Čau lidi, někteří z vás mi píšou, ať se vtělím do slepice, abych věděl, jaký to je. No, já si pamatuju, jak jsem u babičky jako malej pozoroval slepici, až z ní vypadne do slámy vajíčko, pak jsem ho rychle vzal a běžel za babičkou do kuchyně. Tady v Ekocentru na farmě mají 10 slepic a žijou si fajn. Jeden kohout, jinak samý holky.

Moji prarodiče měli malé hospodářství, dva koně, krávu, prase, kachny, husy, králíky. Potom jim to znárodnili, přišli o koně a krávu, a děda, který byl kovář, šel dělat do JZD. Ale zůstala jim zahrádka, na které jsem se pořádně namakal. Pomáhal jsem dědovi i se včelami. Zvířata miluju od dětství, pamatuju, jak jsem jako kluk brečel, když šel králík pod kudlu. Celý život jsme měli doma kočky a psy. Z Paříže si naše rodina přivezla kočku Pařížanku. Marocký král Hassan II., s jehož synem hrála moje starší dcera tenis, jí daroval psa, který se jmenoval Zoulou. V Etiopii jsme měli psa a taky opici, doma bych možná našel jejich fotky.

No a jak jsem byl tenhle týden na mimořádné Evropské radě v Bruselu, začaly mi v noci chodit stovky mailů. Obránci zvířat založili výzvu proti klecovým chovům slepic speciálně adresovanou mně a dostal jsem těch mailů asi dva tisíce. První noc jsem šel spát ve 2 a ještě se snažil odpovědět co nejvíc lidem. Odpovídal jsem i během jednání Rady v Bruselu, protože tam byly hrozné prodlevy. A na všechny ty maily šla moje jasná odpověď. Problémem klecových chovů jsem se teď začal zabývat, ty záběry ochránců zvířat jsou fakt otřesné a není důvod, aby zvířata takhle trpěla. Už se nám podařilo zakázat kožešinové farmy.

Není pravda, že naši poslanci zrušení klecových chovů zařízli. Sněmovna o tom ještě ani nehlasovala. Řešilo se to zatím jen na výboru, a pokud vím, tak jen 4 poslanci ANO byli proti a já s jejich pozicí zásadně nesouhlasím.

V Evropské unii se tohle řeší už 12 let. Leží tam petice s 1,5 milionem podpisů lidí, kteří si zákaz klecí ze srdce přejí. Ale jak víme, Evropská unie je neakční a všechno v ní hrozně dlouho trvá. Tak to budeme řešit na národní úrovni. Co se týče EU, požádal jsem našeho europoslance a experta na zemědělství Martina Hlaváčka, aby se tomu věnoval.

Taky se potkám s předsedou spolku OBRAZ panem Markem Voršilkou, abych znal jeho konkrétní pohled na věc. A detailně to určitě probereme i na klubu hnutí. Není to nic triviálního, v Německu o tom diskutovali snad 15 let, než klecový chov zakázali.

Teď poslední zpráva je, že se k boji proti klecím připojují i řetězce. Billa, Albert, Penny, Kaufland, Delmart, Coop, taky Nestlé, Costa Coffee a spousta dalších řetězců a hotelů. Každý podle svých možností, někdo okamžitě, někdo třeba do tří nebo do pěti let. Někteří poslanci navrhují zákaz od roku 2027.

Každopádně je potřeba, aby tento zákaz chovu slepic v klecích zásadně nezdražil vajíčka a aby byla cenově dostupná pro všechny.

A teď bacha. Jdeme na věc, která se týká většiny lidí. Obří akce na D1. Teď o víkendu začala největší stavba v dějinách. Najednou opravujeme 71 kilometrů. Letos 7 uzavírek, tenhle rok 4 dokončíme. A pak… budeme mít jednu z nejlepších a nejbezpečnějších dálnic ve střední Evropě. Od roku 2014 jsme do ní investovali 20 miliard a celkově bude oprava 160 kilometrů stát 26,6 miliardy korun.

Ministra Karla Havlíčka jsem upozornil, že se tam budu jezdit osobně dívat a dohlížet na to, že se bude makat, a to včetně víkendů. Kde to z bezpečnostních důvodů půjde, tak i v noci. Komplet opravená dálnice bude v roce 2021, jinak fakt POTEČE KREV.

Zkoordinovat tuhle kolosální stavbu bude brutální. Snažím se ministrovi dopravy Karlovi Havlíčkovi pomáhat, jak jen můžu, vytvořili jsme koordinační skupinu, ve které budeme my dva, čtyři šéfové firem, které stavby provádí, a šéf Ředitelství silnic a dálnic. Budeme všichni spojení on-line a nepřetržitě se informovat, jak to jde a jestli nevznikají problémy. Máme připravený informační servis pro řidiče přes světelné tabule, budeme instalovat speciální značky, využijeme rádia, sociální sítě a další média. K tomu 2 speciální weby Dopravní info a Nová D1, odkazy dávám do komentářů. Navíc je připravená odtahovka na každé uzavírce a garantujeme do 30 minut příjezd dalších odtahů, kdyby byly potřeba.

