S návrhem na výše uvedené změny přichází poslanci politického hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD), o čemž se lze více dozvědět ZDE. V době, kdy čelíme demografickému propadu, bychom si měli všímat, jak k současnému neblahému stavu přispěli i naši politici. Pokud se někdo zajímal, jak mohlo dojít k tomu, že za doby komunismu se pracující rodiny s více dětmi měly lépe, měli bychom se přesunout do roku 1993, kde byl 1. lednem přijat zákon o dani ze mzdy fyzických osob.

Mlžení je zvůle

Je na čase se podívat i na výplatní pásku z našeho zaměstnání, která obsahuje kompletní vyúčtování mzdy. Na ní můžete najít superhrubou mzdu, výši sociálního a zdravotního pojištění, slevu na dani poplatníka a zálohu na dani z příjmu. Pokud máte děti a uplatňujete odpočet na ně, tak se na výplatní pásce objeví ještě daňové zvýhodnění na vyživované dítě či děti a daňový bonus. V případě rodin, kde čistý příjem nepřesahuje 2,7násobek životního minima, na výplatní pásce uvidíme ještě nadepsanou položku přídavek na dítě. Co se týká úplných mzdových nákladů – základů pro výpočet daně či tzv. superhrubou mzdu, tak vše zavedl Vlastimil Tlustý, který byl ministrem financí v roce 2006 až 2007. Ministr Tlustý tenkrát částečně odkryl nový zákon o dani z fyzických osob. Poté ministr Kalousek, Eduard Janota, Babiš a nyní ministryně Schillerová chystají zrušit vykazování superhrubé mzdy. Pravda je taková, že nechtějí vykazovat pravdivou výši odvodů zaměstnanců. Ministři se snaží mlžit, že pokud pobíráte hrubou mzdu ve výši 30 tisíc, máte čistou mzdu ve výši 22 740 Kč, což znamená, že odvedete cca 24,2 % státu. Ve skutečnosti při mzdě 30 tisíc činí kompletní mzdové náklady zaměstnavatele 40 200 Kč. Pokud tedy zdaníme částku 40 200 Kč, pak při čisté mzdě 22 740 Kč přesahuje výše odvodů 43,4 %. Tento kalkul ze strany ministra financí, tj. vykazovat tzv. hrubou mzdu místo částky, který má pro svého zaměstnance připravenou zaměstnavatel, je ze zvůle ministerstva financí. Na výplatní pásce totiž musí zaměstnavatelé vykazovat mnohem nižší náklady na zaměstnance ve formě hrubé mzdy, než která ve skutečnosti je – a to s úplnými mzdovými náklady za jednotlivého zaměstnance.

Kouzla s čísly – v čí neprospěch?

Pokud se zamyslíme, zjistíme, že část odvodů ze mzdy tvoří pojištění – sociální a zdravotní, ne daně. Při hrubé mzdě ve výši 30 tisíc korun a úplných mzdových nákladech 40 200 Kč je ovšem celkový odvod sociálního a zdravotního za zaměstnavatele i zaměstnance ve výši 13 440 Kč. Zbytek jsou tzv. daně. Abych tyto údaje dále vysvětlila, uvedeme si to na příkladu při vykazování sociálního pojištění (dále SP) a zdravotního pojištění (dále ZP), které spočívá při vykazování SP a ZP jako nákladu zaměstnavatele. Problém vidím v tom, že jde o peníze, které má zaměstnavatel přímo připravené pro konkrétního zaměstnance. Použijeme uvedený příklad ve výši 40 200 Kč. To, že mzdová účetní vezme část sociálního pojištění a zdravotního pojištění k tíži zaměstnanců, je jen mlžením pro pracujícího občana a tzv. mlžení údajného danění za zaměstnance a následně zaměstnavatele. Další nesprávné údaje na výplatní pásce je právě na téma, které jsem již předeslala výpočtem o skutečném pojištění, vztaženo k částkám vykazovaným jako pojistné na výplatní pásce (za zaměstnavatele i zaměstnance). 

U sociálního pojištění (SP): Zaměstnanec odvede dle zákona za sebe 6,5 % na důchodové pojištění a za zaměstnavatele 25 % za sociální pojištění. SP za zaměstnavatele se skládá ze tří položek: důchodové pojištění ve výši 21,5 %, nemocenské pojištění 2,3 % a ze třetí položky příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 1,2 %. Tyto položky jsou stanoveny zákonem. Z těchto tří položek pouze jedna odpovídá skutečnému pojištění, a to položka nemocenské pojištění ve výši 2,3 %, která se skládá ze čtyř druhů peněžitých dávek: nemocenské, peněžité pomoci v mateřství, ošetřovného a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a v mateřství.

