Končí Velikonoce a fakt by mě zajímalo, kdo tady bude právě dneska číst nějaké moje týdenní hlášení. Nevím, jestli ho mám vůbec psát. Jestli je tady aspoň jeden člověk, co má na to náladu, když je jeden z nejvýznamnějších svátků v roce. Myslím, že spíš ne, tak to bude velmi stručné. No stručné, tady na papíře to je na něco málo přes dvě strany a to jsem už většinu proškrtal, jak to šlo.

pokračuje jednání o vládě, určitě víte. Do 10. dubna jednáme exkluzivně s ČSSD. A jedem intenzivní vyjednávací maraton. Kolegové, co v tom jedou se mnou, určitě taky uvítali prodloužený víkend, protože je to fakt skoro nonstop. První SMSky posílám v pět, no já už asi jinej nebudu.

Našim partnerům z ČSSD zatím moc nevychází počty. Kdyby se to vzalo matematicky, tak podle výsledků voleb by měli dostat 3,5 ministerských křesel. Takže jasně, nabízíme čtyři. Jenže oni jich chtějí pět. A k tomu další požadavky. Řekl jsem jim na rovinu, že je to přes čáru. Ale chápeme jejich situaci a budeme o tom přemýšlet. Ve středu a čtvrtek budeme pokračovat.

Pár lidí mi navrhlo, že bychom mohli ČSSD nabídnout čtyři ministry a k tomu jim “vyrobit” ještě pátého jen tak na oko. Takového toho, jak se mu říká “ministr bez portfeje.” Podle mě by se ale takovému postu mělo říkat “ministr na okrasu.“ Takže tohle fakt ani náhodou. Ministři tady mají být od práce.

Rozhodně se ale nad ČSSD nepovyšujeme z pozice silnější strany. Bereme je jako partnery. Nabízíme jim být součástí vlády, která může být úspěšná. Takové, která pro naši zemi maká a má výsledky. A taky si myslím, možná trošku neskromně, že se ode mě jako premiéra můžou i něco naučit. Jednak jsem podstatně starší, mám zkušenosti z reálného života a taky jsem něco za život vybudoval. Nebudu ve vládě nadržovat našim ministrům a po ostatních se vozit, jak to dělal můj předchůdce, budu měřit všem stejně. Jediné, co fakt chci, aby lidi poznali v běžném životě, že jsme pro ně něco udělali.