Jak vidíte, poradíme si. To je zpráva hlavně pro některé opoziční poslance, jejichž strany nechaly D1 rozpadnout a ostatní dálnice buď nestavěly, nebo je dvojnásobně prodražovaly. Teď nám radí, jak Ministerstvo dopravy řídit. Jediné, co v životě řídili, bylo tak maximálně svoje auto. Na rozdíl od nich já i pan Havlíček pocházíme z vrcholového byznysu a něco jsme v životě odřídili. Já svou bývalou firmu vybudoval ze 4 lidí v roce 1993 na 35 tisíc lidí v momentu, kdy jsem z ní odešel. Uřídil jsem ji úspěšně přes 7 pečlivě vybraných topmanažerů. A stejně postupuju i při vedení státu. S Karlem Havlíčkem makáme víc než 15 hodin denně, kolega Havlíček dokonce vstává 4:30 ráno, o 15 minut dřív než já. S dálnicemi se mu snažím pomáhat, 6. března spolu jedeme na Ředitelství silnic a dálnic, zkontrolujeme stav a zjistíme, s čím jim můžeme pomoct. Takže to nejlepší, co můžou politici chodící spokojeně na devátou do sněmovny udělat, je nechat nás pracovat.

A ještě chci poprosit o něco i vás, řidiče. Prosíme, buďte trpěliví, D1 se rozpadala 25 let a nám teď zbývá posledního 1,5 roku, abychom ji opravili. Vím, pro řidiče není žádná sranda těch 71 kilometrů uzavírek, i když větší část do konce roku zmizí. Bude to od vás chtít fakt pevné nervy nešlápnout na plyn a nekalit to v levém pruhu. I když vás ale bude svědit noha, prosím, nedělejte to. Jedna chyba a zablokujete celou tepnu. Nemyslete si, že se to nemůže stát právě vám, navíc nikdy nevíte, co se může přihodit okolo vás. Jde taky o život stavebním dělníkům. Je to pro ně nesmírně náročná práce a obdivuju je. Pracují často v extrémním horku, v noci a 50 centimetrů od nich sviští auta často stokilometrovou rychlostí. Kvůli dodržování rychlosti proto budou skoro na všech úsecích radary. Není to žádná šikana, upozornění na ně vždycky uvidíte na značkách. Děkuju vám moc za pochopení.

Další důležitá zpráva. Vláda tenhle týden rozhodla o zvýšení životního a existenčního minima a nezabavitelné částky. Dva týdny jsem vám podrobně psal, že chceme zvýšit částku, která musí člověku v exekuci zůstat na život, aby nebyl nucený makat načerno a zároveň aby věřitelé měli šanci, že ještě někdy svoje peníze uvidí zpátky. A tenhle týden jsme to na vládě schválili. Platit to začne od 1. července 2020.

V rychlosti vám to zopakuju hezky popořadě:

Dlužníkovi musí místo 6608 korun zůstat aspoň 7772 korun.
Na každou vyživovanou osobu místo 1652 aspoň 2478 korun.
Dlužníkům, kteří pečují o děti, ještě k tomu zůstává část mzdy.
Hranici, od které se sráží celá mzda a kterou jsme už jednou zvyšovali na 26.432 korun pro bezdětného dlužníka, zvyšujeme od 1.7. 2020 na 28.495 korun.
Dlužníku s dítětem a minimální mzdou 13.391 čistého bude nově v oddlužení ponecháno 11.372 korun, při nepřednostní exekuci dokonce 12.381 korun.

A teď životní minimum a existenční minimum. Nové, vyšší částky budou platit od 1. dubna 2020.
Životní minimum se zvýší z 3410 na 3860 korun.
U první osoby v domácnosti z 3140 na 3550 korun.
U druhé a další osoby v domácnosti, která není nezaopatřeným dítětem, z 2830 na 3200 korun.
U dětí do 6 let z 1740 na 1970 korun.
Od 6 do 15 let z 2140 na 2420 korun.
U nezaopatřených dětí od 15 do 26 let z 2450 na 2770 korun.
Existenční minimum stoupne z 2200 na 2490 korun.

Pojďme na další věc, kterou chceme zlepšit. Vlastní bydlení pro mladé rodiny. I když se naší zemi daří jako nikdy v dějinách a banky jsou narvané penězi, dosáhnout na vlastní dům nebo byt je pro normální lidi pořád těžší. Podmínky pro získání hypotéky jsou, nebojím se říct, šílené.

Příklad rodiny z Moravského Krumlova, se kterou jsem nedávno mluvil. Chtějí si postavit dům za 4 miliony. To není v dnešní době přehnaná cena. Žádný velký luxus, prostě důstojné bydlení pro rodiče s dětmi. A kolik si řekla banka jako akontaci? 800 tisíc. Ale kdyby jen to, banka si dá zástavní právo na nový, ale i na starý dům. Fakt se mi nelíbí, že to banky přezajišťují.

Budíček, vážení bankéři!

Riziko k podnikání vždycky patřilo a má patřit. Kdo se bojí hypoteční bubliny, ať laskavě nechodí na trh s nemovitostmi.

A politiku České národní banky už vůbec nechápu. Představte si, že nejrůznější banky včetně těch, které nabízí hypotéky, u ní mají uložených 2,5 bilionu korun a za to bezpracně vydělávají na úrocích. ČNB to zdůvodňuje tím, že bojuje proti inflaci, ale to zjevně nefunguje. Inflace roste. Těch 2500 miliard tam prostě leží a banky donedávna dostávaly od ČNB 2 procenta ročně na úrocích. A teď si představte, že od 6. února dostávají ještě víc. ČNB totiž naprosto nelogicky ten úrok zvýšila na 2,25 procenta. O tenhle zisk se přitom banky nedělí s lidmi třeba tak, že by jim navýšily úroky na termínovaných vkladech, na vkladech na účtech nebo by jim třeba zlevnily hypotéky a zrušily poplatky. NE. Samozřejmě, že si ty peníze nechávají. Banky v Česku jen za loňský rok vydělaly 90 miliard korun, a to i díky růstu sazeb ČNB.

