Implementace Zelené dohody pro Evropu do této proměny zásadně promluví, protože výrazně ovlivní postavení Evropské unie vůči zbytku světa, a především jejímu východnímu a jižnímu sousedství. Její hlavní cíl, dekarbonizace, oslabí postavení současných dodavatelů fosilních paliv, a s tím i politický a ekonomický EU vliv na ně. Přechod na nové zelené technologie pak vytvoří nové zranitelnosti, ale také nové vztahy vzájemné závislosti. V obou případech se jedná o geopolitická rizika, ale také příležitosti pro EU. Unie musí oba trendy zohlednit ve své klimatické diplomacii. Česká republika musí identifikovat možná rizika z těchto dopadů vyplývající pro její bezpečnost a aktivně prosazovat své zájmy v rámci unijní debaty.

Úvod

Klimatická změna se v uplynulém desetiletí stala díky rozvoji klimatické diplomacie nedílnou součástí zahraniční politiky Evropské unie a většiny jejích členských států, včetně ČR (více informací zde). Klimatická diplomacie soustavně posouvá mezinárodní spolupráci ve zpomalení změn klimatu či urychlení přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství mezi jejich nejvýznamnější zahraničněpolitické priority. Dekarbonizace, tedy přechod k uhlíkové neutralitě, tak nezůstane pouze vnitřním tématem EU, ale ve stále větší míře bude ovlivňovat ekonomické, politické a v neposlední řadě bezpečnostní vztahy Unie s třetími zeměmi. Zelená dohoda (více informací zde) jako hlavní strategie evropské dekarbonizace proto klade nové nároky na aktivní klimatickou diplomacii EU. Ta musí zohlednit měnící se priority těchto vnějších vztahů, ale zároveň předjímat a včas reagovat na dopady naplňování Zelené dohody. Nejcitelnější dopady lze přitom očekávat v našem širším sousedství – ať už v oblasti Východního partnerství a Ruska nebo v regionech Blízkého východu a Afriky.

Evropská unie si je sice v rostoucí míře vědoma vnější dimenze Zelené dohody (více informací zde). Na nejvyšší úrovni je v posledních dvou letech kladen důraz na aktivnější klimatickou diplomacii. Jejím cílem je podpořit naplňování klimatických závazků ze strany dalších partnerů nebo prohloubit spolupráci v oblasti předcházení dopadům klimatické změny a adaptace na ně. Má také posílit odolnost Unie a zlepšit její schopnost řešit zejména bezpečnostní aspekt těchto dopadů. Zelená dohoda má ale i širší geopolitický rozměr. Dekarbonizace promění mocenské vztahy EU s vnějšími partnery, postavení EU i jejích partnerů v mezinárodním prostředí a povede k přenastavení vztahů vzájemné závislosti s nimi. Tento rozměr Zelené dohody je na evropské úrovni přesto víceméně opomíjen. Česká debata o geopolitických dopadech evropské zelené politiky pak v zásadě neexistuje, což se odráží v omezeném vlivu české diplomacie na utváření evropské agendy v této oblasti.

Předložený policy paper proto identifikuje tento geopolitický rozměr, aby otevřel českou debatu a rozšířil evropskou debatu o strategických rizicích a příležitostech Zelené dohody ve vnějších vztazích EU. Prvně nastiňuje hlavní geopolitické trendy, kterým bude EU v souvislosti s touto dohodou čelit. Následně se zaměřuje na geopolitické změny, jež dekarbonizace evropského hospodářství přinese. Nalézá dvě oblasti, na které se musí klimatická diplomacie EU a jejích členských států zaměřit. V první řadě jde o předjímání rizik spojených s disruptivní dynamikou vztahů se současnými dodavateli fosilních paliv. V druhé řadě se jedná o identifikaci příležitostí i rizik plynoucích ze změn ve vzájemné hospodářské závislosti v nejbližším evropském sousedství, a to v souvislosti s přechodem k obnovitelným zdrojům energie a udržitelným technologiím.

Zelená dohoda v geopolitické perspektivě

Bezpečnostní rizika a nepřímo rovněž geopolitické dopady související jak s globálním oteplováním samotným, tak s klimatickou politikou jsou ve stále větší míře reflektovány v evropské politické a strategické debatě. Nicméně ta se od roku 2016, kdy byla přijata Globální strategie EU (více informací zde), zaměřovala převážně na vazbu mezi klimatickou změnou a hrozbou vzniku či eskalace konfliktů. Potažmo se soustředila na negativní vliv zvyšování tlaku na omezené zdroje na další destabilizaci již tak zranitelných oblastí, jako jsou Blízký východ, severní Afrika nebo Sahel. Tato debata dosud ale nedošla k bodu, kdy by se strategicky zabývala uceleným hodnocením geopolitických dopadů – rizik a příležitostí – vyplývajících ze samotné klimatické změny, ale i na ni reagující Zelené dohody. Tato část proto nastíní východiska pro takové ucelené hodnocení, která česká diplomacie může zapracovat do vlastních strategických dokumentů, ale také použít v rámci rozvíjející se debaty na evropské úrovni.