Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

dovolte mi, abych se v rámci debaty o programovém prohlášení nastupující vlády vyjádřila ke dvěma podstatným záležitostem, které se týkají odborných a politických oblastí a témat, kterým se dlouhodobě věnuji, a to i zde v Poslanecké sněmovně a v jejích výborech. Vláda, která nás dnes žádá o vyslovení důvěry, prohlašuje za jednu ze svých hlavních priorit zavedení korespondenčního hlasování do českého právního řádu a do naší volební legislativy. Návrh zákona, který by měl toto umožnit, je ostatně už nyní na programu našeho dalšího jednání a brzo přijde na řadu.

Tento návrh je nepřijatelný z mnoha formálních a obsahových hledisek, ale jeho zcela největším negativem je to, že jeho přijetí by znamenalo protiústavní narušení některých základních principů volebního práva. A vláda, která se hned v úvodu svého působení hodlá vydat za hranu Ústavy a ústavnosti, naši důvěru už jen z tohoto důvodu mít nemůže.

V čem vidím v tomto případě ono nepřijatelné narušení ústavnosti? Za prvé jde o princip tajnosti hlasování. Princip tajnosti hlasování totiž může být v praxi zajištěn a garantován pouze tehdy, je-li výkon volebního práva individuálním aktem realizovaný fyzickým vhozením hlasovacího lístku do volební urny za plentou ve volební místnosti a zároveň, jde-li o akt kontrolovaný nezávislou volební komisí, složenou z delegátů různých politických subjektů, což v případě korespondenční volby není absolutně možné zajistit. A vládě je to lhostejné. Nelze rovněž vyloučit riziko, že mnohé osoby budou v korespondenční volbě nuceny hlasovat pod nátlakem a dozorem jiných osob dle jejich vůle, nikoliv dle vůle vlastní. Dále platí, že korespondenční hlasování směřuje i k narušení dalšího klíčového principu demokratického volebního práva, kterým je jeho rovnost. Tedy zásada, že jeden občan má vždy jen jeden volební hlas. Jinými slovy zásada, že každý ve volbách odevzdaný hlas má stejnou váhu a že každý volič má v rámci voleb určitého typu naprosto stejné podmínky. Toto je opět korespondenční volbou narušeno, protože absolutně nelze vyloučit situace, kdy některé osoby hlasují v jedněch volbách vícekrát. A zrovna tak nelze vyloučit situace, kdy pod identitou určité osoby s aktivním volebním právem hlasuje někdo úplně jiný, například i ten, kdo volebním právem vůbec nedisponuje. Řeší toto nová vláda? Zajímá ji to vůbec? Dle všeho ne. Korespondenční způsob hlasování zkrátka zavádí dvojí typ výkonu volebního práva v jedněch a těch samých volbách jednoho ústavního orgánu. Na jedné straně tradiční fyzický typ volby pro voliče volící v České republice a možnost volit si mezi standardním a korespondenčním typem volby pro voliče mimo území České republiky, čímž určitou skupinu voličů naprosto neoprávněně zvýhodňuje oproti jiné skupině občanů. Je to diskriminace jedné skupiny občanů České republiky s vládním razítkem.