Nyní se budeme zabývat důchodovým pojištěním ve výši 6,5 %. Důchodové pojištění totiž není pojištění ani náhodou, jelikož jde o to, že starobní důchody jsou přímo financovány z odvodů sociálního pojištění ekonomicky činného – střední generace. Další položkou tu máme příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 1,2 %, která se týká podpory v nezaměstnanosti – aktivní politiky zaměstnanosti a úřadů práce.

Co se týká zdravotního pojištění, vypočtené částky, vykazovaná částka jde přímo zdravotní pojišťovně. I v tomto případě je to mlžení pro důvěřivého občana, kde je strháváno pojištění k tíži zaměstnavatele ve výši 9 % a dále k tíži zaměstnance 4,5 %. Výše z odvedené částky 1/5 na zdravotní pojištění je pojištění skutečným. Jedna pětina je využita ve prospěch pojištěnce a 4/5 ze zdravotního pojištění je daň, která je definována makroekonomicky a je vyčíslena ze skutečných nákladů použitelných na zdravotní ošetření podle věku klienta.

Poslední, pátou vrstvu, na kterou se odvolávám s poukazem na skutečnost, že jen 1/5 z odvedené částky na zdravotní pojištění je pojištěním skutečným, tj. využitým ve prospěch pojištěnce a 4/5 zdravotního pojištění, je daň, na výplatním ústřižku ji nehledejte. Uvedená skutečnost je definována makroekonomicky. Je vyčíslena ze skutečných nákladů použitých na zdravotní ošetření podle věku.

Veškerá suma, která plyne z odvodů sociálního pojištění do zdravotnictví, se vynakládá ve výši 50 % na ošetření důchodců, 30 % tvoří výdaje na děti a pouze 20 % jde na skutečné využití pro prospěch plátů zdravotního pojištění.

Mít, mít miminko!

Pokud budeme hovořit o současné mladé generaci, ovlivňují jí především ekonomické podmínky, které souvisí se založením rodiny a narozením dítěte. To významně ovlivňuje snížení příjmu domácnosti. Bohužel sociální politika není nakloněna pracujícím rodičům s dětmi, což je způsobeno sociální politikou tzv. přerozdělování. Proto se neustále potýkáme s katastrofickými důsledky. Jde o zneuznání pracujících rodičů, kteří se snaží co nejlépe vychovávat svoje děti. Dále se pohříchu potýkáme s nadměrným zdaněním u rodičů, kteří vychovávají více dětí. To se minimálně liší od zdanění bezdětných jedinců. Bohužel důsledkem je ohrožení bídou rodin s více dětmi pracujících rodičů. Za následek vše má, že rodiče s jedním dítětem již nechtějí plánovat druhé dítě, jelikož na něj ekonomicky nemají.

Stávající daňový systém je také důsledkem ztráty sociálního kapitálu, neboť zvyšuje návyky příjemců almužny, sociálních dávek a stát přebírá odpovědnost za jedince samostatného a jedinec odpovědnost za sebe samého.

Je třeba se vrátit k metodice k roku 1992, kde ministerstvo financí uznávalo výchovu dětí a zohlednilo pracujícím rodičů náklady na výchovu dětí ve výši cca 53 %. Proto je třeba začít co nejrychleji změnit daňový systém – reformu a poctivě uznat náklady na výchovu dětí jako daňově odčitatelnou položku a umožnit samofinancování rodin. Začít se musí u sociální reformy týkající se změny zákona o dani z příjmu fyzických osob.

Proto opět opakuji, že rodinná politika musí být samostatně oddělena od sociální politiky. S touto prorodinnou politikou přichází hnutí SPD, které jako jediné výrazně navrhuje zvýšení u odpočtu – slevy na 1. dítě – a to na částku 30 408 Kč ročně! „Cílem tohoto opatření je jednoznačně významné zvýšení disponibilního čistého příjmu pro pracující rodiče a jejich rodiny, zvýšení motivace pro zakládání rodin, a to i s více dětmi – a v neposlední řadě taktéž snaha o to, aby pracující rodiny nebyly nuceny, často velmi ponižujícím a složitým způsobem žádat o dávky státní sociální podpory či dávky pomoci v hmotné nouze proto, aby zabezpečily základní životní potřeby pro sebe a své děti.“ To a mnohem více najdete ZDE.