Den 17. listopadu je v našem kalendáři veden jako Den boje za svobodu a demokracii. Tento boj našeho lidu za svobodu a demokracii je spjat především s listopadovými událostmi roku 1939, ale také roku 1989. Ale boj za demokracii je bojem permanentním.

17. listopad 1939 je drtivou většinou našich národů brán jako spontánní, národní protifašistické vystoupení občanů v čele se studenty v době, kdy po zradě ze strany našich spojenců Anglie a Francie byla ČSR okupována nacistickým Německem. Připomínáme si ho jako vzdor občanů proti této okupační moci. Zároveň to byl den národní hrdosti a touhy po svobodě a demokracii a to i za cenu následných represí.

17. listopad 1989 byl také dnem, kdy občané ČSSR vyšli do ulic. Vyšli do ulic proto, že toužili po změně uvnitř naší společnosti. Ve zkratce by se tato touha našich občanů dala vyjádřit jako: demokracie, která v sobě zahrnuje volnost, rovnost, bratrství tak, jak to známe z Velké francouzské revoluce.

Tak, jako vždy v přelomových událostech byli demonstrující občané sjednoceni touhou po změně, avšak každý asi od těchto změn očekával něco trochu jiného. Ne každý měl stejné představy o budoucnosti naší země. Málokdo si však v těchto listopadových dnech představoval rozdělení Československa a to beztoho, aniž by se jich naši politici v referendu zeptali na jejich názor. Málokdo si v tyto dny představoval, že naši politici „zhasnou světlo“ tak, aby privatizace státního majetku mohla proběhnout bez jasných právních norem, což vedlo ve své podstatě k jeho rozkradení. Málokdo si představoval, že pod heslem sdílené suverenity, budeme postupně předávat svoji suverenitu EU, která nám následně bude diktovat některé záležitosti, které jsou v rozporu s naším národním zájmem. Jistě, takových rozdílů od představ a skutečnosti bychom našli podstatně víc. Samozřejmě najdeme také pozitiva ve vývoji v předchozích 30 letech. Osobní bilanci zisků a ztrát si musí udělat každý občan sám.