Dobrý den, dámy a pánové,

dovolte mi, abych navázal na předchozí projev, a ač to téměř nedělám, abych pronesl laudatio, neboli oslavný projev na počest ředitele Správy Pražského hradu Ivo Velíška, a to nikoli pouze za tuto výstavu, respektive za trojici výstav, Doteky státnosti, Stráž na Hradě pražském a Tož to kupte!, jako bývalý ekonom podotýkám, že všechny tři výstavy jsou zdarma, ale vzhledem k tomu, že jsem si nedávno prostudoval výčet aktivit Správy Pražského hradu, milý Ivo, s hlubokou úctou se skláním před Tvojí prací a tato výstava, byť jakkoli důležitá, je pouze drobný střípek do mozaiky Tvé celkové a celoživotní činnosti. Ještě jednou Ti, příteli, děkuji.

Občas mi dovolujete, tedy jak kdo, provokativní poznámky. Dovoluji si tedy konstatovat, a to pravdivě, že Tomáš Garrigue Masaryk měl za zády bankéře Preisse, který mu samozřejmě umožňoval financování celé řady aktivit od cest na Capri přes jeden milion korun, které Masaryk věnoval na založení Peroutkovy Přítomnosti, až právě na vybudování Obrazárny.

Vzhledem k tomu, že současný český prezident bohužel nedisponuje reprezentačním fondem, z něhož by mohl vykřiknout na své spolupracovníky, tož to kupte, je třeba hledati náhradní řešení. Náhradní řešení, přátelé, jsou dvě.

První, že rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny povolí, aby v rozpočtu Kanceláře Pražského hradu byla nějaká částka, dejme tomu deset milionů korun, na nákup moderního umění, protože kupovat Rubense by se asi dost dobře nezvládlo. To je tedy varianta číslo jedna, ale už vidím obličeje zaměstnanců Pražského hradu, kteří by mohli mít pocit, že tato částka by byla odňata z jejich prémií či mezd.

Druhá varianta mě napadla dnes odpoledne. Přijel jsem z druhého ročníku Lány open, kde kromě špiček českých tenistů v čele s Petrou Kvitovou, ale ti si zase tolik nevydělávají, relativně nevydělávají, tam byla celá řada podnikatelů, jejichž celkový majetek by možná obsáhl náš státní rozpočet. Ne, nehodlám v žádném případě přesvědčovat tyto podnikatele, aby dotovali novou obrazárnu na Pražském hradě, už jednou jsem se snažil prostřednictvím prezidentského fondu pomoci Fondu ohrožených dětí, tedy Klokánkům, a jen velmi málo lidí se nakonec našlo. Ale napadlo mě, že tito lidé by mohli zapůjčit obrazy, které do obrazárny, například na Purkrabství, půjčí, a tam by byla cedulka, zapůjčil ten a ten. A protože tisíce lidí procházející tou budoucí obrazárnou by viděly jméno tohoto pronajímatele, možná, že by se i tato varianta dala aplikovat.

Dámy a pánové, nemohu říci, i když bych rád, tož to kupte. Kdybych byl miliardář, dám téměř celé své jmění na Lhotáky, protože Kamil Lhoták je můj nejmilovanější malíř, bohužel jeho cena teď roste do závratných výšin, ale přesto se domnívám, že třeba do toho Purkrabství, Ivo, se nám podaří nějakého Kamila Lhotáka pořídit. A když ne, tak třeba toho Rubense.

Dámy a pánové, děkuji vám, že jste přišli, děkuji všem, kteří organizovali tuto výstavu, děkuji za vykonanou práci. Jsem přesvědčen, že zítra si ve svém Monitoru přečtu několik kritických poznámek těch, kteří sice nic neudělali, ale zato pomluví práci těch druhých. Nenechte se otrávit a pracujte dál.

Děkuji vám za pozornost.