Vážené paní ministryně, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážená veřejnosti, myslím, že tenhle evergreen, který tady projednáváme prakticky pokaždé, když se blíží nějaké volby, a ty se blíží vždycky v každém roce, už je věcí, na kterou jsme do jisté míry zvyklí. Ale to, na co si nelze zvyknout, je ta bohorovnost, s jakou nám s úsměvem, klidným hlasem dámy ministryně, které tady hovořily za vládu, sdělují, že je všechno v pořádku, co se týče veřejných financí, že to tempo zadlužování vlastně není tak hrozné, že se 2 biliony schodku během šesti let, 2 biliony během šesti let... Pojďte si to sečíst, co navrhují a co už jsme prožili v minulém roce, v tomhle roce co je za schodek schválený, do příštích let výhled už všichni také známe, takže činí to opravdu až 2 biliony korun... Tak že je to vlastně všechno bezproblémové, sluníčkové, pohoda. Po nás potopa...

Tato vláda je v tom téměř stejném složení u moci už druhé volební období. Osm let měla na to hnout s důchodovým systémem a vyřešit jeho palčivé problémy. Řešit tu udržitelnost, což je slovo, které možná zní ne úplně příjemně, ne úplně jednoznačně, pro mnohé není asi úplně zřejmé, co přesně by mělo obsahovat, ale je nesmírně důležité. Protože my si určitě v budoucnu chceme dovolit nejenom právě důstojné důchody, ale celkově důstojný život všech, kteří budou v penzi, i ostatních obyvatel, a to předpokládá také financování zdravotnického systému, sociálního systému, sociálních služeb apod. A i to stojí nemalé peníze státní rozpočet a i to je zejména pro seniory a jejich kvalitní dobrý život důležité. Proto není možné opomíjet právě otázky, které tady paní ministryně Maláčová ve svém úvodním slově trochu zesměšnila. Proto je důležité dívat se na celkový kontext a odpovídat i na to, co není vládě úplně příjemné, ale kde jinde ve státním rozpočtu ty peníze je schopna ušetřit.

A když tady byla taková parafráze diskusních pořadů od paní ministryně Maláčové, tak já si dovolím parafrázi jedné známé české komedie Kulový blesk, všichni určitě známe tu scénu, kdy přijde starší paní, taková babička právě a ptá se, máte sklep a mohla bych ho vidět? Je to často využívané i na sociálních sítích v různých memech. Tak já se tady parafrází této slavné filmové scény ptám, a kde máte ty úspory? Mohla bych je vidět? Já totiž nenacházím reálnou snahu, opravdu reálnou snahu kdekoli uspořit. Těch pár desítek či stovek úřednických míst, často jenom tabulkových, která nejsou obsazena a která se škrtnou, vypadá možná na první pohled líbivě, ale ve skutečnosti žádné velké terno úspor nepřináší.

A je tedy fér říci všem, i těm stávajícím penzistům, že už i za jejich životů ty dopady budeme pociťovat. Pokud je totiž dneska někomu 65, 70 let, tak se té doby, před čímž varují OECD, Světová banka, Evropská komise, Národní rozpočtová rada a další kapacity ekonomů před tím varují, že po roce 2030 se dostáváme s důchodovým účtem do obrovských problémů. Vaše vlády umí jenom dělat tyto líbivé věci, tyto líbivé kroky. Ale neuměly, ať už z důvodu neodvahy, nebo neschopnosti, nebo kombinace obojího, připravit skutečně změny systému, můžeme tomu říkat jinak než reforma, pokud toto slovo považujete už dneska za sprosté, a připravit systém na zátěž většího množství penzistů, větších potřeb, které budou mít. Nestalo se tak. Osm let vám je krátkých. Osm let je asi moc málo na to, abyste takovou věc připravili. Tak je to známka toho, že už nemáte v další vládě prostě být. Protože jestliže vám nestačí takhle dlouhá doba, tak nevím, kolik byste skutečně potřebovali.

My si přejeme jako TOP 09 a děláme maximum pro to, aby penze v České republice byly co nejvyšší možné s ohledem na to, abychom si je mohli dovolit financovat nejenom příští rok, nejenom za dva roky, ale i za deset, za patnáct, za dvacet. Zkrátka abychom se tady nebavili právě jenom z roku na rok, ale abychom nacházeli řešení pro delší období pro všechny občany, i ty, kteří třeba ještě dneska v penzi nejsou.

Připomeňme, že už v minulých letech jsme tady probírali zvýšení penzí nad zákonnou valorizaci. A když to bylo v letech, kdy opravdu velmi dobře prosperovala ekonomika, kdy byl růst doslova rekordní, zaměstnanost (nezaměstnanost?) rekordně nízká a výběr daní tím pádem vysoký, tak i my jsme podpořili to zvýšení, které šlo nad rámec. Ale vždycky jsme k tomu dodávali právě to, že je nutné se soustředit i na změnu systému, že to ruku v ruce jde spolu a nelze to od sebe oddělit. A že to je váš klíčový a základní úkol, který prostě máte. Ostatně jste si to tak i napsali do programového prohlášení jako prioritu číslo jedna. Tak nestalo se. To víme. Už ani není šance to za tak krátkou dobu před volbami schválit, byť se tady někteří stále ještě snaží tvářit, že to lze. Ale není to už prostě realistické a je to váš obrovský dluh, který jste k tomu reálnému dluhu pro společnost vytvořili. To je ten hlavní dluh, který tady bude po vás, po vašich vládách.

My nemůžeme podpořit něco, co není vykompenzováno opravdovými úsporami a opravdovou snahou na výdajích šetřit. Tak se neděje. To se možná tvrdí. Mediálně to působí dobře. Ale v reálu se tak opravdu nestalo a neděje. A ve chvíli, kdy navrhujete na příští rok schodek státního rozpočtu opět v úrovni 390 miliard korun, a dokonce v tom ještě ani nemáte započítáno všechno, co chcete prosazovat, haprují vám tam dokonce dvě desítky miliard, takže ten schodek může být reálně ještě dokonce vyšší, tak zkrátka je fér tady přiznat, že i tento dárek je na úkor dalšího dluhu, dalšího zadlužení všech těch, kteří to jednou budou muset splatit i s úroky. Tohle je férové říct, protože na úsporách se to neprojevuje.

My rozhodně nepodporujeme projednání zrychlené, protože myslím, že je důležité, abychom tady měli příležitost předkládat pozměňovací návrhy k vašemu návrhu, byť já sama osobně bych považovala za nejlepší tento návrh úplně zamítnout. Nicméně debatu, kterou jsme si tady měli odvíjet právě nad změnami systému, tu jsme si opět přesunuli do dalšího volebního období, kdy už nás to začne dohánět a kdy je nejvyšší čas, dokonce pět minut po dvanácté, a to i podle všech těch, které jsem jmenovala, těch světových organizací i ekonomů, kteří v nich působí, abychom učinili.

Jak říkám, přejeme si co nejvyšší možné důstojné penze s ohledem na to, abychom si je mohli dovolit i v dalších letech, a právě proto za nás, za koalici SPOLU jednoznačně garantovat, že my už se na důchodovou, penzijní reformu nevykašleme, že ji skutečně prosadíme a že to nebude za nás jenom priorita napsaná v programovém prohlášení, ale stane se realitou.

Děkuji za pozornost.