Fakta hovoří jasně. Extrémně vysoké teploty a vlny veder jsou dnes častější a intenzivnější všude na světě. Evropa a Česká republika v tom nejsou výjimkou.

V důsledku globálního oteplování způsobeného člověkem se mění rozsah teplot, které v České republice zažíváme. Průměrné teploty jsou vyšší, dříve extrémní teploty jsou už jsou pouze neobvyklé a teploty, které jsme dřív vůbec nezažívali, představují nový extrém. Letošní léto bylo šesté nejteplejší od roku 1961 a průměrná měsíční teplota byla o 2,2 °C vyšší než průměr z posledních tří dekád.

Vlny veder na všech kontinentech stále častěji trhají rekordy a zároveň je výrazně vyšší pravděpodobnost, že se takové extrémy odehrají ve více částech světa najednou.

V některých oblastech, včetně Evropy, zažíváme také častější a intenzivnější období sucha. K těmto jevům dochází do značné míry v důsledku vysokých teplot. Pokud máme mimořádně horké léto, potřebujeme také odpovídající četnost srážek, které ale nesmí být moc intenzivní, jinak voda nepronikne pod horní vrstvy půdy. Při období sucha ale hraje významnou roli i forma vodního hospodářství v dané oblasti. Potýkáme se totiž nejen s globálním oteplováním, ale i ekologickou krizí, která je způsobena dlouhodobým přetěžováním našich ekosystémů.

Tato situace má řadu nepříjemných dopadů.

Současný výskyt extrémních teplot a sucha představuje nebezpečí, které dobře známe z tohoto léta:

• Riziko vzniku požárů, které jsou v takových podmínkách intenzivnější a trvají déle.
• Extrémní teploty vedou k zvýšenému riziku úmrtí z horka.
• Vlny veder ve více částech světa najednou znamenají výrazně větší dopad také na zemědělství a produkci potravin.
• Extrémně vysoké teploty navíc přispívají ke ztrátě biodiverzity a degradace orné půdy České republice.
• Česká republika je tím pádem více zranitelná vůči důsledkům klimatické změny. A zajištění udržitelné produkce potravin je klíčové v okamžitu, kdy ruská invaze na Ukrajině ohrožuje naši potravinovou bezpečnost.

Situaci vůbec nebude jednoduché řešit. Ať se s emisemi skleníkových plynů v České republice vypořádáme jakkoli, do roku 2050 se s největší pravděpodobností oteplí o další 2 °C ve srovnání se současnou situací, protože jsme už bohužel vypustili skleníkových plynů příliš.

To ale neznamená, že nemůžeme dělat nic. K dispozici máme jak prostředky z EU, tak klimatickou legislativu, která nám dává k dispozici masivní finanční prostředky na zelenou transformaci.

Klíčové ovšem bude změnit způsob, jak se chováme vůči naší krajině. Musíme být daleko ohleduplnější k našemu okolí a obnovit i posílit přírodu, která je naším hlavním spojencem při boji s dopady klimatické změny.