Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se pokusím jenom velice stručně vyjádřit, proč podporuji právě a jsem spolupředkladatelkou této novely a proč zrovna občanského zákoníku, protože tam si myslím, že je dost často úkryt právě ten zásadní rozdíl. A vrátím se trochu k tomu, protože to není poprvé, co tady tento tisk projednáváme, respektive první volební období, kdy se mu věnujeme, vrátím se k tomu, jak se vyvíjel třeba i můj postoj. Může to být pro někoho třeba zajímavé a inspirace.

Já jsem kdysi dávno nebyla podporovatelem, abychom změnili občanský zákoník, abychom uzákonili manželství i pro stejnopohlavní páry, protože jsem se domnívala, že máme v současné době registrované partnerství a že to je funkční konstrukt, který není potřeba měnit. Nicméně jsem hovořila s lidmi, kterých se to opravdu týká. Kteří nemají tak jako já možnost vstoupit ve sňatek před oltářem, ať už na úřadě nebo v kostele, ale kteří právě přijdou jenom si vyměnit doklady a registrovat se. A vlastně jsem si uvědomila, že je to podobné asi takovým aktům, které děláme my ostatní, když se jdeme registrovat automobil například. Přijde mi to vůči těmto našim spoluobčanům zkrátka nedůstojné. Přijde mi, že z nich děláme občany jiné kategorie. A přitom povinnosti mají v mnoha ohledech nebo ve všech ohledech ostatních stejné. Musí platit stejně daně jako heterosexuální lidé nebo páry, musí všechny ostatní věci řešit stejně jako my, ale tuto jedinou jim vyčleňujeme, máme na ně speciální zákon.

Mně to přijde nedůstojné. Myslím si, že pokud se snažíme vžít do druhých a pokud se snažíme na to nahlédnout jejich pohledem, jejich očima, zkusíme si, jak se říká v jakémsi přísloví, projít jejich botama, tak vlastně nám tohle musí připadat nedůstojné. Protože to jinak ani pojímat podle mě nejde. A proto jsem se v minulých letech stala nejenom aktivní podporovatelkou této změny, ale nakonec i spolupředkladatelkou občanského zákoníku a této změny v něm.

Závěrem chci jenom podotknout na základě té debaty, která tady dnes začala probíhat, že možná ne všichni zaznamenali, že my jako předkladatelé jsme připraveni diskutovat o těch jednotlivých parametrech. Že nelpíme na tom, že se nedá dohodnout nějaká varianta kompromisní. To se může týkat jak tedy práv rodičovských, tak se to může týkat názvu. Samozřejmě nebudeme zastírat, že pro nás by bylo ideální, kdyby to prošlo v té podobě, v jaké jsme to předložili. To asi nikdo nebudeme si lhát. Ale zároveň jsme naprosto otevření té debatě. A zároveň, jak vidíte, další bod, který následuje po projednávání tohoto bodu Listina základních práv a svobod a změna, která naopak ukotvuje manželství, tak je tady dohoda i na tom, že bude projednán i tento tisk, který je pro mnohé zas naopak tím, co by byli rádi, aby prošlo dál.

Proto vás chci požádat o to, aby, abyste, byť třeba nebudete potom následně v třetím čtení hlasovat pro tento zákon, nebránili jeho projednávání v dalších kolech. Abychom si tu diskusi mohli skutečně ve výborech a v druhém čtení mezi nimi, mezi jednotlivými čteními odpracovat. My podpoříme i prodloužení lhůt na to, aby na to bylo opravdu více času. Aby to nebylo tak, že se budeme cítit pod nějakým časovým presem a tlakem. Takže myslím si, že i ten důstojný průběh debaty, za který děkuji a který oceňuji, ukazuje, že tady je vůle. A já věřím, že je na obou stranách, když to takhle budu dělit na dvě strany, myslím si, že je vidět, že se liší ty názory i v některých klubech, je to přirozené. Ale prostě je důležité, abychom měli možnost tu diskusi dále vést. A proto myslím, že je fér ten zákon propustit dál, byť to nepředurčuje jeho finální úspěch.

Za mě je tenhle důvod pro mě tím nejdůležitějším, proč jsem se stala podporovatelkou manželství, jak se říkává, pro všechny, ale spíš pro stejnopohlavní páry. Protože zkrátka chci, abychom se v této věci posunuli, aby to nešlo jenom o registraci a aby to šlo o zrovnoprávnění. Ale může se stát, že nakonec tomu nebudeme říkat manželství, to z té debaty může vyplynout. To tady občas vnímám, že jsou největší výhrady, v těch předchozích příspěvcích, to tak zaznívalo nejčastěji, což se ale dá vyřešit. Jsme tomu otevřeni. Tak to, prosím, pojďme pustit dál a řešit to. Děkuji.