Pane ministře, dámy a pánové,

dovolte mi, abych úvodem poděkoval před předchozímu ministru školství panu Robertu Plagovi za jím vykonanou práci, které jsem si vždy velice vážil. Vím, že to byl uznávaný odborník a že měl a má respekt školské veřejnosti.

Nominace každého ministra znamená pro prezidenta zvažování pro a proti a já jsem se svými výhradami objektivně seznámil jak pana premiéra, tak pana ministra samotného. Ale zmíním se kromě těchto výhrad také o pozitivech, aby ta bilance byla vyvážená. Začnu tedy těmi výhradami. Jsou v podstatě dvě, a v obou případech, pane ministře, Vás dostihly Vaše hříchy z mládí, jak už jsem Vám ostatně včera říkal. Tím prvním hříchem je Jan Ruml a jeho pokus studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, jíž jste byl tehdy děkanem. Dnes již zapomenutelný a zapomenutý politik Jan Ruml tehdy nedosáhl potřebného počtu bodů. To se stává. Vy jste tehdy onen limit snížil z 60 na 50 bodů a bizarním důsledkem bylo, že se ke studiu dostalo dalších 300, slovy tři sta, studentů, kteří se nevešli do předchozího vyššího limitu. To je tedy hřích číslo jedna.