V tomhle případě Svobodným dotace nevadí?

Problém dotací má více rovin. V první řadě problém spočívá na straně výběru peněz. Dotace pocházejí z daní. Lidé neplatí daně dobrovolně, stát vybírá daně s použitím síly. To je jeden z docela podstatných argumentů pro snižování daní a rušení dotací.

Tento princip lze uplatnit na více úrovních, i v případě obce. Například obec by mohla svým občanům snížit daň z nemovitostí nebo jiné poplatky a o tuto částku zároveň zrušit nebo omezit nějaký dotační program. Nechat lidem jejich peníze.

V případě Chvalovic jde o příliv peněz z poplatků z herního podnikání.

Chvalovice tedy dávají svým občanům dotace ne z peněz, které jim sebraly, ale z peněz, které do rozpočtu obce přitekly jako poplatky z herních zařízení. Ve Chvalovicích profitují z toho, že jinde si nastavili horší pravidla. Chvalovice nastavily lepší podmínky než města a obce, které herní zařízení zakázaly. Podnikatelé s herními zařízeními do obce přicházejí dobrovolně. Vyhodnotili si to tak, že než skončit kvůli zákazu ve městě, půjdou raději zaplatit poplatky do obce, která toto podnikání nezakazuje. Město zákazem výrazně zasáhlo do majetkových práv těchto podnikatelů. Obec se svými poplatky zasahuje do jejich práv méně. Konkurenční prostředí může přispívat ke snižování poplatků za herní zařízení, pokud jiná obec může nastavit nižší poplatky. Konkurenční prostředí také přispívá ke zlepšení poměru výher vůči vsazeným sázkám. Konkurenční prostředí je vždy ve prospěch spotřebitelů, zákazníků i daňových poplatníků.

Podle zastánců teorie, že kvůli herním zařízením odtékají peníze z města, by Chvalovice naopak musely být tou nejchudší obcí. Pachatelé dobra však zákazem herních zařízení ve městě docílili právě toho, před čím varovali.

Obec tyto peníze může použít například na infrastrukturu, může je i rozdávat plošně občanům. Není v tom až takový problém jako v případě jiných daní, vzhledem k tomu, že jde o peníze, které někdo přišel platit do obce dobrovolně.

S dotacemi lze nakládat špatně, ale lze s nimi nakládat i rozumněji a méně škodlivě. To platí i pro dotace z peněz pocházejících z poplatků za herní zařízení. Nejhorší je, když dotace zvýhodňují jedny na úkor druhých. Například když vedle restaurace, kterou majitel vybudoval za svoje peníze, vyroste restaurace dotovaná. Lepší způsob by byl rozdělit dotace plošně všem. Alespoň bude lépe vidět zbytečnost a nesmyslnost toho, když peníze občanů vybrané na nedobrovolných daních protékají přes stát. Tento text není obhajobou dotací. Stále platí, že místo dotací je lepší snížit daně. Na téma dotace doporučuji můj minulý text.

Dotace vyplácené Chvalovicemi mohou mít, a dost možná i mají, i nějaké negativní důsledky. Při odhadování nákladů a přínosů nezakázání herních zařízení si myslím, že svobodnější přístup se občanům Chvalovic vyplatil.

Pokud občané odmítnou hazard na území obce v referendu, tak s tím souhlasíte nebo je to podle vás špatně?

Základní práva jsou právo na život, svobodu a majetek. Jsou nadřazena ostatním právům, ostatní práva jsou od těchto odvozena. Jsou to přirozená práva. Všechna přirozená práva jsou práva majetková. Každý má právo na vlastnictví svého těla, svého života a své svobody.

Práva jsou vymezena negativně. To znamená: nikdo nesmí být zbaven svého života, své svobody, svého majetku. Při negativním vymezení práv nedochází k jejich konfliktu. Člověk A má právo na vlastnictví svého života a člověk B má právo na vlastnictví svého života.

