Vážený pane předsedo, vážený pane primátore, vážená paní předsedkyně, vážení ústavní činitelé, Excelence, dámy a pánové,

jsem rád, že zde mohu být dnes s Vámi a osobně podpořit Cenu Arnošta Lustiga, která je letos již podesáté udělována mimořádné osobnosti naší země. Není to úplně samozřejmé, že tu mohu být, a že jsou tu i někteří členové vlády, protože souběžně zasedá vláda, na kterou se za chvíli vrátíme. A chci tím ukázat, jaký význam přikládáme tomuto ocenění, laureátovi a vůbec celé té aktivitě.

Už ten seznam doposud oceněných laureátů, mezi nimiž najdeme např. jména Dany Němcové, Jiřího Stráského, Václava Malého a spousty dalších, tak dokazují, že toto ocenění je udělováno skutečným osobnostem, které se svými celoživotním postoji zasloužily o prosazování hodnot, jakými jsou odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost.

Takovou osobností byl i Arnošt Lustig, vynikající spisovatel a publicista, měl jsem ho možnost poznat i osobně, po němž je toto ocenění pojmenováno, který po celý svůj tvůrčí život nepřestal hledat vlastní způsob, jak reagovat na to neuvěřitelné zlo, neuvěřitelné lidské utrpení, kterého byl svědkem, jak se vypořádat s vlastním svědomím, a především se snažil zachytit podstatu dobra a zla. Literaturu proto nechápal jako nějaký záznam myšlenek, ale jako „pokus člověka odpovědět si na otázky, na které si odpovědět nelze.“

Zvláštního významu nabývají v těchto dnech také jiná jeho slova, a to že „to nejhorší, čeho se člověk může od jiného člověka dočkat, je ponížení,“ a také starozákonní moudrost, k níž se Lustig pravidelně vracel – totiž že „každý člověk, který je při vědomí, by měl rozeznat dobro a zlo, správné a nesprávné, spravedlivé a nespravedlivé. A obstát, pro tento okamžik.“ Nikdy jsem nepochyboval, že v tomto má Arnošt Lustig pravdu, že každý z nás dokáže rozeznat dobro a zlo.

Proč o tom mluvím právě teď a tady? Protože zlo, krutost, ponížení – to jsou věci, které se nám neustále vrací. Nikde jinde to dnes není vidět jasněji než ve zbytečné, nespravedlivé válce, kterou Rusko vede proti Ukrajině a která se v mnoha ohledech stává novou zkouškou naší civilizace. Velmi naléhavě nám připomíná, že zlo nebylo poraženo a nepatří jen do minulosti, máme a musíme s ním bojovat a to doslova každodenně.

Morální výzvy či témata lidskosti a nelidskosti, kterým se dopodrobna věnoval Arnošt Lustig, zkrátka nikam nezmizely. Jsou tu s námi a zůstanou tu napořád. I když dvacáté století skončilo a jeho hrdinové postupně odcházejí, to jednadvacáté před nás klade nové výzvy. Nové zkoušky, v nichž nesmíme zklamat.

Jsem velmi rád, že laureátem ceny Arnošta Lustiga za rok 2021 se stal právě Šimon Pánek. Člověk, který se už více než tři desítky let neúnavně věnuje boji za lidská práva a pomoci těm, kteří se ocitli v aktuální tísni. Člověk nesmírně empatický, lidský, s přirozeným citem pro spravedlnost a solidaritu. A právě takové lidi, si myslím, naše společnost má oceňovat.

Aktuální situace a obrovská vlna solidarity a pomoci našich spoluobčanů Ukrajině ukazuje, že Šimon Pánek ve své snaze není sám. Statisíce, troufnu si říci i miliony našich spoluobčanů v uplynulých dnech a týdnech, svým přístupem k agresi Ruska na Ukrajině ukázali, že jsme národem, který i díky své historické zkušenosti, umí rozeznat mezi dobrem a zlem. A já za to všem děkuji, děkuji všem, kteří pomáhají druhým, děkuji Šimonu Pánkovi a gratuluji k jeho ocenění.

Děkuji vám za pozornost.

Petr Fiala
předseda vlády