Milá paní ministryně, milá Karlo, dámy a pánové,

jsem rád, že se opět setkáváme. Já mohu na vlastní kůži dokázat, že mám vesnice rád, protože jsem sám v jedné vesnici na Vysočině žil deset let, a já se tam vrátím, kdyby mně jen oči pro pláč zbyly, já se tam třeba i poslepu vrátím. A právě proto bych chtěl blahopřát všem, kdo se zúčastnili soutěže o Vesnici roku. A počítám s tím, že postupně, jak jezdím v jednotlivých krajích, všechny Vesnice roku navštívím. 

Asi za deset dní jedu do Plzeňského kraje, takže navštívím Konstantinovy Lázně. Já sice nechápu, proč lázně jsou označeny jako vesnice, ale z hlediska počtu obyvatel, to je asi devět set, na to mají právo. A až budeme sedět vedle, tak se vás i zeptám, jestli ta vesnice, která se pyšní titulem městys, se také může ucházet o tento titul, protože jinak, Němci říkají, Titel ohne Mittel, když vesnice se stane městysem, tak nedostává žádné mimořádné dotace, ale přesto se tím krásným titulem chlubí. 

Ještě jednou vám všem blahopřeji, a zejména blahopřeji starostkám a starostům, protože to jsou lidé, kteří s místem, kde pracují a starostují, žijí a ve velké většině případů jsou to srdcaři. Zažil jsem mnoho krásných sídel, a pět nebo deset kilometrů od nich ležela devastovaná obec, a já jsem si říkal, že tato obec má špatného starostu nebo starostku. 

Takže, blahopřeji vám k tomu, že jste za sebou zanechali a zanecháváte i do budoucnosti krásné dílo, a to je právě to, co dokáže člověka nejvíce zahřát. 

Ještě jednou vám děkuji, že jste přišli.    

Miloš Zeman, prezident republiky, Pražský hrad, 12. ledna 2017