Bohužel nejde o riziko, ale o situaci, která skutečně nastala a omezení svobody tisku obvykle svědčí o tom, že v zemi může být narušena vlády práva, demokracie nebo listina základních práv a svobod, což vždy vzbudí pozornost okolních států. Historie totiž ukazuje, že takové excesy mohou poškodit nejenom zemi, ve které se odehrávají, ale v důsledku i celou Evropu.

V České republice jde zdánlivě zatím pouze o lidské selhání předsedy sdružení ANO pana Andreje Babiše, který neunesl svou nakumulovanou moc a podlehl lákavé možnosti využít jím vlastněných sdělovacích prostředků proti politické konkurenci.

Premiér Bohuslav Sobotka na základě potvrzených obav, že ministr financí jakožto majitel médií ovlivňuje jejich obsah k očerňování politické konkurence, ministra Babiše z vlády odvolal. A poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky na své mimořádné schůzi 10. května 2017 konstatovala, že ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš opakovaně veřejně lhal a zneužíval svá média ke kompromitaci politických soupeřů.

Nahrávky, které svědčí o tom, že bývalý ministr, předseda sdružení ANO Andrej Babiš úkoloval novináře svého deníku a dokonce nahlížel do živého policejního spisu, který mu jeho novinář přinesl, se zabývala Bezpečnostní rada a nyní ji řeší příslušné orgány státu.

Česká republika je tedy zatím funkčním právním státem, kde fungují principy demokracie a byla to ČSSD a její předseda a premiér Bohuslav Sobotka, kdo tyto principy nyní obhájil. Jenže stojíme před důležitými parlamentními volbami, které nás čekají tento podzim. V tuto chvíli jsme v České republice skutečně uprostřed souboje o to, jak bude vypadat česká parlamentní demokracie po říjnových volbách. Zda budou nadále fungovat a platit principy demokratického právního státu, poctivé politické soutěže a svobody tisku nebo zda převládne autoritářský politický styl sdružení ANO a jeho předsedy Andreje Babiše, který tyto základní pilíře svobodné společnosti nevyhnutelně naruší.

Z Evropské historie známe praxi, kdy je politických cílů dosahováno obrovským kapitálem, populismem a využitím vlastnictví médií. Evropa má ještě v živé paměti působení politika Silvia Berllusconiho v Itálii, kde posléze do značné míry došlo k narušení korektní politické soutěže a tím omezení demokracie.