlastnit je. Bude velmi obtížné vrátit se k právnímu státu.

Jednou oblastí, kterou musíme dát do pořádku, je vyjasnit si některé pojmy. Ono se totiž stalo vládní módou ohánět se slovem ‚solidarita‘. Ale zaznívá to také z OSN, z Brusele, od politiků a politických stran, i z Vatikánu … prostě odevšad. Kde se to slovo vzalo?

Slovo ‚solidarita‘ je mělké a pokrytecké. V politice je nezakotvené. Pochází z latiny, kde přídavné jméno ‚solidus‘ znamená pevný. Římané ho používali mimo jiné v legiích. Všichni si tam přáli, aby byla legie pevná a silná, prostě solidní. A všichni proto vyzývali slabší vojáky, aby více trénovali, aby přidali, aby byli solidární s ostatními. ‚Solidarita‘ znamenalo, že slabší se musí víc snažit. Ironií osudu dnes politikové používají toto slovo ve zcela opačném významu: Silnější mají být solidární se slabšími. To ale jako celek pevnější nebudeme.

Proč k takovému pokrytectví dochází? Slovo ‚solidarita‘ se v politice objevuje ve stejné době, jako politické snahy o nastolení totalitních režimů. Jen obtížně se totiž získává lidová podpora pro heslo: ‚Sebereme druhým a rozdělíme si to.‘ Příliš to připomíná loupežnickou rétoriku. Mnozí se pak obávají, že mohou být právě těmi druhými, kterým se bude brát. Když se to ale zamaskuje něčím zdánlivě ušlechtilejším, třeba slovem ‚solidarita‘, zní to trochu lépe: ‚Vy silní musíte být solidární s těmi slabými.‘