Nechápu ani to, jak je možné, že v čase ochlazování ekonomiky chce ČNB zvyšovat úroky pro komerční banky. Vždyť tím jde nejen proti lidem, ale i průmyslu a celému hospodářství. Firmy mají vysoké osobní náklady, které rostou zvyšováním mezd, což je správné, jenže jim chce ČNB zvýšit náklady na úvěry a tím snižovat zisky a zmenšovat možnost zvyšovat platy. Lidi a firmy mají bankám platit míň, ne víc. Takhle se nemá odsávat zisk od firem a lidí do bank.

Bohatě by podle mě stačilo, aby banky za depozita u ČNB dostávaly ne 2,25, ale třeba jen 0,5 procenta, ale pokud je ČNB tak štědře dotuje, měly by držely úvěry, půjčky a hypotéky na nízké úrovni. V eurozóně musí komerční banky u Evropské centrální banky platit za depozita 0,5 procent místo toho, že by něco dostávaly, ale to taky není normální situace.

Bankovní sektor pohádkově bohatne ve srovnání s jinými, ale podle vývoje inflace to evidentně není funkční způsob boje proti ní. K ní přispívají různé oligopolní sektory a samozřejmě ceny bytů, energií, potravin… Je naprosto absurdní, když někdo vyšší inflaci dává do souvislosti s tím, že jsme zajistili vyšší platy pro lékaře, sestry, učitele a další a rekordně navýšili důchody. Prý se tím, že lidem dáváme víc peněz, podílíme na inflaci. No tak se podívejte na marže a zisky těch, u kterých občané utrácejí peníze.

Chci tenhle problém řešit a potkám se s guvernérem České národní banky Jiřím Rusnokem, protože právě jeho instituce ovlivňuje podmínky hypoték. Samozřejmě, ČNB je nezávislá a nikdy jsem ji nekomentoval, ale teď musím. Oslovím i Českou bankovní asociaci.

Pokud chceme, aby náš národ nevymíral, musíme našim mladým rodinám zajistit dobrý, spokojený život, a to znamená vlastní bydlení za přijatelných podmínek.

Největší problém je samozřejmě v Praze, kde řádí spekulanti s byty a ceny jsou kvůli nim šíleně vytočené. Teď nemluvím o investorech, kteří pronajímají luxusní velkoplošné byty v centru, ale o těch, kteří skupují celé bytovky v širším centru i na periferii a kšeftují s nimi přes Airbnb. Sehnat hezký byt v Praze na hezkém místě tak už začíná být i pro relativně bohaté rodiny dost sci-fi. Takže my teď makáme na tom, aby se v zákoně odlišilo první bydlení, které si rodiny pořizují, aby mohly spokojeně žít a vychovat děti, což je nelehký úkol.

Není možné, aby podnikatel s 30 byty měl daňové výhody. To je první věc, kterou ukončíme. Když si dneska tenhle spekulant pořídí byt na investici, tak po pěti letech držení ho může prodat a je osvobozený od placení daně z příjmu z prodeje nemovitostí. My tuhle lhůtu chceme zvednout na 15 let. Současná situace prostě podporuje spekulanty ke skupování bytů k pronájmu. Tohle opatření doufám i zpomalí růst cen nemovitostí a zároveň by taky mohlo uvolnit nové byty na trhu s nemovitostmi. Bude to v daňovém balíčku účinném od 1. ledna 2021, který připravuje Ministerstvo financí. Snažíme se prostě nějak ten trh s volnými byty rozhýbat a pomoct našim občanům, ale je to totálně komplikovaná oblast a není jednoduché najít to nejlepší řešení. U tohohle opatření jsme mysleli na naše občany, kteří prodávají nemovitost, ve které bydlí. Pro ně se se nic nemění. Osvobození prodeje obývané nemovitosti po 3 letech bude stále zachováno. Prostě pokud budete prodávat nemovitost, ve které žijete a máte trvalé bydliště, z důvodu, že se chcete přestěhovat do většího nebo někam jinam za město, nebudete muset platit daň z prodeje nemovitosti, opakuju, pokud v té nemovitosti, kterou prodáváte, žijete déle než tři roky.

Kdy vlastně začal být nedostatek bydlení? Po pádu komunismu převedl stát více jak 600 tisíc bytů na města a obce. Pokud si to dobře pamatuju, tak ještě v roce 1989 jich postavil 79 tisíc a metr čtvereční stál 2600 korun. Jo 2600, ne 98.000 jako třeba teď v Praze. Mimochodem, proč právě Praha nestaví masivně byty pro lidi, když má údajně na účtech 70 miliard? Byty mají skutečně stavět města a obce, ne stát. Ten jim akorát má vytvořit podmínky. Makáme na novém stavebním zákonu a už před několika lety jsme přišli s programem Výstavba, díky kterému dostanou obce 100PROCENTNÍ DOTACI na sociální bydlení.

Tenhle týden přišla ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová na vládu s dalším vylepšením. Podrobně zjišťovala mezi starosty po celé republice, co jim ještě v našem programu chybí, a podle toho ho upravila. Teď bude daleko pružnější a na podporované bydlení dosáhne mnohem víc lidí. Dotaci budou moct starostové žádat i na úpravy existujících nebytových prostor v bytových domech, nástavby, přístavby, modernizace bytových domů nebo rekonstrukce nevyužívaných rodinných domů a brownfieldů pro bytové účely. Zjistili jsme totiž, že tyhle úpravy chtějí starostové daleko víc než novou výstavbu, která by zabírala další zemědělskou půdu. Prostě máme po městech a vesnicích v celém Česku plno starých baráků, které můžeme předělat na bydlení. A tak jsme vyšli starostům vstříc.

