Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády,

já jsem zahájil tuto dlouhou debatu včera v 9 hodin ráno a velice pečlivě jsem poslouchal všechny názory, výhrady, výtky a poznámky poslanců opozice, poslouchal jsem je celých 22 hodin, byl jsem zde přítomen po celou tu dobu, samozřejmě s nějakými limity, které vyplývají z toho, že jsem živá bytost. To, že jsem člověk, o tom jsem nepochybně přesvědčil i ty, co by o tom pochybovali, tím svým neveřejným neformálním výrokem, který byl posléze zveřejněn. Těm, kterých se ten můj výrok dotkl, se samozřejmě omlouvám. Poslouchal jsem, dělal jsem si poznámky. Oceňuji ta věcná vystoupení, která zde také zazněla, a celkově musím říct, že si vážím diskuse, že považuji demokracii za diskusi a nevadilo mně, že jste se vyjadřovali k našemu programovému prohlášení velmi důkladně a oceňuji ta vystoupení, ze kterých jsme si mohli odnést alespoň nějaké věcné postřehy k našemu programovému prohlášení a určitě je v naší další práci a v naší činnosti využijeme.

Samozřejmě, zazněla zde ale i spousta výroků, které určitě nelze považovat za pravdivé a já se aspoň k některým z nich krátce vyjádřím. Nedojde samozřejmě na všechny, to tady teď už dělat nebudu, za to se předem omlouvám, ale aspoň některé.

Nemohu se především ztotožnit s názorem opozice, podle níž předáváte zemi ve výborném stavu. Já jsem přesvědčen, že je to právě naopak. Přebíráme zemi s nejvyššími deficity v historii České republiky. Přebíráme je po vládě, která doslova prohospodařila ekonomický růst a svou nehospodárnou politikou podpořila inflaci, za kterou nás nyní úplně absurdně kritizuje.

Nemohu ani souhlasit s tezí, že jsme to byli my, kdo vzal lidem jejich peníze na zvýšení platů. Peníze lidem vzala minulá vláda. Kdyby zde hospodařila dobře jako řádný hospodář, nemusely by se zmrazovat platy lidí, kteří za váš styl rozhazovačné politiky určitě nemohou.

A připomenu vám ještě jednou vaše slova. V březnu loňského roku tehdejší ministryně financí paní Alena Schillerová do médií říkala: "Navrhla jsem, aby platy ve státní správě nerostly. V tuto chvíli si to nemůžeme dovolit", říkala tehdejší ministryně financí Alena Schillerová. A po prohraných volbách bylo všechno jinak. Vláda Andreje Babiše zvýšila platy po prohraných volbách populisticky, přestože věděla, že na to v rozpočtu peníze nejsou a nastupující vláda to bude muset řešit.

Ano, dámy a pánové, je nutné šetřit, naše vláda to jasně říká, a je nutné šetřit i proto, že za uplynulé roky, v uplynulých letech, stát doslova bobtnal. A to nejsou nějaké mýty, to není nějaká politická proklamace, to jsou prostě fakta. A já vám ta fakta připomenu na konkrétních číslech. V roce 2017 bylo ve veřejné správě podle zákona o státním rozpočtu 445 tisíc míst. V roce 2021 to už bylo 482 tisíc zaměstnanců a pro rok 2022 plánovala minulá vláda růst dokonce na 489 tisíc. To je nárůst o 44 tisíc lidí za pět let. A tahle čísla já teď nehodnotím, to jsou prostě fakta, se kterými musíme pracovat. Ale to, co hodnotím, je srovnání objemu platů. Když se na to podíváme, tak v roce 2017 to bylo celkem 162 miliard korun, loni to bylo 239 miliard korun a na příští rok plánovala vláda Andreje Babiše dokonce 252 miliard korun. To je, dámy a pánové, nárůst o 90 miliard korun za pět let, o neuvěřitelných 56 %. A to jsou data z původního návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2022, tedy data Ministerstva financí.

Za minulé vlády se nabraly tisíce úředníků a zvyšovaly se platy ve veřejném sektoru a zvyšovaly se tak, že jsou v průměru vyšší než v soukromém. A to je velký problém, to všechno tlačilo na růst mezd, tlačilo na růst mezd i v soukromém sektoru a podpořilo inflační tlaky. A s tím se teď musíme vyrovnávat. To jsou jasná fakta.

Pan předseda Babiš nám vyčetl, že kvůli nám údajně v lednu skočí ceny energií o 21 %. Kvůli nám. Pravdivá odpověď je však taková, že ceny energií nestoupají kvůli nám, ale kvůli chybným krokům minulé vlády, samozřejmě i kvůli těm vnějším vlivům, to já nezpochybňuji, ale kvůli chybným krokům minulé vlády, která neměla energetickou bezpečnost jako svou prioritu, neinvestovala dostatečně do energetického odvětví a nevyjednávala včas v Evropské unii o cenách energií.