Vážené dámy, vážení pánové,

když jsem tento týden žádala o předřazení tohoto bodu, nenapadlo by mě, že na něj přijde řada přirozeně a jsem za to samozřejmě ráda, protože je to materie, kterou se snažíme tady společně s kolegy už několik měsíců dostat konečně na program. Tak nakonec všechno zlé pro něco dobré a ty prázdné lavice za námi pomohly tomu, že se dostává na bod, který se týká mého oblíbeného tématu, a totiž zkrácených pracovních úvazků.

Vaši pozornost bych tedy ráda upřela k tomuto sněmovnímu tisku, tedy k poslanecké novele zákona číslo 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o společný návrh, který jsme předložili společně s kolegy ještě ze dvou dalších stran, resp. hnutí, a totiž z KDU-ČSL a STAN, který vypouští ze zákona ustanovení o minimálním vyměřovacím základu u zaměstnanců a na něj navazující ustanovení. Vyměřovací základ by tedy činil skutečně dosažený příjem a zaměstnavatel by nebyl povinen odvádět za zaměstnance s vyměřovacím základem, který je nižší než dosavadní, tzv. minimální vyměřovací základ, rozdíl pojistného. Stanovení minimálního vyměřovacího základu v současné době demotivuje jak zaměstnance, tak především zaměstnavatele.

Jak tedy zaměstnance, tak zaměstnavatele demotivuje k uzavírání pracovních poměrů na zkrácený úvazek a vede k obcházení povinnosti hradit doplatek do minimálního vyměřovacího základu prostřednictvím sjednávání dohod o provedení práce. Podle posledních dat Eurostatu je Česká republika v zaměstnávání na částečné úvazky až na 25. místě mezi zeměmi Evropské unie. Stejně nebo hůře si v tomto žebříčku vedou už jenom Chorvatsko, Bulharsko a Maďarsko. Podíl pracovníků ve věkové skupině mezi 20 až 64 lety zaměstnaných na tento typ úvazku je v České republice pouhých 5,6 %. Zkrácený úvazek má v současné době zhruba desetina žen a něco málo přes 2 % mužů. Na úplně opačném pólu v tomto žebříčku se nacházejí země, jako je Nizozemsko, kde tuto formu úvazku využívá dokonce 76 % žen a 26 % mužů. V sousedním Německu nebo i Rakousku jsou to polovina žen a každý desátý muž. V Evropské unii je to v průměru tedy bezmála třetina žen a 9 % mužů. Srovnejme to s těmi 10 %, resp. 2 % u nás. Na situaci, kdy nynější legislativa flexibilitu nejen nepodporuje, ale spíš jí brání, dlouho poukazují také třeba Hospodářská komora a další zaměstnavatelské a jiné svazy.