V protikladu k tomu stojí pozitivně vymezená práva. Člověk A si nárokuje od státu zajištění něčeho. Stát to něco zajistí z peněz sebraných na daních od člověka B, čímž porušil majetková práva člověka B. Pokud se definují práva nárokově, pozitivně vymezena, dochází ke konfliktům. Například domnělé právo nebýt obtěžován cigaretovým kouřem v restauraci versus negativně vymezené majetkové právo majitele restaurace určit pravidla na svém pozemku, rozhodnout si, jakou službu bude zákazníkům nabízet. Nedošlo však ke konfliktu v případě negativně vymezeného práva na vlastní zdraví. Pokud člověk dává přednost čistému vzduchu, nepůjde do kuřácké restaurace. Nikomu se neděje žádná nespravedlnost, nikomu se neupírá jeho právo na vlastnictví svého zdraví. Neexistuje žádné právo na nekuřáckou restauraci, opět by to bylo pozitivně vymezené nárokové právo, které by musel stát prosazovat silou na úkor přirozených lidských práv, práva na majetek.

Právo na majetek znamená právo nakládat s vlastním majetkem podle svého vlastního rozhodnutí a být také příjemcem výnosů z tohoto majetku. Sedláci v době kolektivizace nahnáni pod různými výhrůžkami do jednotných zemědělských družstev, kde o nakládání se svým majetkem už nemohli sami rozhodovat, tím přišli o svůj majetek.

Frédéric Bastiat (Zákon, Mises.cz) uvádí: „Zákon je kolektivní organizace práva jednotlivce na legitimní ochranu. Každý z nás má přirozené právo bránit svou osobu, svobodu a své vlastnictví. Jestliže má každý právo na ochranu – byť i s použitím síly – své osoby, svobody a svého vlastnictví, vyplývá z toho, že skupina lidí má právo sdružovat se a užívat společných sil k neustálé ochraně těchto práv. Princip kolektivního práva – důvod jeho existence a oprávněnosti – je tedy založen na právu jednotlivce. A společná ochrana tohoto kolektivního práva nemůže logicky mít žádný jiný účel než ten, který zastupuje. Tím pádem nemůže-li jednotlivec oprávněně užít sílu proti osobě, svobodě či vlastnictví někoho jiného, potom je – ze stejného důvodu – neoprávněné i kolektivní užití síly k zabití a zničení svobody nebo vlastnictví jednotlivců či celých tříd..“

Nemám žádné právo určovat svému sousedovi, řekněme třeba hospodskému Palivcovi, jestli smí na svém majetku provozovat svou hospodu, jestli ve své hospodě smí umístit herní zařízení, jestli na svém majetku bude provozovat kuřáckou nebo nekuřáckou restauraci nebo jestli na svém majetku vedle své hospody smí provozovat ještě hernu nebo kasino. Toto neexistující právo nelze na nikoho delegovat zvolením. Nelze o tom samozřejmě rozhodovat ani v referendu. Mám ale právo na zákonnou ochranu svého vlastnictví, svého zdraví, svého majetku.

Stát a veřejná správa by neměly občany obtěžovat, házet jim klacky pod nohy a útočit na jejich právo na majetek, na jejich právo nakládat se svým majetkem podle svého vlastního rozhodnutí. Stát a veřejná správa by měly podmínky pro občany a pro podnikání a tím pádem i pro zaměstnanost zlepšovat. To nejlepší, co mohou udělat, je nepřekážet. Chvalovice nabídly hernímu podnikání lepší podmínky. Jiná obec by mohla nabídnout ještě lepší podmínky a snížit poplatky.

V ideálním světě by si obec nebrala žádné poplatky za provoz herních zařízení, natož aby je zakazovala. Musíme ale vzít na vědomí skutečnost, která je dnes kolem nás. Někdo navrhuje cestu zvyšování daní, regulací, zákazů, příkazů, poplatků a dotací. Rozumná cesta je ale cesta snižování daní, rušení dotací, deregulace, liberalizace.

Pokud v obci převládají zakazovači, kteří chtějí svým sousedům přikazovat, jak mají nakládat se svým majetkem, tak si sami sobě navzájem a ke svojí škodě vytvářejí nepřívětivé prostředí.

Chvalovice si nastavily svobodnější prostředí. Svobodnější prostředí přitahuje peníze. V dnešní době neustálého zpřísňování a zakazování je mi přístup obce Chvalovice v této věci sympatický.

vyšlo na blogu Idnes.cz