Další důležitá změna je, že se změnil výpočet maximálního příjmu domácností, aby se neodvíjel od životního minima, ale od násobku hrubé měsíční mzdy. Ta totiž průběžně stoupá, a proto líp vyjadřuje ekonomickou situaci lidí. Tím se zajistí, aby z příjemců nevypadli ti nejpotřebnější, jako jsou osamělí senioři, maminky samoživitelky a mladé rodiny.

S budováním sociálního bydlení souvisí i nový stavební zákon, který připravujeme a o kterém vám pořád píšu. On totiž souvisí úplně s každou stavbou v této zemi. A tak vám rovnou napíšu, jak jsme v něm pokročili tento týden. Ministryně Dostálová pokračuje v informační kampani, jezdí po krajích a diskutuje se starosty a šéfy stavebních úřadů. Tento týden byla v Pardubicích a Ústí nad Labem. Řešili třeba černé stavby. Dneska se zahajuje každá 10. stavba bez povolení. Častokrát ne proto, že by odporovala nějakým pravidlům, ale prostě to už člověk nevydržel s nervama a začal stavět, než skončilo to byrokratické šílenství kolem. Já to chápu. Zákony ale musí platit pro všechny. Díky tomu, že náš stavební zákon zrychlí povolení na 1 rok, už se nebudou moct stavebníci na nic vymlouvat.

Koukám, že jsem se o bydlení dost rozepsal, ale snad chápete, že je to pro mě srdcovka. Vedle toho ale tlačíme další opatření pro lidi, s Patrikem Nacherem třeba řešíme celou sadu práv spotřebitelů, o kterých vám budu v dalších hlášeních postupně psát. Týkají se hromadných žalob, mobilních operátorů, investičního životního pojištění, posílení postavení spotřebitele před soudem, využívání mimosoudních orgánů, jako jsou třeba Energetický regulační úřad nebo Český telekomunikační úřad, posílení pravomocí Finančního arbitra, zákaz uzavírání smluv na dálku, řešení krátkodobého ubytování, jako je třeba Airbnb, o kterém jsem vám už psal, a plno dalších věcí.

Jednu věc chci teď vypíchnout. Boj s energošmejdy. Karel Havlíček se svým týmem na Ministerstvu průmyslu a obchodu finišuje zákon, který definitivně ukončí nekalé obchodní praktiky v energetice. Tenhle týden k tomu byla dokonce konference „Novela energetického zákona: Stop energetickým šmejdům“. Řeč je o těch, kteří u dveří nebo po telefonu nutí lidi k podpisu smlouvy na odběr energie a vysloveně manipulují a lžou o tom, jak je ta nová smlouva super výhodná… Každý rok přichází na Energetický regulační úřad víc a víc stížností.

Upravujeme proto energetický zákon. Pro zprostředkovatele, ze kterých se dneska tak často vyklubou obyčejní šmejdi, musí přece platit stejná pravidla jako pro dodavatele, kteří je „posílají na lov“. Vtip je v tom, že dodavatelé musí mít licenci a podléhají kontrole Energetického regulačního úřadu, zprostředkovatelům stačí jen živnosťák, smlouva nebo dohoda. Patrik Nacher, který měl nad konferencí záštitu, navrhuje použít osvědčené řešení jako u finančních zprostředkovatelů a poradců, kterým se definovala jasná pravidla, jako jsou prokázání vzdělání, odbornosti, registrace, dohled ČNB a tak dál, takže už nemůžou nadivoko podsouvat lidem ultranevýhodné životní pojištění, investice a podobně. Ministerstvo průmyslu a obchodu na novele energetického zákona pracuje.

Zprávy z Evropy. Nejdřív Estonsko. Měl jsem naplánovanou cestu do Tallinnu už v prosinci, ale tehdy jsem ji zrušil kvůli tragické střelbě v Ostravě. Teď jsem konečně mohl oplatit návštěvu Jüri Ratase v Praze před 2 roky a letěla se mnou i Monika. S Estonskem máme výborné vztahy, spolupracujeme v rámci EU i NATO, naši piloti působí na estonské základně Ámari a pomáhají chránit Pobaltí. Do Estonska jsem ale letěl taky projednat evropský rozpočet, klima, rozšiřování EU a samozřejmě digitalizaci, protože v tom jsou Estonci na špici. Proto taky se mnou letěl náš vládní zmocněnec pro digitalizaci Vlado Dzurilla.

Po příletu jsme Jüri, jeho paní Karin, Monika a já povečeřeli. Hned ráno jsem pak odjel na bilaterální jednání s premiérem a potom do Centra pro spolupráci v kybernetické obraně, které spadá pod NATO. Za Českou republiku tam pracují 3 experti, s vedením jsme se bavili o spolupráci v kybernetické obraně, podíval jsem se, jak Centrum funguje. NATO každý rok pořádá cvičení Locked Shields, které testuje připravenost jednotlivých zemí proti kybernetickým útokům, a našim se v roce 2017 podařilo zvítězit. V roce 2018 byli na 3. a v roce 2019 na 2. místě. Jsem na ně pyšný.

Mluvil jsem i s ředitelem české firmy Revolgy, která v Tallinnu působí, Miroslavem Vlasákem. Bavili jsme se o příležitostech, které jejích firma má a taky jak vidí možnosti využití cloudových služeb pro stát.

Možná jste viděli tady u mě na Facebooku fotky ze sídla společnosti Bolt. V roce 2013 ho založili dva studenti, o rok později už expandoval do zahraničí. Teď je ve 35 zemích, včetně Česka. Podporují projekty pro ochranu ovzduší, u nás mají v plánu vysadit 25 tisíc stromů. Já jsem se projel na jejich elektrické koloběžce. Zrovna v tu dobu ale kolovalo po všech českých médiích video, jak taxikář Boltu surově vyhodil z auta nevidomou paní. Tak jsem vedení zdůraznil, že je to normální grázl a musí dostat padáka.

