Na plénu Senátu velmi často probíráme formality a mnoho minut diskutujeme o podružnostech. Ve středu se ale Senát odmítl vůbec zabývat tiskem č. K 150/14 Zpráva o právním státu 2024, Stav právního státu v EU. Tento tisk by ale měl být předmětem naší diskuse a já jsem si k němu připravila toto vystoupení, které jsem však neměla příležitost přednést. Jako v Hlavě XXII. Můj návrh, aby bod na jednání pléna zůstal, byl prohlášen za nehlasovatelný, ačkoliv by mě podpořila řada kolegů, mnohem víc než je počet požadovaný Jednacím řádem (17):

Po roce máme na stole další zprávu Evropské komise o stavu právního státu. Jde už o pátý dokument tohoto druhu v řadě. Já se s ním setkávám za svého působení v Senátu potřetí, přičemž v obou předchozích případech jsem proti těmto snahám Bruselu vystupovala velmi kriticky.

Poprvé to bylo v prosinci 2022. Loni bohužel projednávání zprávy skončilo ve výborech. Obávám se, že to byl jeden z projevů toho, že si na tuhle agendu začínáme zvykat, že nám zevšedněla, že už nikoho nezvedá ze židle, že už toto téma nikoho nezajímá.

Já se s takovým přístupem smířit nechci. Jde tady o principiální otázky – o nepřekračování pravomocí svěřených Unii, o důstojné zacházení s členskými státy a konečně i o sám právní stát. I tentokrát se vás pokusím přesvědčit, abychom společně počínání Komise správně pojmenovali, odmítli a nenechali si ho líbit a abychom naši vládu vybídli k větší asertivitě.

Připomenutí podstaty problému

Nejprve mi dovolte, abych připomněla podstatu celého problému:

- Nejde tady ani v nejmenším o zpochybnění významu právního státu. Tento koncept máme jistě všichni v úctě. Je opakem bezpráví a spojujeme si s ním zásady, jako jsou zákonnost, právní jistota, dělba moci či ochrana základních práv.

Co naopak v pořádku vůbec není, to je ona zvláštní hra, kterou kolem „právního státu“ rozehrává v posledních deseti letech Komise. Snaží se uvedený vyvážený systém přenastavit a budovat doplňkové a paralelní mechanismy, s nimiž zakládací smlouvy vůbec nepočítají. Komise přitom sama sebe pasuje do středu těchto mechanismů, jakkoli podle samotného článku 7 je její role jen omezená (může toliko navrhovat přijetí příslušných opatření, rozhodnutí je však na členských státech a na Evropském parlamentu).