Dobrý den, dámy a pánové,

když jsem přiletěl do Spolkové republiky, setkal jsem se s poměrně zajímavou informací, podle níž mě doprovázejí tři lékaři a čtyři zdravotní sestry. Díval jsem se kolem sebe a nikoho takového jsem tam nenašel. Takže i když jsem už byl naladěn být vlídnější vůči novinářům, po této informaci, fake news, jsem dospěl k názoru, že moje tvrzení, že co novinář, to blbec, čest výjimkám, je stále ještě bohužel v platnosti. Mimochodem zakázal jsem, aby tady byl zpravodaj veřejnoprávního Českého rozhlasu v Berlíně, ale protože jsem vlídný člověk, nemám nic proti tomu, aby tady případně byl zpravodaj Českého rozhlasu, který přijel z Prahy.

Teď bych přesel k trochu důležitějším věcem. Moje návštěva proběhla bez jakýchkoli incidentů, takže ani Blesk nemá šanci zjistit, že jsem zakopl na koberci, což mu kdysi zabralo celou stranu, že.

Abych to vzal popořadě, první den bylo velmi zajímavé setkání s ministerským předsedou Braniborska, jemuž jsem s taktem sobě vlastním připomněl, že za Karla IV. bylo Braniborsko součástí zemí Koruny české. Jinak jsme mluvili především o dvou věcech, zaprvé o poměrně výrazné investici České republiky, konkrétně pana Křetínského v Dolní Lužici, jde o hnědouhelné doly, a zadruhé o podpoře lužicko-srbské menšiny. To jsou tedy dvě témata, která bych rád zmínil. Poté mě navštívil můj dobrý, dlouholetý přítel Günter Verheugen, bývalý komisař Evropské unie pro rozšíření, který České republice významně pomohl v jejím vstupu do Evropské unie. Diskutovali jsme především o politické situaci v Německu, budete-li se chtít zeptat na obsah tohoto rozhovoru, jsme vám k dispozici.

Další den jsem absolvoval mimořádně zajímavé jednání s asi patnácti vedoucími představiteli německé ekonomiky, myslím si, že Jiří Ovčáček vám dal k dispozici seznam těch představitelů, a dokonce máme díky OVTV, víte, co je to OVTV, Ovčáčkova televize, ale i dalším televizním stanicím k dispozici záznam mého úvodního slova. Mohu s radostí konstatovat, že ekonomické vztahy mezi oběma zeměmi se vyvíjí velmi dobře a ku prospěchu obou těchto zemí, nejen jednostranně.

Dnes proběhla dvě klíčová setkání, se spolkovým prezidentem Frank-Walterem Steinmeierem, kterého znám ještě jako ministra zahraničí, ale teprve dnes jsme si na jeho návrh začali tykat. Posuzovali jsme jak česko-německé vztahy, tak situaci v Evropské unii včetně rizika obchodní války mezi Spojenými státy a Čínou, protože ta by mohla zasáhnout i ekonomiky našich zemí, a tedy způsobit novou ekonomickou krizi.

Zatím posledním bodem je setkání s paní kancléřkou Merkelovou. Jsem rád, že jsme se opět viděli, bylo to přátelské setkání. Vím, že paní kancléřka prezidenty obvykle nepřijímá, ale nevidím důvod, proč by nepřijala mě, člověka, který s ní rád komunikuje a rád diskutuje. Tentokrát ani ne tak o migrační krizi, jako právě o těch ekonomických vztazích.

Návštěvu hodnotím jako úspěšnou, po vás ještě přijde můj přítel Gerhard Schröder, ruský to agent. Mimochodem když jsme se loučili, říkal jsem paní kancléřce, že ona je pro změnu čínský agent, protože ona byla v Číně už jedenáctkrát, zatímco já jen šestkrát. Udělám vše, abych ji dohnal. Mimochodem jakýsi, co říci a neříci nadávku, mentálně zaostalý člověk jménem Klvaňa kdysi označil, poměrně nedávno, Donalda Trumpa jako ruského agenta, takže, jak vidíte, jsem v docela dobré společnosti.

Dámy a pánové, vzdor mému zdravotnímu stavu, kdy jsem na smrtelné posteli, a proto potřebuji ty čtyři sestřičky a tři lékaře, já mám asi jednoho vojenského lékaře, ale už dlouho jsem ho neviděl, jednou mi přišel obvázat nakopnutý palec, před několika lety, a to je vše, kdy jsme se setkali, tak vzdor mému hluboce těžkému zdravotnímu stavu, kdy jsem téměř na umření, považuji tuto návštěvu za velmi úspěšnou a chtěl bych na závěr poděkovat všem, kdo se reálně zasloužili o její organizaci. Především tedy šéfovi Protokolu Vladimíru Krulišovi, ale i šéfovi mé zahraniční kanceláře a samozřejmě i panu velvyslanci, oba dva mají shodou okolností dlouholetou zkušenost, Ruda Jindrák osm let, je to tak, a Tomáš Podivínský, jak dlouho? Necelé čtyři. Takže možná ještě něco bude.

Asi by bylo dobré, Jirko, jim předat slovo.

Miloš Zeman
prezident republiky

Berlín, 21. září 2018