Stalo se.

Dál jsem jednal s ministrem pro zahraniční obchod a IT Kaimarem Karu. Jsem rád, že se mnou byl Vlado Dzurilla, který mi vysvětloval odborné věci a taky prezentoval, jak pokračujeme v digitalizaci my Češi. Všude jsme představovali přijaté zákony, Portál občana, národní identitu a spojení s bankami, digitalizaci stavebního řízení, portál MOJE daně… Myslím, že jsme zanechali dobrý dojem.

Pak jsem položil věnec pod pomníkem Války za nezávislost. Mimochodem, vyrobila ho v roce 2008 firma z České Lípy.

Navštívil jsem e-Estonia Briefing Centre, kde nám udělali prezentaci, jak digitalizují státní správu. Zajímalo mě, co je už dnes v Estonsku možné udělat on-line. Psali jsme o tom v knížce, tak jsem to chtěl vidět. A viděl. Mají platformu X-Road, propojuje instituce a subjekty, které si vyměňují osobní údaje občanů.

Udělalo na mě fakt dojem, co všechno už mají Estonci k dispozici. Třeba nahlížení do zdravotnické dokumentace, kde mají přehled o všem, co se jejich zdraví týká, návštěvy u lékaře, užívané léky. Přepis auta on-line, podepisování elektronických dokumentů, dokonce můžou on-line i volit. Estonci taky pořádají známou soutěž v rychlosti schvalování předvyplněného daňového přiznání. Stát daňové přiznání připraví, občani jen potvrzují správnost. A soutěží se, kdo to zvládne nejrychleji.

Já jsem se neustále Vlada Dzurilly ptal na srovnání s Českou republikou. Co máme a co nám ještě chybí. Digitální identita, Portál občana, datová schránka, systém na sdílení dat, dobrá legislativa. To už je. Taky máme hustou síť CzechPointů, ale pořád nám chybí on-line služby, kterými vyřešíme všechno on-line. To je teď naše priorita.

Jednal jsem s předsedou estonského parlamentu Hennem Polluaasem. Mluvili jsme o vyjednávání budoucího rozpočtu EU. Estonsko stejně jako my nesouhlasí, aby jim klesaly prostředky na investice. Chtějí třeba vybudovat rychlé vlakové spojení skrz Pobaltí. Naopak se mi líbí, že v Estonsku není ani premiér, ani žádný ministr zároveň poslancem, prostě se soustředí na práci na svých ministerstvech.

Moje paní, když zrovna nebyla se mnou, měla v Estonsku vlastní program. Určitě jste viděli fotky. Byla se podívat třeba v Ženské klinice Centrální nemocnice Západního Tallinnu, kde pečují o matky a novorozence, taky v Centru pro matky v nouzi, které je největší krizové centrum v Estonsku a pomáhají v něm ženám s dětmi zasaženými různými formami násilí. Spolupracují tu psychologové, právníci i sociální pracovníci.

Pojďme dál. Evropská rada. Její předseda Charles Michel si předsevzal, že všechny evropské premiéry a prezidenty u jednoho stolu zkusí přesvědčit o svém návrhu rozpočtu 2021–2027. Píšu vám už několik hlášení po sobě, co mi na něm vadí, tak vám to tady shrnu naprosto jasně:
Celkový rozpočet EU má podle původního návrhu vzrůst o 12 miliard euro, zároveň má ale spadnout rozpočet tradičních politik, tedy kohezní politiky o 44 miliard euro a zemědělské politiky o 54 miliard euro, a to ve prospěch programů, ze kterých čerpají hlavně bohaté země. Na ně má jít 110 miliard euro. To nemůžeme akceptovat. Je jasné, že návrh jde na ruku bohatým státům. Podle tohoto návrhu by Česká republika v letech 2021–2027 měla dostat o 180 miliard korun méně než v předchozím období 2014 až 2020.

Samozřejmě, projekt Evropské unie je skvělý, díky němu máme od 2. světové války v Evropě mír. A i když se jeho hlavní idea volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu ještě úplně nenaplnila, hlavně u vnitřního trhu, je pro nás členství v EU extrémně výhodné. Jsme součástí největšího společenství na světě. Je obrovská škoda, že odchází Velká Británie.

Pořád ještě jsme a nějakou dobu i dál budeme čistí příjemci, i když budeme dostávat méně. Od vstupu do Evropské unie v roce 2004 do 31.12.2019, tedy za 15 let, po odpočtu našich plateb, jsme v plusu čistých 809 miliard korun. Vypadá to jako velká částka, ale průměrně je to 54 miliard ročně. Za období 2014–2020 máme dostat na kohezi, investice a rozvoj venkova 611 miliard, z toho rezorty mají ještě rozdělit 112 miliard korun tento rok. Všechny tyto peníze musíme vyčerpat do konce 2023 v rámci pravidla N plus 3.

Naše čistá pozice se bude snižovat. V tomto období je průměrně 54 miliard korun ročně. Na příští programové období 2021–2027 podle odhadů vychází čistá pozice 236 miliard, což je asi 33,5 miliardy ročně v náš prospěch. V každém případě budeme dostávat z EU víc než do ní platit. To by se nemělo do roku 2030 změnit. A možná i déle.

Teď ale pojďme trochu vyčistit vzduch.

