Peníze na opravy silnic se měly čerpat z rezerv Státního fondu dopravní infrastruktury pouze v roce 2015, nakonec ale tento nesystémový způsob financování pokračoval až do loňska. Přestože se do modernizace silniční sítě investovaly miliardy, nikdo nestanovil konkrétní cíle, kterých by se mělo dotacemi dosáhnout.

„Peníze daňových poplatníků mizí a nikdo není schopen jasně říci, zda se stav silniční sítě zlepšil, nebo jestli kraje nakládaly s penězi od státu efektivně. Ministerstvo dopravy nebylo schopno ani po řadě skandálů kolem výstavby a oprav silnic a dálnic doteď nastavit kontrolní mechanismy, ani způsob hodnocení,“ komentuje pirátský poslanec Lukáš Černohorský, který je zároveň členem Kontrolního výboru Sněmovny.

Fakt, že stát dosud nemá kompletní metodiku ani jasné parametry hodnocení investic do modernizace silnic, jasně dokládá rozdílnosti výsledků v jednotlivých krajích. Zatímco Plzeňský kraj za 3,7 miliardy opravil během čtyř let téměř 1200 km silnic v havarijním a nevyhovujícím stavu, Liberecký kraj za necelé 2 miliardy opravil jen 150 km silnic v havarijním stavu, délka silnic v nevyhovujícím stavu ještě o 50 km narostla. Oprava jednoho kilometru silnic II. a III. třídy stála podle šetření NKÚ v průměru od 1,5 milionu korun do 14 milionů korun. Na Slovensku se přitom při obdobné kontrole v roce 2014 nepřehoupla horní cenová hranice přes 6 milionů za kilometr.

„Dokud nemáme v ruce spolehlivý nástroj, podle kterého stát určí předpokládanou hodnotu veřejných zakázek, nemůže být řeč o transparentnosti. Krajům v zásadě teď nemůžeme mnoho vyčítat, nevědí totiž, čím se řídit. Kritéria už měl dávno nastavit stát, respektive Ministerstvo dopravy ČR,“ vysvětluje pirátský místopředseda Podvýboru pro dopravu PS PČR Ondřej Polanský. Stanovení předpokládaných hodnot zakázek na opravy silnic kraje proto nechávaly v rukou externích dodavatelů, nijak už ale neověřovaly, jak byla tato hodnota určena.