Ve čtvrtek 9. prosince 2021 se v areálu Národního památníku na Vítkově uskutečnil slavnostní nástup Armády ČR. Předseda vlády Andrej Babiš v projevu poděkoval vojákům nejen za pomoc během pandemie covid-19. Z rukou premiéra převzalo také 50 vojáků nejvyšší ocenění, které uděluje předseda vlády ČR - medaili Karla Kramáře. Mezi oceněnými byly mj. členové Integrovaného centrálního řídícího týmu plk. Petr Šnajdárek a pplk. Jan Ryšavý.

Vážené dámy, vážení pánové,

v lednu by to bylo osm let, co se hnutí ANO ujalo správy nad ministerstvem obrany. Když jsme v roce 2014 resort přebírali, nebyl v dobrém stavu. Předchozí vlády se k armádě dlouhé roky nechovaly moc vstřícně. Vždy, když vládní politici potřebovali peníze, byla armáda první na ráně. Takže zatímco do světa vytrubovali, jak dostojí našim aliančním závazkům, doma škrtali v armádním rozpočtu. Tendry ministerstva obrany měly kvůli různým lobbistům a netransparentním tendrům pověst černé díry na peníze. Státní podniky stagnovaly a z armády odcházelo víc vojáků, než kolik do ní nastupovalo. Našim ozbrojeným silám chyběly peníze, vojáci a vize, ale z velké části motivace i prestiž.

Když jsem si připravoval tento projev, narazil jsem na citát amerického generála George C. Marshalla, který se mi moc líbil. “I can't expect loyalty from the army if I do not give it” – tedy volně přeloženo: „Nemohu očekávat oddanost od armády, pokud se tak sám nechovám“. To si myslím, že vystihovalo stav, jaký tu byl do roku 2014. Chci doufat, že za těch skoro osm let jsme vám předvedli, že se k našim vojákům chováme jinak. Myslím, že za tu dobu jsme ukázali, že to s armádou myslíme vážně, a to nejen z hlediska rozpočtu, výzbroje a výbavy, ale zejména pokud jde o investice do lidí.

Pokud jde o finance, tak výdaje na obranu rostou historicky nejvyšším tempem. Od roku 2013 stoupl armádní rozpočet o 100 procent, splnili jsme vládní slib, že do konce letošního roku rozpočet na obranu dosáhne 1,4 % HDP. Vyšlapali jsme nastupující vládě cestu, jak v dohledné době výdaje navýšit na 2 % HDP, k čemuž jsme se zavázali při vstupu do Severoatlantické aliance v roce 1999. Ke stávajícímu armádnímu majetku jsme se konečně začali chovat jako řádní hospodáři: masivně jsme investovali do rekonstrukcí a výstavby armádních nemovitostí. Ekonomicky a personálně jsme stabilizovali státní podniky spadající pod ministerstvo obrany jako LOM Praha, Vojenské lesy a statky, VOP CZ, VTÚ nebo VVÚ. A také jsme se zbavili nepotřebného majetku – od roku 2013 jsme tím získali skoro 4,5 miliardy Kč.

Pokud jde o výzbroj a výbavu, naši ministři, a hlavně ministr Metnar, v uplynulých osmi letech uzavřeli smlouvy za více než 200 miliard korun. Naši vojáci mají nové útočné pušky, pistole i balistické vesty a přilby. Opravy a modernizace se dočkaly ruské vrtulníky Mi a nové, americké vrtulníky Venom a Viper se již vyrábí – do roku 2023 je naše armáda bude mít k dispozici. Dokončili jsme nákup izraelských radiolokátorů MADR, dvou letounů CASA, francouzských děl, izraelských protiletadlových kompletů SHORAD i stovek nových terénních vozidel Hilux. Zároveň jsme dbali na to, aby armádní zakázky byly transparentní, a od ministerstva jsme odstřihli různé lobbisty. Navíc armádní tendry přinášely práci a peníze našim občanům a firmám. Za poslední čtyři roky bylo s českými subjekty uzavřeno 42 tisíc smluv za 94 miliard Kč a v případě, že se u nás daná technika nevyrábí, tak podmínkou bylo minimálně ze 30 % zapojení českého průmyslu.

Ale ani ta nejlepší technika a nejmodernější výzbroj je k ničemu, pokud schází lidi. Proto jsme ty nejzásadnější investice směřovali do našich vojáků. Není náhoda, že za posledních osm let systematicky roste zájem o práci v armádě. Dnes v našich ozbrojených složkách slouží více než 26 tisíc vojáků a vojákyň z povolání. Je nesporné, že je za tím i zásadní změna v systému odměňování. Dnes platy vojáků snesou srovnání s platy ostatních profesí na trhu práce. Průměrný služební plat vojáků z povolání vzrostl z 26 351 Kč v roce 2014 na 40 451 Kč v letošním roce. Rostoucí prestiž naší armády se odráží také ve velkém zájmu o studium na vojenských školách, který je patrný zejména v posledních letech. Celkový počet žáků a studentů vojenských škol v letech 2014 až 2021 stoupl o pětinu a počet studentů vojenského prezenčního studia na Univerzitě obrany dokonce o 47 %. Otevřeli jsme dveře i aktivním zálohám a zájem veřejnosti o službu vlasti mě osobně velice těší – rok co rok počet příslušníků aktivních záloh roste o asi 10 procent, takže dnes je záložáků asi 3,5 tisíce. Nezapomněli jsme ani na naše veterány, kterým poskytujeme komplexní zdravotní a sociální péči, máme pro ně dva domovy v Karlových Varech a při ÚVN v Praze, a tři komunitní centra.