Některé velké západoevropské státy rády poukazují na to, že na nás prý v EU doplácejí. Čeští komentátoři mě zase kritizují s tím, že co bych asi tak po Evropě chtěl, když nejsme s EU solidární. Uprchlíky nechceme, ale více peněz ano. My že nejsme solidární? Opak je pravdou. To oni na nás vydělali. Ano, ty velké státy. Chudší země jako státy V4 ve skutečnosti doplácejí na bohatší a větší státy. V letech 2010–2016 tyto čtyři země dostaly z Bruselu evropské fondy ve výši 2–4 procenta svého HDP. Současně z nich ale do západoevropských zemí odtekly zisky jejich zdejších firem ve výši 4–8 procenta HDP. Odhaduje se, že z České republiky odtečou do bohatých států EU dividendy ve výši 250 miliard korun ročně. Minulý rok to údajně bylo 299 miliard korun. Třeba u nás totiž nakupujeme v německých a rakouských supermarketech, zatímco vodu nám prodává velká francouzská firma. A všechny „naše“ velké banky, kde mají Češi své úspory a berou si úvěry nebo hypotéky, jsou taky západoevropské. Navíc západoevropské země „dotujeme“ i našimi kvalitními lékaři, zdravotními sestrami, inženýry nebo ajťáky, kteří do nich odcházejí pracovat kvůli vyšším platům. Těmto lidem platí náš stát nákladné a kvalitní vzdělání, se kterým se pak oni uplatní na Západě. No a západoevropské země tak zcela zadarmo dostanou kvalifikované lidi s vysokou přidanou hodnotou, kteří se, doufejme, jednoho dne vrátí domů, protože jsme Země pro budoucnost, jak zní naše heslo. V Rakousku pracuje údajně 10.000 našich rodin a rakouská vláda jim v rozporu s evropskou směrnicí nechce přiznat rodinné přídavky.

Jednání Evropské rady bylo náročné a dlouhé, trvalo skoro 30 hodin, a nakonec jsme odletěli bez dohody. Aspoň jsme si jasně a natvrdo vyříkali naše pozice, takže to nebylo zbytečné.

Jednání tentokrát zablokovala skupina čistých plátců: Nizozemsko, Dánsko, Švédsko a Rakousko, což bylo nepříjemné překvapení a nikdo s tím dopředu nepočítal, dokonce ani předseda Evropské rady Charles Michel. Ten před summitem předložil návrh rozpočtu, jehož objem představoval 1,074 procenta hrubého národního důchodu EU. Logicky jsme se domnívali, že to má pan Michel s čistými plátci dopředu odsouhlasené, protože jejich lídr, nizozemský premiér Mark Rutte, je mu blízký. Charles Michel sice před summitem jednal se všemi členskými státy, ale o tak silné odmítavé pozici mu prý neřekli. Nebylo to vůči němu fér, svoji práci dělá velice seriózně. A nebylo to fér ani vůči nám všem. Bylo vidět, jak je pan Michel zaskočený.

Další velké překvapení je, že nemáme dopředu dohodnuté celkové příjmy, nejen odvod z hrubého národního důchodu.

Víte, já sám jsem v minulosti sestavoval 6 rozpočtů České republiky a ve své bývalé firmě jsem to dělal snad stokrát. Normálně se nejdřív odhadnou příjmy a ty se až následně rozdělují. Evropský rozpočet je asi jediný na zeměkouli, který to dělá naopak. Myslím, že by Charles Michel s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou měli napřed vyjednat jasný objem příjmů, tedy kolik kdo má do rozpočtu odvést, abychom nerozdělovali peníze a pak nezjistili, že je nemáme. To je nesmysl.

Každopádně, čtyři státy Michelův návrh zpochybnily a přišly s tím, že odvod z HND do rozpočtu má být maximálně 1 procento a ani o euro víc. To by znamenalo snížení o 75 miliard euro na 7 let. Přitom jen odchod Velké Británie z EU nás bude za stejné období stát 75–80 miliard euro. Navíc ještě chtěly zvýšit rabaty neboli slevy ze svých odvodů. Konkrétně by jen pro tyto 4 země šlo o slevu z příspěvku do rozpočtu 36 miliard euro na 7 let.

Pokud jste si stejně jako já kdysi mysleli, že sleva znamená, že někdo prostě zaplatí míň, tak máte pravdu, ale jen částečně. Rabat neboli sleva v pojetí Evropské unie znamená, že o kolik zaplatí bohaté státy míň, to doplatí státy chudší. My konkrétně bychom museli doplácet 14 miliard korun za těch 7 let za slevy, co mají bohatí. Jde o nehorázný požadavek nejen proto, že tyto slevy chtěly ostatní země úplně zrušit, ale i proto, že doplatek ostatních na tuto slevu by se násobil oproti dnešku.

A ani to nebylo málo, protože nový návrh, který byl během summitu předložený, počítal dokonce s vytvořením nových slev na odvody z cel, které doteď nebyly. Třeba Nizozemí by si JAKO JEDINÝ STÁT ZE VŠECH mohlo nechat čtvrtinu z vybraných cel na jeho hranici při vstupu zboží ze třetích zemí do EU. Tyto příjmy půjdou navíc po brexitu raketově nahoru, protože holandské přístavy jsou vstupní branou pro zboží ze Spojeného království do EU. Zatímco my bychom si mohli z výběru cel nechat místo 20 procent jenom 15 procent.

Další rabat by byl jen pro Švédsko a Dánsko z takzvaného rozpočtu eurozóny, což je pro mě taky absurdita, protože EU je jen jedna a nemá mít dva rozpočty. Sice původní návrh 25 miliard euro na rozpočet eurozóny po našich intervencích klesl na 21 miliard, ale pořád nechápu, proč v rámci tohoto rozpočtu chtějí preferovat Švédsko a Dánsko a proč tam ta položka vůbec je.

