Čau lidi, kolegové mě strašně štvou. Pořád otravujou, abych to týdenní hlášení nedělal tak dlouhý, prý se to na mobilu nedá učíst. Lepší chvíli si nemohli vybrat, fakt. Tenhle týden jsem měl tři celodenní výjezdy. Viděl jsem to nejlepší, co se českému národu podařilo vytvořit. A taky to nejhorší, kam může člověk spadnout. Takže tady to máte.

Všechny děti se na základce učí o Národním muzeu a Národním divadle. Všichni ze světa, kdo jedou do Prahy, je mají na seznamu, co určitě musí vidět. Takže jsem vzal ministra kultury Ilju Šmída a vyrazili jsme na obchůzku po těch nejdůležitějších pražských památkách. Chtěl jsem vidět na vlastní oči, jak na tom ty symboly české kultury jsou.

Začali jsme v Národním muzeu nad Václavákem. Jak víte, je zavřené a opravuje se už sedm let. Pan ředitel Michal Lukeš nás ale ujistil, že stihnou aspoň částečně otevřít 28. října. Budeme slavit 100 let vzniku našeho státu a 200 let od založení muzea. Bylo úžasné prohlédnout si muzeum zevnitř. Štukatéři, restaurátoři a spousta dalších umělců a řemeslníků odvádí dokonalou práci. No a zvenku dostane muzeum světlou fasádu. Bude z něj fantastická nová dominanta Václavského náměstí. Hlavní je, že díky rekonstrukci bude pro veřejnost přístupných mnohem víc místností.

Pak vedle do Státní opery. Tam začaly opravy teprve minulý rok. Je potřeba dát do pořádku snad úplně všechno, jak to u starých budov chodí - od sanace vlhkosti, elektřiny až po točnu na jevišti. Hotovo bude příští rok.

Nová scéna Národního divadla. Mají naplánovanou obnovu za 700 milionů korun, plus chtějí v Karlíně vybudovat sklad a dílny za miliardu.