Vážené paní ministryně, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážená veřejnosti, myslím, že tenhle evergreen, který tady projednáváme prakticky pokaždé, když se blíží nějaké volby, a ty se blíží vždycky v každém roce, už je věcí, na kterou jsme do jisté míry zvyklí. Ale to, na co si nelze zvyknout, je ta bohorovnost, s jakou nám s úsměvem, klidným hlasem dámy ministryně, které tady hovořily za vládu, sdělují, že je všechno v pořádku, co se týče veřejných financí, že to tempo zadlužování vlastně není tak hrozné, že se 2 biliony schodku během šesti let, 2 biliony během šesti let... Pojďte si to sečíst, co navrhují a co už jsme prožili v minulém roce, v tomhle roce co je za schodek schválený, do příštích let výhled už všichni také známe, takže činí to opravdu až 2 biliony korun... Tak že je to vlastně všechno bezproblémové, sluníčkové, pohoda. Po nás potopa...

Tato vláda je v tom téměř stejném složení u moci už druhé volební období. Osm let měla na to hnout s důchodovým systémem a vyřešit jeho palčivé problémy. Řešit tu udržitelnost, což je slovo, které možná zní ne úplně příjemně, ne úplně jednoznačně, pro mnohé není asi úplně zřejmé, co přesně by mělo obsahovat, ale je nesmírně důležité. Protože my si určitě v budoucnu chceme dovolit nejenom právě důstojné důchody, ale celkově důstojný život všech, kteří budou v penzi, i ostatních obyvatel, a to předpokládá také financování zdravotnického systému, sociálního systému, sociálních služeb apod. A i to stojí nemalé peníze státní rozpočet a i to je zejména pro seniory a jejich kvalitní dobrý život důležité. Proto není možné opomíjet právě otázky, které tady paní ministryně Maláčová ve svém úvodním slově trochu zesměšnila. Proto je důležité dívat se na celkový kontext a odpovídat i na to, co není vládě úplně příjemné, ale kde jinde ve státním rozpočtu ty peníze je schopna ušetřit.

A když tady byla taková parafráze diskusních pořadů od paní ministryně Maláčové, tak já si dovolím parafrázi jedné známé české komedie Kulový blesk, všichni určitě známe tu scénu, kdy přijde starší paní, taková babička právě a ptá se, máte sklep a mohla bych ho vidět? Je to často využívané i na sociálních sítích v různých memech. Tak já se tady parafrází této slavné filmové scény ptám, a kde máte ty úspory? Mohla bych je vidět? Já totiž nenacházím reálnou snahu, opravdu reálnou snahu kdekoli uspořit. Těch pár desítek či stovek úřednických míst, často jenom tabulkových, která nejsou obsazena a která se škrtnou, vypadá možná na první pohled líbivě, ale ve skutečnosti žádné velké terno úspor nepřináší.

A je tedy fér říci všem, i těm stávajícím penzistům, že už i za jejich životů ty dopady budeme pociťovat. Pokud je totiž dneska někomu 65, 70 let, tak se té doby, před čímž varují OECD, Světová banka, Evropská komise, Národní rozpočtová rada a další kapacity ekonomů před tím varují, že po roce 2030 se dostáváme s důchodovým účtem do obrovských problémů. Vaše vlády umí jenom dělat tyto líbivé věci, tyto líbivé kroky. Ale neuměly, ať už z důvodu neodvahy, nebo neschopnosti, nebo kombinace obojího, připravit skutečně změny systému, můžeme tomu říkat jinak než reforma, pokud toto slovo považujete už dneska za sprosté, a připravit systém na zátěž většího množství penzistů, větších potřeb, které budou mít. Nestalo se tak. Osm let vám je krátkých. Osm let je asi moc málo na to, abyste takovou věc připravili. Tak je to známka toho, že už nemáte v další vládě prostě být. Protože jestliže vám nestačí takhle dlouhá doba, tak nevím, kolik byste skutečně potřebovali.