Dobrý den, dámy a pánové,
jsem rád, že mohu vystoupit na vaší konferenci, které se neúčastním poprvé a jsem rád, že se můžeme věnovat tématu, které představuje jednu z nejdůležitějších oblastí pro rozvoj naší země a to je vzdělání. Má přímý dopad na naši prosperitu. Závisí na něm, jak kvalitní životy povedeme, mezi jakými lidmi budeme žít a jak spokojená bude naše společnost.
Není překvapivé, že otázky spojené se školstvím lidé téměř vždy jmenují mezi prvními, když se mají zamyslet nad tím, co by v naší zemi chtěli změnit. Všímají si toho, jak rychle se svět vyvíjí, a chtějí, aby na to jejich děti byly připravené. Já jsem se školstvím zabýval dlouhá léta a na několika úrovních. A všude jsem pracoval se schopnými, aktivními lidmi, kteří měli společný cíl, a to je změnit něco k lepšímu a postupně v našem školství překonávat průměrnost.
To slovo průměrnost nepoužívám jako kritiku, ale jako konstatování. V žebříčcích vidíme, že jsme v rámci Evropy opravdu průměrní. Investujeme teď lehce nadprůměrné peníze, ty se v čase navyšují, poměrně dynamicky. Naše výsledky ovšem setrvávají na úrovni průměru a nedaří se je výrazně zlepšit.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Tuhle tezi trochu rozvedu a podložil bych ji fakty. Veřejné výdaje na školství se za posledních 10 let téměř zdvojnásobily. A je to i jedna z oblastí, kam i dnes proudí více peněz, i když stát musí šetřit a zamýšlet se nad každou korunou. Rozpočet MŠMT příští rok dosáhne 291 miliard korun, což je o 22 miliard víc než letos a o 51 miliard víc než loni. Učitelům meziročně narostou mzdy o 7 %, čímž splníme jejich zákonný nárok na 130 % průměrné mzdy.
Peníze ale nejsou to jediné, co by se mělo odrážet na rostoucí kvalitě vzdělávání. Dalším zajímavým ukazatelem je počet pedagogů, kterých přibývá rychleji než žáků, a tak máme nyní méně žáků na učitele než řada zemí OECD. Přes všechna tato čísla, tedy více peněz, a tedy vyšší platy, lepší technika a vybavení; více učitelů, a tedy komfortnější podmínky pro jejich práci, se kvalitu českého školství stále nedaří výrazně posunout nahoru.
Jak hodnotíte opatření, která v době nejhoršího covidu přijímala vláda České republiky?Anketa
Je to patrné ve výsledcích mezinárodních srovnávacích testů, kde se stále držíme u zmíněného průměru, což není špatné, ale neodpovídá to ambicím, které bychom jako ČR měli a bohužel se to odráží i jinde. V tom, že v Česku, bohužel, stále máme nedostatek vysokoškolsky vzdělaných lidí. Je to pouhých 27 % v produktivní populaci, což je třetí nejhorší číslo v EU. Ale i v tom, že si u nás lidé málo doplňují vzdělání v průběhu života.
To jsou handicapy, které nám brání uspět v rychle se měnící ekonomice a které řešíme v celém vzdělávacím systému. To, co je třeba udělat, bych rozdělil do dvou oblastí:
- financování školství a
- zaměření a kvalita výuky.
1. Pokud jde o financování, musíme si ujasnit, že to jak do školství investujeme je důležitější, než kolik peněz posíláme. Česko je jednou z mála zemí na světě, která poskytuje bezplatné vzdělávání prakticky na všech úrovních, platí jej tedy z veřejných rozpočtů. A teď jsme podstatě v obdobné situaci jako veřejné zdravotnictví, nebo dosavadní penzijní pojištění. Školství se rozrůstá, lidí přibývá, systém je extrémně složitý, a pokud neprovedeme změny, tak do budoucna na něj nebudeme mít peníze. Těmi změnami jsou v tomto případě kroky, jako je slučování miniaturních škol, kterých je v Česku extrémně moc. Celá čtvrtina škol má méně než 50 žáků, nebo regulace PHmax, která trochu zpomalí nárůst pedagogických míst, abychom měli jen tolik učitelů, kolik dokážeme zaplatit. Naše vláda v říjnu po pečlivých přípravách zahájila reformu financování regionálního školství. Novela školského zákona přináší financování škol podle náročnosti výuky, počítá s přesunem odměňování nepedagogických pracovníků na obce a kraje, na což naváže adekvátní úprava rozpočtového určení daní. Celková reforma financování školství ale potrvá roky. Musíme jít do hloubky a zefektivnit celý systém.
2. Druhou oblastí reforem, kterou jsem zmínil, je obsah, zaměření a kvalita výuky. Zde bych chtěl u každé úrovně systému zmínit kroky, které považuji za klíčové. Na úrovni základního a středního školství je to určitě reforma rámcových vzdělávacích programů. Nové kurikulum má několik souběžných cílů: posílit základní gramotnosti a praktické kompetence, tj. dlouhodobě naše slabé místo, snižovat nerovnosti, což je další opakovaně kritizovaná nevýhoda ČR a také posilovat motivaci a vztah k celoživotnímu vzdělávání.
Nové RVP jsou výsledkem odborných i veřejných konzultací. Proběhlo 12 kulatých stolů, zapojilo se na 9 tisíc pedagogů, odborníků a rodičů, takže to nejsou změny „od stolu“. První dobrovolné testování proběhne už od příštího školního roku. V základních školách nové kurikulum doplníme dalšími kroky. Během tří let například zavedeme slovní hodnocení v prvních a druhých třídách. To má velký význam pro to, jaký vztah děti získají k učení na samotném začátku své cesty za vzděláním.
