Na celkové atmosféře se podepsaly i porevoluční změny a změna průmyslu celkově. Účel nynějších truchlivých brownfieldů podél řeky Úpy se stále hledá a než se najde, budou tyto opuštěné nevyužité objekty němými svědky někdejší industriální éry. Zároveň je však nutno dodat, že život na horách je díky specifickému klima drsný a stejní jsou i jeho obyvatelé. A pak jsou tu turisti, lufťáci a návštěvníci vůbec a s nimi spojená subkultura a novodobý cestovní průmysl. To vše formovalo a i po několika generacích stále formuje místní obyvatele, jejichž životní styl i světonázor.

Stanete-li se starostou, dostanete na krk řetěz. Nikdo už vám ovšem neřekne, že jako bonus budete mít taky kouli u nohy a svázané ruce. Proč svázané ruce? Protože často chcete něco udělat, a to rychle a rázně, ovšem díky nejrůznějším procesům to prostě nejde. A proč kouli u nohy? Protože často byste chtěli zmizet ze světa, vypařit se a na všechno se vykašlat, jenže….z nejrůznějších důvodů to prostě neuděláte. Zejména proto, že máte starostovskou čest a odpovědnost.

A propos, ten řetěz kolem krku. Řekněme si to upřímně, tato významná starostovská insignie je designována především na zátylky mužské. My starostky jsme obvykle poněkud subtilnějších figur, a tudíž nám tento symbol majestátu sahá až někam po pupík a svou tíhou láme krčky. Svatebčané se mě pak na obřadu nezřídka vyplašeně ptali, jestli je něco špatně a proč jsem tak smutná a shrbená. Nechali jsme tedy udělat dámský lehčí a kratší řetěz a „voila“, problém byl vyřešen.

Ne každý problém se ovšem dá vyřešit tak snadno. Práce starosty je pestrá, mnohotvárná a inspirativní, leckdy však také úmorná, deprimující, nevděčná a popřemýšlíme-li nad tím, že v případě malé obce jde o práci velmi osamělého vrcholového manažera, tak často také špatně placená. Anglicky se to řekne „underpaid“, což by se doslovně přeložilo jako „podplacená“ a mnozí občané by se tomu jízlivě uchechtli. Nenechte se však mýlit a zkuste se alespoň na den vžít do role starosty menší obce, tedy přesně tak velké, že máte obrovskou agendu, ale miniaturní aparát a tak všichni dělají tak trochu „na koleně“ všechno.

Vaše starosti všedních dní mohou být nezřídka velice nevšední. Ráno vyberete barvu fasády na sportovní kabiny (tak v tom jsme my starostky extratřída), poté řešíte díry v silnici, „zvící“ pasti na mamuta, což je po každé zimě takový evergreen. Krátce na to přejdete k řešení výběrového řízení na nábytek rekonstruované školy, následně jdete uvítat nové občánky do obce a poslintáni z chování miminka se scházíte se sociálním pracovníkem řešit bezdomovce s jednou nohou, který se rozhodl zcela dobrovolně zemřít na hranici vašeho katastru (promiňte, ale člověk je občas cynický), abyste bleskurychle přejeli na druhý konec vesnice očíhnout nepořádek u kontejnerů. Večer ještě po telefonátu místní policie informujete občany nejrůznějšími informačními kanály, ať si dají majzla, že kolem kolejí u vlaku běhá vlk. To jako vážně. Karkulky bacha. Poté již jen omdlíte na gauč a dětem vysvětlíte, že trojka ze zemáku je krásná známka a že popcorn k večeři je vlastně zcela energeticky vyvážená strava.

Proč si ale nepřiznat, že vše má i své světlé stránky a když člověk svou práci, stejně jako každou jinou, bere s entusiasmem, notnou dávkou humoru a láskou, dá se to vydržet. Tedy aspoň jedno funkční období a při vhodné kombinaci starostí a radostí tak, aby si večer mohl člověk oddechnout a říct si…..tak dneska jsem byla spíše „radostka“.

Mgr. Lucie POTŮČKOVÁ – starostka městyse Mladé Buky