Místo toho, abychom rozpočet zjednodušili a byl férový pro všechny, tak by některé země neplatily plnou výši a my ostatní bychom to za ně dopláceli? S tím se absolutně nedá souhlasit. Evropská rada, kde sedí 27 premiérů a prezidentů, je místo, kde můžu pro naši zemi vybojovat nejvíc a kde často vystupuje blok V4, tedy Česko, Polsko, Maďarsko a Slovensko, společně. Tentokrát se naše skupina rozšířila a na summitu jsem vystupoval společně se skupinou Přátel ambiciózní Evropy, která se přejmenovala ze skupiny Přátel koheze a bojuje hlavně za tradiční politiky, tedy kohezi neboli investice.

Je to velká skupina, celkem 17 států, a jsou v ní navíc velké země jako Španělsko, Itálie nebo Polsko. Bylo hodně pozitivní, že ta spolupráce fungovala dobře, nenechali jsme se rozdělit, jednali jsme společně, dvakrát jsme jednali separátně, a na finálním zasedání celé Evropské rady za nás všechny mluvil portugalský premiér António Costa. Určitě budeme v intenzivní spolupráci pokračovat. My k utužení vztahů přispěli i tím, že jsme zorganizovali summit Přátel koheze v listopadu v Praze. Právě z těchto setkání celá skupina Přátel ambiciózní Evropy pochází.

Charles Michel nakonec v pátek odpoledne po bilaterálních schůzkách se všemi státy a pak ještě v různých sestavách, které trvaly celou noc a pak ještě během dne v pátek, předložil nový návrh. U toho jsme si s kolegy napříč Evropou místy říkali, jestli je to vtip, nebo provokace. Návrh sice měl pár pozitiv, ale dál navyšoval slevy pro bohaté země. I tak byl pro čisté plátce nově navržený celkový objem rozpočtu pořád nepřijatelný, tak jsme summit ukončili, nikam už by to nevedlo a máme každý dost práce doma.

Pro Česko jsme ale i tak do nového návrhu vybojovali pár pozitiv, za které jsem celou dobu od vydání návrhu v roce 2018 bojoval. Zvýšily se prostředky na tradiční politiky koheze a zemědělství. Návrh taky umožňuje větší flexibilitu převodů mezi fondy, což potřebujeme. Z původních 5 na 15 procent, což je asi 43 miliard korun, u kterých bychom si mohli určit, kam je investovat. Chtěli bychom ale ještě víc peněz převádět na naše priority, abychom mohli líp financovat náš Národní investiční plán na 30 let za 8000 miliard neboli 320 miliard euro. V novém návrhu taky vypadalo líp spolufinancování projektů pro naše regiony. O dvě a půl miliardy korun navíc pro Českou republiku taky narostly peníze na zemědělskou politiku, kde jsou hlavními lídry Francie, Španělsko a Polsko. Kancléřka Angela Merkelová taky ve svém vystoupení jasně řekla, že nesouhlasí se zastropováním zemědělských dotací. Úroveň zemědělství v různých zemích se liší a nemůžeme trestat ty úspěšné.

V novém návrhu se nám taky podařilo prosadit, že neobsahoval nové příjmy evropského rozpočtu z aukcí emisních povolenek, což by pro nás bylo velice nevýhodné. Pro nás se tak výše odvodů téměř nezmění a výnosy z aukcí povolenek můžeme dál investovat doma, kde to potřebujeme. Jsem ale rád, že zůstaly příspěvky za nerecyklované plasty. Musíme tlačit, aby se přestaly používat jednorázové plasty, já osobně nesnáším, jak zamořují naši přírodu. Už jsem vám o tom psal obsáhlé hlášení.

Nakonec ale ani 30 hodin intenzivního jednání nepřineslo výsledek, tak se k tématu rozpočtu budeme muset vrátit. Budeme ale v každém případě bojovat za to, aby to nakonec bylo ještě lepší. Nejsme pod časovým tlakem. Ze stávajícího období 2014–2020 jsme už dostali všechny přímé platby pro zemědělce. Jak už jsem vám psal výše, peníze na kohezi, investice a rozvoj venkova máme čas vyčerpat do roku 2023, tedy skoro 4 roky.

Pojďme na rychlé zprávy.

Na jednání vlády jsme schválili Strategii vlastnické politiky státu. Aby stát fungoval, musí fungovat státní firmy podle jasných pravidel. Podobně jako u soukromých firem budeme práci manažerů státních podniků hodnotit podle výsledků hospodaření a toho, jak se jim daří naplňovat jejich strategické cíle.

Ministerstvo financí už má výsledky, jak loni hospodařily obce a kraje. Obce udělaly krásný přebytek 25,5 miliardy korun, kraje 5,8 miliardy.

Velká gratulace kolegům z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Uhájili státu 2,7 miliardy korun v soudních sporech se společnostmi TH system a První novohradská.

Přijali jsme přísnější pravidla pro zacházení s pyrotechnikou, důslednější kontrolu prodejců, vyšší odpovědnost fyzických osob za zacházení s pyrotechnikou a taky jsme rozšířili možnosti sledování nebezpečných pyrotechnických výrobků.

Schválili jsme návrh Karla Havlíčka na lepší podmínky pro testování 5G sítí a snížili jsme desetinásobně poplatek za experimentální využívání radiových kmitočtů pro podporu zavádění sítí 5G. Pamatujete, jak ministr Havlíček musel v lednu zrušit aukci na dalšího operátora? Jeden zájemce, nestandardní průběh, varování bezpečnostních služeb, dopisy z EU kritizující nízké konkurenční prostředí, schůzky předsedy ČTU Nováka s lobbisty, ignorování připomínek ministerstva… Proto musel Karel Havlíček jednat, odvolal šéfa ČTÚ a odstavil lobbisty od kšeftu. Nové podmínky aukce jsou připravené, 15. března se vypisuje veřejná konzultace. Tím snad končí pomluvy, které o nové předsedkyni ČTÚ šířili ti, co přišli o kšeft. Škoda jen, že jim na to skočila některá média. Důkaz, že jim to opět nevyšlo, dávám do komentářů.