Základní školství si ale do budoucna bude muset projít i mnohem rozsáhlejšími změnami. Čeká nás debata o délce a struktuře povinné školní docházky. A určitě se v budoucnu neobejdeme bez zavedení plošných srovnávacích testů, abychom mohli měřit výsledky jednotlivých škol a připravovat cílená opatření pro konkrétní regiony. Je nešťastné, že stát taková data dodnes nemá.
Na úrovni středních škol je kromě rámcových vzdělávacích programů zásadní proměna oborové struktury. V České republice dnes můžete studovat téměř tři stovky středoškolských oborů, ale velká část z nich je však zastaralá a není o ně zájem. Proto se MŠMT v souladu s poptávkou uchazečů zbavuje nepotřebných oborů a posilujeme důraz na moderní všeobecné vzdělání. Během několika let by tedy čtvrtina absolventů základních škol měla pokračovat na gymnáziích a další čtvrtina na nově zaváděných lyceích. Ta nabídnou kvalitní všeobecnou přípravu včetně přírodovědných a technických předmětů, a nebudou studenty tlačit k tomu, aby se profilovali příliš brzy. Zřizovatelům rozvazujeme ruce a rušíme stará regulační pravidla, podle nichž museli kvůli novému oboru na gymnáziu či lyceu „obětovat“ jiný obor s maturitou.
Důležité i zavedení digitálních přijímaček. Protože ty neznamenají jen komfort pro uchazeče a rodiče, čili konec papírových formulářů a rychlejší rozhodnutí o přijetí. Zároveň nám zajistí spolehlivá data o tom, o jaké školy a obory je zájem nebo kde je jaká úspěšnost. Je to tedy i investice do kvalitnějšího rozhodování.
Obdobně pokračujeme i na úrovni vysokých škol. I zde měníme strukturu studijních programů tak, abychom konečně mohli nabídnout určitou podobu studia těm, kdo chtějí dělat vědu, a odlišnou těm, kdo mají zájem o praktický, profesně zaměřený program. Na každý pád chceme v zemi více vysokoškoláků, protože víme, že o ně je a bude zájem. Proto motivujeme školy, aby zvyšovaly kapacity v perspektivních studijních programech. Aktuálně například zdravotničtí pracovníci, učitelé, energetici. Stejně tak musejí počítat s nárůstem uchazečů kvůli demografickému vývoji. Jen ten bude znamenat 15% nárůst zájemců v příštích 3 letech a také se zájmem o rekvalifikace.
Zaměřit se také musíme na tzv. krátký studijní cyklus v oborech, kde to dává smysl a jak vím z praxe, některé vysoké školy jsou na to připravené a dělají vše proto, aby se to dařilo. Věc, která určitě stojí za zmínku, je lepší spolupráce škol a firem. Běží program praktického vzdělávání ve firmách, následovat bude duální vzdělávání. Zavádíme koncept polytechnických škol, z nichž budou vycházet lidé připravení obsadit pracovní místa expertů v technologicky vyspělých odvětvích.
I na úrovni vysokých škol se musíme zasadit o kvalitnější data. Výrazně nám pomůže aktuální digitalizace registrů a zavádění společného Informačního systému vzdělávání. Díky datům můžeme u vysokých škol cíleně „objednávat“ kapacity v požadovaných oborech, tedy rychleji a pružněji reagovat na požadavky pracovního trhu.
Dalo by se ještě dlouho pokračovat navazujícími reformami v oblasti podpory vědy nebo reformy transferu vědeckých výsledků do praxe, která přinesla řadu opatření na podporu znalostní ekonomiky, ale tato témata bych případně nechal až do diskuse.
Dámy a pánové, kroky, co jsem tu jmenoval, se dají shrnout do několika společných principů, které uplatňujeme na všech úrovních vzdělávacího systému.
- Od našich reforem si slibujeme lépe připravené absolventy. Lidi se solidním všeobecným přehledem, kteří se budou chtít dál vzdělávat a budou mít větší šanci na dobře ohodnocenou práci.
- Abychom toho dosáhli, musíme postupně zjednodušit složitý systém českého veřejného školství a zlepšit jeho fungování, protože jeho největší nevýhody nejsou otázkou peněz, ale nastavení. Jak je důležitější než kolik.
- Máme-li uspět, musíme mít konečně k dispozici kvalitní data. Srovnávací testování, digitalizace, propojení informačních systémů. To všechno je nutné k tomu, abychom školství mohli řídit tak pružně, jak to vyžaduje dnešní svět.
Toto všechno bohužel trvá. Pomaleji, než bych si přál. Školství je navíc jedna z nejkonzervativnějších oblastí, kde se každá změna, i vlivem minulých chyb, setkává s pochopitelnou skepsí a nedůvěrou. A my pro naše změny musíme nadchnout stovky tisíc aktérů na mnoha úrovních.
Naše reformy však do českého školství přinášejí nejvýraznější strukturální změny za poslední dekády. Inspirujeme se u těch nejúspěšnějších a jdeme správným směrem. Věřím, že vás, kteří na to hledíte s pochybnostmi, nebo nejistotou naše výsledky přesvědčí.
Děkuji ještě jednou za pozvání a těším se na debatu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Míří reforma školství správným směrem?
autor: PV
