Podstata návrhu spočívá v závazku snížení emisí skleníkových plynů ve výši 40 % z úrovně roku 1990 a dosažení nejméně 27% podílu z obnovitelných zdrojů na energiích, jež se spotřebují v EU do roku 2030. Evropská komise tlačí na členské státy, aby tento závazek přijaly do konce letošního roku.

Poměrně významné úspěchy, ale...

Úspěšnost dosavadní rámcové politiky EU v oblasti klimatu přitom není jednoznačná. Podle zdrojů Evropské komise se emise skleníkových plynů v roce 2012 snížily o 18% v porovnání s rokem 1990. Podíl energie vyrobené z obnovitelných zdrojů se v roce 2012 dostal na 13% a předpokládá se, že přesáhne 20% do konce roku 2020.

Na celosvětovém množství elektřiny získané z obnovitelných zdrojů se EU na konci roku 2012 podílela 44%. Energetická náročnost evropského hospodářství se snížila o 24% mezi léty 1995 a 2011. V průmyslu energetická náročnost poklesla dokonce o 30%. Uhlíková náročnost hospodářství EU klesla v letech 1995 až 2010 o 28%. To jsou poměrně významné úspěchy ve světle skutečnosti, že od roku 1990 se evropská ekonomika reálně zvětšila  téměř o polovinu.

Na druhou stranu ekologické organizace označují cíle nové klimatické politiky za málo ambiciózní. Požadují snížení emisí skleníkových plynů až o 55%. Mnozí upozorňují na to, že Evropa zůstává ve svých snahách osamocená a doplácí na další velké znečišťovatele, zejména Spojené státy a Čínu.

Různé přístupy

Evropané platí třikrát až čtyřikrát více za plyn a dvakrát více za elektřinu než Američané. Vysoké ceny energií snižují konkurenceschopnost evropského průmyslu. USA profitují z těžby levného břidlicového plynu, kterému se Evropa doposud brání z důvodu nepříznivých ekologických dopadů. Energetická politika evropských zemí se navíc vydává protichůdnými směry.

Němci opouštějí jadernou energetiku a investují do solární a větrné energie. Jenže jejich energetika díky tomu spaluje stále větší množství špinavého uhlí. Francie sází na jadernou energetiku, ale odmítá břidlicový plyn. Británie, stejně jako Česká republika, podporuje jadernou energetiku, ale na rozdíl od Francie chce těžit  břidlicový plyn. Česko břidlicový plyn také nechce těžit, současná vládní koalice dokonce zakázala i zahájení průzkumných prací. Kolaps trhu s emisními povolenkami patří mezi nejvýraznější neúspěchy evropské politiky v oblasti ochrany klimatu.

Globální problematika

V potaz je však potřeba brát i čísla, která uvádí komisařka pro klimatické otázky Connie Hedegaard. Představitelka Evropské komise zdůrazňuje, že obnovitelné zdroje pomohly vytvořit 1,2 milionů nových pracovních míst v zemích Evropské unie. Předpokládá, že do šesti let to budou 3 miliony nových pracovních míst. Často zdůrazňuje, že v Evropě nemáme příliš mnoho ekonomických odvětví, které by měly takovou schopnost růstu. Poukazuje na strategickou výhodu odvětví výroby energií z obnovitelných zdrojů, ve kterých má Evropa výrazný náskok před Spojenými státy i Čínou. Technologie pro obnovitelné zdroje se mohou stát významným evropským vývozním odvětvím, které může expandovat do celého světa.

Je zřejmé, že ochrana klimatu a energetická politika jsou provázány nejen v Evropě, ale globálně. Pokud se nepodaří o cílech evropské klimatické politiky přesvědčit další velké hráče světové ekonomiky, budou Evropou přijatá opatření nedostatečná. Neekologická výroba se přestěhuje z Evropy do jiných částí světa a ke globálnímu zlepšení životního prostředí nedojde. Takový scénář by navíc trvale poškozoval evropský průmysl i zaměstnanost.  

V Evropské unii panuje obecný souhlas, že je potřeba dosáhnout rovnováhy tří klíčových komponentů: ekologické udržitelnosti, konkurenceschopnosti ekonomiky a bezpečných dodávek energií. Pokud se na závazcích snižování emisí a zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie evropské státy shodnou, čeká nás hodně úsilí přesvědčit partnery mimo Evropu o nutnosti společného postupu.