Dámy a pánové, vážený pane prezidente,

zjistili jsme, že máme mnoho společného. Prvním společným rysem je rok narození 1944. Zadruhé, a toho si zvláště cením, jsme oba kuřáci. Dokonce kuřáci, kterým se říká chain smoker neboli Kettenraucher. A teď přejděme k tomu, co mají společného naše dvě země.

Díky tomu, že jsme byli po staletí ve společném soustátí, máme například společné železniční budovy, máme společné školní budovy, ale co víc máme společnou v mnoha směrech i kulturu a v neposlední řadě také kuchyni, která je součástí kultury.

Hovořili jsme o mnoha oblastech spolupráce a soustředili jsme se především na spolupráci ekonomickou. Chtěl bych uvítat, že Rakousko je třetím největším investorem v České republice. V České republice působí tři tisíce osm set rakouských firem, zatím co v Rakousku pouze tři sta českých firem, kde bych jako příklad mohl zmínit třeba firmu Mitas a další, doufám, že to časem, pane prezidente, doženeme.

A zcela závěrem jsem panu prezidentovi poděkoval za velkou pomoc, kterou Rakousko poskytlo asi dvěma stům tisícům občanů, po sovětské okupaci Československa v roce 1968. Myslím si, že si to máme připomínat v rámci historického kontextu naší spolupráce. My jsme také připomínali s panem prezidentem Marii Terezii a její výročí a pane prezidente, já si málo pamatuji dějepisná data, ale panování Marie Terezie 1740 až 1780 se mně tak vrylo do paměti, že je to jedna z mála historických dat, která dokáži naprosto bezpečně reprodukovat.

Dovolte mi, abych Vás ještě jednou přivítal na Pražském hradě, sídle jak českých králů, tak ale i římských císařů jak Lucemburka Karla IV., tak Habsburka Rudolfa II. A občas, když sem přijede delegace z Evropské unie, tak říkám, když už jednou byla Praha centrem Evropy, tak by nebyl tak úplně špatný nápad přesunout opět sídlo Evropské unie z Bruselu do Prahy a vrátit se k efektivní tradici těchto císařů.

Miloš Zeman, prezident republiky, Praha, 27. června 2017