Řadu legislativních norem a běžných pravidel totiž vyřazuje ze hry. Dává vládě do rukou nástroje, které lze využívat opravdu jen v opravdu mimořádných situacích. Vláda by tedy měla dbát na to, aby nouzového stavu, pokud možno, využila k rychlému řešení problémů a zbytečně ho neprotahovala.

Na veřejnosti se vláda snaží nouzový stav bagatelizovat s tím, že se běžných lidí nedotýká a neomezuje jejich práva a svobody. Není to vůbec pravda. Je to velmi silný nástroj, který umožňuje obcházet zákony a přijímat opatření, která by za normálních okolností byla v rozporu s legislativou. Pro něco takového musí být opravdu pádný důvod. Všichni si vzpomínáme, jak předchozí vládu ti samí lidé, kteří dnes úpěnlivě žádají o prodloužení nouzového stavu, tepali, že pro je nouzový stav už zbytečný. Přitom, tehdy bylo ohrožené zdraví velké části občanů, hrozil kolaps zdravotního systému, s jakým se v té době potýkaly mnohé evropské země. Nechci podceňovat uprchlickou krizi, ale na počátku koronavirové pandemie šlo o nesrovnatelně vážnější situaci.

Vláda měla nyní dost času vše potřebné zorganizovat, naplánovat a legislativně upravit, abychom nouzový stav nemuseli prodlužovat donekonečna. Měla dost času na to, seznámit nás s tím, jaký má plán, co chce dělat v nejbližších týdnech a měsících. Tento plán neexistuje nebo je velmi dovedně skrývaný.

Nouzový stav současná vláda potřebuje především k tomu, aby mohla bez omezení utrácet peníze z kapes občanů. Nemusí totiž veřejné zakázky soutěžit, organizovat výběrová řízení a může se zbavit odpovědnosti za ně. Zástupci vládní koalice přiznávají, že k rekonstrukcím některých objektů sloužících pro uprchlíky sahají narychlo, bez výběrových řízení, tedy bez ohledu na cenu, objekty slouží ke svému účelu bez kolaudací. Připouštějí tak otevřeně, že vyhazují peníze oknem.

Stav nouze umožňuje vládě přenášet náklady spojené s migrační vlnou na kraje a obce. Ty na nouzovém stavu tratí na úkor úspor státního rozpočtu. Platí ubytování, starají se o uprchlíky a organizují pomoc. Prakticky to pro ně znamená zastavení a oddálení veškerých investic. Doplácejí na to krajská zařízení, sociální služby, zdravotnictví, kultura, bez toho, aby jim to stát nějak kompenzoval. Dostávají se tak do finanční pasti, která je začala vysávat rozpočtovým provizoriem, pak rozpočtovými škrty a nyní nouzovým stavem. Vláda tedy břemeno finanční odpovědnosti za servis uprchlíkům potichu přehazuje právě na kraje a obce, zajisté k velké radosti ministra Stanjury. Mělo by se jasně říct, zda jim to stát vynahradí, minimálně v rámci změn v rozpočtovém určení daní. Vláda soustavně dělá to, že na státní aparát na všech úrovních nakládá činnosti. Měla by ale počítat s tím, že „ani kuře nehrabe zadarmo“.