Na vládě jsme schválili taky humanitární pomoc do Číny. Vyšleme armádní speciál s humanitární pomocí od měst, krajů, firem i Pražského hradu. Až 7 tun materiálu. Mohl by odletět na přelomu února a března. Odlet se přizpůsobí i tomu, aby stroj mohl z Číny případně evakuovat české občany, pokud se nějaký přihlásí.

Měl jsem další schůzku s Adamem Vojtěchem a prezidentem České lékařské komory Milanem Kubkem. Potkáváme se pravidelně. Probírali jsme, co trápí lékaře v terénu a kde bychom mohli pomoct, a dohodli jsme se na větší spolupráci. Tak snad to vydrží. Hlavně teď řešíme, jak do systému dostat nové lékařské posily. Navýšili jsme kapacitu lékařských fakult, spustili jsme stipendijní program pro studenty zdravotnických oborů, přicházíme s novou koncepcí dotací na rezidenční místa pro mladé lékaře, zkracujeme vzdělávání a snižujeme administrativu. Jsem pro, abychom v našem zdravotnictví zaměstnávali i cizince. Hlavně pohraniční kraje mají velký problém s hledáním lékařů a lékaři a sestry právě třeba z Ukrajiny by jim vytrhli trn z paty. Samozřejmě ale vždy budeme mít vysoké nároky na jejich kvalifikaci a chceme taky, aby uměli dobře česky. A to jsem panu prezidentovi zdůraznil. Řešili jsme taky platbu za státní pojištěnce a úhrady za péči.

Když jsem byl v Estonsku, vynesl Ústavní soud svůj výrok nad Lex Babiš. Já k tomu nemám moc co říct, pro mě se nic nemění. Nechám spíš promluvit samotný soud, abych vám ilustroval, jak je ta situace zmatená, bizarní a jak je naprosto jasné, že Lex Babiš vznikl na politickou objednávku, aby mě dostal z politiky. Stal jsem se ministrem financí v lednu 2014, zákon se stal účinným 9. února 2017. Byla to reakce na naše preference a úspěchy.

Představte si, co pan soudce Jan Filip řekl během vynášení rozhodnutí: „Ústavní soud upozorňuje na to, že způsob, jakým byl zákon o střetu zájmů přijat, je na samé hranici akceptovatelného a jenom shodou okolností a za pomocí práva Evropské unie tato úprava prošla, ale nemusí to tak být vždycky… Prostě snaha neutralizovat politického protivníka tímto zákonodárstvím není na místě…“ Ústavní soud také řekl, že si je vědom, že „rozhoduje o otázce, která náleží voličům.“

A ještě si dovolím reakci na zlínského náměstka Miroslava Adámka. Prý jsem si v minulém hlášení přivlastnil zásluhu za rekonstrukci památníku Tomáše Bati. Tak já to sem pro pana náměstka napíšu ještě jednou.

Památník Tomáše Bati jsem navštívil 29.5.2015. Byl v totálně zchátralém stavu. Schválně se v komentářích podívejte na fotku, byla u toho i naše europoslankyně Martina Dlabajová. Sám Miroslav Adámek, který byl tou dobou už 4,5 roku ve funkci primátora, deklaroval, že na jeho opravu nemá finanční prostředky.

Protože je pro mě pan Tomáš Baťa podnikatelská ikona, slíbil jsem na místě pomoc a zavolal jsem rovnou ministrovi kultury Danielovi Hermanovi, že najdu peníze na opravu památníku v rozpočtu Ministerstva financí, což se i stalo. 5.12.2015 jsme převedli rozpočtovým opatřením 32 milionů korun z Ministerstva financí ve prospěch Ministerstva kultury. Ministerstvo kultury postupně tuto částku vyplatilo v letech 2017 a 2018 a je jasné, že bez ní by památník nikdy nebyl zrekonstruovaný. Čili tehdejší ministr kultury Daniel Herman na tom neměl žádnou zásluhu, památník byl sice v jeho kompetenci, ale peníze jsem zajistil já na Ministerstvu financí.

To není přivlastňování nebo chlubení, jen popisuju stav věcí, jak se staly. A pan bývalý primátor teď bohužel neříká pravdu a dobře to ví. Přesto se už na jedné demonstraci proti mně tímto projektem chlubil. A když už píše o dalších projektech, tak jsem velice rád, že pan náměstek slibuje Zlíňanům rekonstrukci stadionu a kina bez pomoci státu. I když mám teda pocit, že se od mojí poslední návštěvy s kinem moc nepohnulo a od roku 2016 je zavřené.

Všichni, kdo mě tady sledujete, víte, že jezdím po republice. Navštěvuju obce, města a kraje, snažím se pomáhat všude a nekoukám u toho, kdo zrovna sedí na radnici nebo na kraji a z jaké je strany. Jde mi prostě o věc. Jde mi o to, aby se investovalo a naše republika se rozvíjela. Když jsem si přečetl ten nenávistný příspěvek pana Adámka, tak už mi je o něco jasnější, z jaké iniciativy se objevili ti demonstranti před památníkem Tomáše Bati ve Zlíně, který jsem před pár dny navštívil.

Nic, já jdu něco dělat, hezkou neděli vám všem