Dobrý den, dámy a pánové,

téma důchodové reformy považuji za natolik zásadní, že jsem se rozhodl ujmout se role moderátora v diskuzi mezi vládou a opozicí, kterou především svým zájmem zatím reprezentovalo hnutí ANO. To první jednání bylo svoláno právě v důsledku toho, že jak ze strany vlády, tak ze strany hnutí ANO zaznívaly argumenty o nedostatku komunikace, nedostatku vstřícnosti, neschopnosti naslouchat argumentům druhé strany. To jednání mělo za cíl právě otevřeným přístupem, soustředěním se na argumenty, na fakta dosáhnout alespoň nějaké základní elementární shody.

My jsme se na tom jednání sešli v počtu přibližně patnácti lidí a domluvili jsme se na několika základních principech. Já bych je tady s dovolením odcitoval. Byly to, dobrá víra, tedy, že do té debaty jdeme všichni s tím, že máme skutečný zájem na řešení problému, tedy na stabilizaci důchodového systému. Zadruhé argumentace na základě dat a analýz, tedy, že budeme opravdu vycházet z prognóz, z kalkulací a ne z emocí. Zatřetí, budeme se soustředit na budoucnost a nebudeme ztrácet čas tím, že bychom poukazovali na to, kdo kdy co udělal, případně neudělal. A začtvrté budeme společně komunikovat výstupy z tohoto jednání. Na těchto principech jsme se všichni shodli a s tím jsme do toho jednání šli.

Já musím říct, že jsem z toho prvního jednání měl opravdu dobrý pocit, tak, jak jsem tady řekl při tiskové konferenci, protože to jednání probíhalo věcně a musím říct, že i účastníci jednání, včetně zástupců hnutí ANO, se shodli na stejném pocitu z toho jednání. Kdybych měl říct to, na čem jsme se domluvili, tak opět zdůrazním hlavní body. Zaprvé jsme se domluvili na tom, že nekonat nic není variantou, že tedy musíme učinit změny, protože necháme-li stávající důchodový systém bez jakékoliv úpravy, tak se brzy stane neudržitelným, protože bude neustále prohlubovat deficit na úkor ostatních součástí veřejných financí, především investicí do oblastí, které potřebujeme rozvíjet.