“Já bych ještě jednou chtěl poděkovat Srbsku za to, že se za nás postavilo v roce 38 i v roce 68, kdy nás okupovali Sověti. Máme co splácet a i proto jsem tady” uvedl jsem na tiskové konferenci v Bělehradě.

Celé mé vyjádření si můžete přečíst:

Vážený pane prezidente,

na cestě z letiště jste mně překvapeně řekl, we are the twins, tedy, jsme dvojčata. A já si myslím, že je to v mnohém pravda, protože obě dvě země jsou střední velikosti. Já odmítám tvrzení, malé země, střední velikosti, a obě dvě země mají společné osudy. Já bych ještě jednou chtěl poděkovat Srbsku za to, že se za nás postavilo v roce 38 i v roce 68, kdy nás okupovali Sověti. Máme co splácet a i proto jsem tady.

Chtěl bych reagovat na pana prezidenta a chtěl bych říci, že nikdo nemůže nahnat podnikatele, když si to sami nepřejí. Padesát podnikatelů, špičkových podnikatelů, odjelo z České republiky, a nyní už sto osmdesát srbských podnikatelů, kteří to mají pochopitelně blíž, odjelo ze svých domovů, aby se účastnili business fóra. Naše delegace informovala pana prezidenta o všech otázkách, které jsou spojeny se vzájemnou spoluprací, a i já sám jsem byl překvapen, jak hluboká tato spolupráce je.

Závěrem bych řekl několik provokativních vět, protože byste mně nevěřili, kdybych provokativní nebyl. Tak zaprvé, každý politik má především hájit zájmy své země a nebýt loutkou cizí moci, ať jakékoli cizí moci, to podtrhuji. Zadruhé, upřímně si vážím přátelství srbského a českého národa, a právě proto, i když to neprozrazuji, tak před vámi to prozradím, včera jsem přijal Emira Kusturicu, který studoval v Česku, a na doporučení tří českých osobností ho 28. října, což je den nezávislosti, vyznamenám Medailí Za zásluhy. I to je svým způsobem symbol, symbol lidí, kteří studovali v Praze, teď působí v Srbsku, a mohou i nadále působit jako pojítko. Last but not least.

Haagský tribunál nedávno vydal zprávu, ve které vyslovuje podezření z válečných zločinů kosovských politických představitelů. Myslím, že kosovský premiér na to konto rezignoval. Dovolte mi vyjádřit, byť osobní, ale o to silnější mínění, že stát, v jehož čele jsou váleční zločinci, nepatří do společenství demokratických zemí.