Předseda vlády Petr Fiala přednesl ve středu 15. června projev před členy obou komor Parlamentu ČR u příležitosti vystoupení krajinského prezidenta Volodymyra Zelenského k českým zákonodárcům.

Vážený pane prezidente Zelenský, vážený pane předsedo, paní předsedkyně, paní senátorky, páni senátoři, paní poslankyně, páni poslanci, excelence, dámy a pánové!

Není příliš obvyklé, aby na půdě našeho Parlamentu vystupovali s projevem hlavy cizích států. A je zcela výjimečné, aby se tak dělo prostřednictvím online přenosu. Tato doba je ale neobvyklá a je svým způsobem výjimečná. Evropa čelí po desítkách let opět válce. I naše země je touto ruskou agresí zasažena. Zejména nepřímo, ale vyžádala si už také dvě oběti mezi našimi spoluobčany, kteří se rozhodli Ukrajině osobně pomoci.

Důsledky války už také nyní pociťují všichni občané naší republiky. A je jasné, že pokud se nepodaří agresora zastavit na Ukrajině, další na řadě budou další země, Pobaltí, střední Evropa, a důsledky války by byly pro naši zemi ještě horší.

Za pár minut taky k nám promluví prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj. Muž, který byl demokraticky zvolen svými spoluobčany, aby pomohl k dalšímu rozkvětu svojí země. Muž, který byl ale krutými okolnostmi donucen obléci uniformu a postavit se do čela boje, aby ochránil Ukrajinu před fyzickým i morálním zničením. Těžko si někdo z nás dovede představit, jaké situace je nucen v těchto dnech řešit. I jeho vystoupení zde, na půdě Parlamentu České republiky, bude vystoupením člověka, jenž bojuje a jenž potřebuje pomoc, protože bojuje nejen za sebe, ale i za nás. To mějme, prosím, na paměti.

S prezidentem Zelenským a jeho spolupracovníky jsme v pravidelném osobním kontaktu. Řešíme spolu na velice pracovní úrovni nejen dodávky zbraní a naši podporu Ukrajiny na mezinárodních fórech, ale také pomoc ukrajinským válečným uprchlíkům, kteří našli dočasný domov v České republice.

Je tedy na místě krátce zrekapitulovat témata, jež se vztahů mezi Českou republikou a Ukrajinou v posledních třech měsících týkají.

Sami víte, že naše republika udělila za prvních sto dní této strašné války dočasnou ochranu více než 360 tisícům Ukrajinců. Přičemž téměř tři čtvrtiny dospělých uprchlíků tvoří ženy, které k nám většinou přišly se svými malými dětmi. Tyto děti pak tvoří čtyřicet procent všech u nás zaregistrovaných uprchlíků. Těžko nalezneme jiný symbol toho, že jde o uprchlíky před válkou. Jejich otcové a manželé zůstali na Ukrajině, aby bránili svoji zemi proti ruským útočníkům.

Naše statistiky také ukazují, že na začátku června si přes 64 tisíc ukrajinských uprchlíků našlo práci, a tedy na daních a odvodech už pomáhají přispívat na péči a pomoc, které se jim od nás dostává. Přičemž toto číslo každý den narůstá. Tito lidé opravdu nechtějí být závislí na našem sociálním systému, ale naopak! Chtějí naší zemi a jejím občanům vrátit to, že je přijala a poskytla jim bezpečí. Je třeba si to připomínat a společně čelit útokům proti této lidské solidaritě, jichž se bohužel dopouštějí i někteří významní politici.