Kromě zvyšování rozpočtu, modernizace výzbroje a investic do vojáků naše vláda také přišla s vizí, jak se má naše armáda rozvíjet. Zpracovali jsme dlouhodobý výhled pro obranu až do roku 2035 včetně strategie nákupu další techniky. Vytvořili jsme obrannou strategii ČR, která reaguje na proměňující se hrozby, ať už jde terorismus, kybernetickou bezpečnost nebo hybridní útoky a přišli jsme také s podporou obranných spolků a jejich zapojení do obrany v případě krize.

Česká armáda dnes patří mezi uznávané a spolehlivé partnery nejen v NATO, ale i EU, OSN a V4. Naši vojáci si zaslouženě vydobyli respekt působením v zahraničních misích, zejména v Afghánistánu a nyní v Mali. Působí v Pobaltí, na Sinaji, v Kosovu nebo také v Bosně a Hercegovině. A nejnověji vycházíme vstříc žádosti z Varšavy a chystáme vyslání ženistů na polsko-běloruskou hranici. Naši vojáci velí mezinárodním operacím. A spojenci dobře vědí, že na českou armádu je spolehnutí. Svoji profesionalitu naši vojáci celému světu ukázali naposledy v srpnu, kdy v naprosto chaotické situaci a neustále se měnících podmínkách perfektně zvládli evakuaci našich lidí ze zastupitelského úřadu v Kábulu a afghánských spolupracovníků do ČR. Zatímco evakuační letadla jiných zemí se teprve do Afghánistánu chystala, naši lidé už byli v bezpečí doma. Ještě jednou klobouk dolů. Moc děkujeme.

Nezastupitelnou roli hraje naše armáda ale také v Česku. Obětavost, nasazení a pracovitost našich vojáků si všichni mohli ověřit v posledních dvou letech během pandemie. Armáda pomohla s transportem a distribucí zdravotních pomůcek, bez vojáků by nevznikla Chytrá karanténa, vojáci pomáhali při zajištění voleb během covidu a vojáci i příslušníci aktivních záloh několik měsíců zajišťovali chod Národního očkovacího centra v O2 Universu, kde bylo vyočkováno přes 680 tisíc dávek vakcíny. Vojáci pomáhali v nemocnicích a sociálních zařízeních. A konečně letos v létě armáda pomáhala lidem se vypořádat s následky tornáda na jižní Moravě, kam vyslala své specialisty, především ženisty, ale i psychology, lékaře nebo vojenské policisty. Není divu, že naší armádě důvěřují asi tři čtvrtiny občanů. To je, dámy a pánové, to nejlepší vysvědčení vaší práce. K tomu není třeba cokoli dodávat.

Osm let jsme investovali do naší armády a ten výsledek je opravdu znát. Troufnu si tvrdit, že ve srovnání s rokem 2014 máme dnes úplně jinou armádu, pokud jde o finance, techniku, transparentnost, důvěru i lidský kapitál. Doby, kdy neměla armáda dobrou pověst, jsou dávno pryč. Myslím, že všichni můžeme být právem hrdí na naše vojáky, ať už jde o veřejnosti dobře známé jednotky – jako je 601. skupina speciálních sil z Prostějova, 211. taktická letka z Čáslavi, 311. a 312. prapor radiační, chemické, biologické ochrany z Liberce, nebo 41. mechanizovaný prapor ze Žatce 42. mechanizovaný prapor z Tábora – tak i ty, které se neobjevují tak často v médiích, jako jsou naši ženisté, dělostřelci, výsadkáři, zpravodajci či vojenští policisté. Myslím si, že investice do naší armády se nám už tisíckrát zúročila.

A na závěr mi dovolte osobnější hodnocení. Toto je můj poslední projev před vámi v roli předsedy vlády České republiky. Byla pro mě čest se s vámi setkávat a spolupracovat. Za ty čtyři roky jsem měl to štěstí poznat spoustu z vás, od řadových vojáků po nejvyšší vedení. Zvláštní dík patří také armádním pilotům a vojákům a vojákyním z palubního personálu, se kterými jsem se na svých cestách setkával nejčastěji. Upřímně, nemám rád létání, ale na palubách armádních speciálů jsem nikdy nervozitu nepociťoval. Přesvědčil jsem se, že vojáci, kteří slouží v našich ozbrojených silách, jsou srdcaři, armáda pro ně není práce, ale životní poslání. Jsem rád, že v této nejisté době, kdy se při obraně budeme muset v prvé řadě spoléhat sami na sebe a až pak na spojence, chráníte Českou republiku právě vy. Protože dobře vím, že když přijde na lámání chleba, tak nás a naši zemi nikdy nedáte.

Děkuji.

Andrej Babiš
předseda vlády