Nicméně jedna věc, zda komická nebo trapná je už věcí názoru, by tu přece jen byla. Možná, že si ji většina z nás ani neuvědomuje. Přitom stačí pohled na kalendář. Nový rok je tu uveden nejen jako svátek Nový rok ale také jako Den obnovení samostatného českého státu.

Logicky se naskýtá otázka: jaké obnovení? Jakého státu? My jsme snad neměli svůj stát? Žili jsme snad pod nadvládou, která by popřela naši státnost?

Československo bylo státem zrovna tak českým jako  slovenským a  po přijetí zákona o Československé federaci už o tom vůbec nemohlo být pochyb. Takže co vlastně tento podivný údaj v kalendáři znamená?

Budeme –li nazývat věci pravými jmény, je tím míněn rozpad federace. Zánik a rozpad Československé republiky. A to je svátek? To máme oslavovat? Vždyť to bylo spíš neštěstí!

Je příznačné, že toto podivné „obnovení státnosti“ se také oficiálně neoslavuje. Žádná shromáždění, žádné kladení věnců, žádné ohnivé projevy státníků o svržení potupného jha. Jakého také!? Snad slovenského!?

Místo toho se vyspává po silvestrovském veselí a rodiny se schází u tradičného pokrmu v němž převládá chutně upravená čočka s cibulkou a uzeným. Odpoledne je pak jako stvořené pro příjemnou zimní vycházku. Nová rok je tedy stále Novým rokem a málokdo si všimne podivného textu, který je v kalendáři k tomuto svátečnímu dni dodatečně připsán. A proč by si ho také někdo všímal, že?

A tak bych se velice přimlouval za to, aby byl tento zbytečný nesmysl z kalendáře odstraněn. Nechme Nový rok Novým rokem, s čočkou, uzeným, procházkou i přispáním si do pozdních dopoledních hodin a nevnucujme si jako svátek něco, co vlastně nikdo slavit nechce a co nenese ani žádné pozitivní poselství. Jsem přesvědčen, že máme ve svých dějinách daleko významnější data s pozitivním významem, na která můžeme být opravdu hrdi.

Jiří Pondělíček