Seminář se konal s odbornou gescí třech družstevních svazů a jeho podstatné části se zúčastnil ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

Je to po delší době akce, která kupodivu uniká laické veřejnosti. Nedivil bych se, pokud by se poměrně vážná rizika, která zde byla identifikována nedotýkala velké skupiny obyvatel žijící v družstevních nebo vlastnických bytech, což může být ne méně než čtvrtina populace.

Podstatná část problémů se týká situací, kdy jeden z vlastníků či družstevníků se předluží a při řešení takové situace pohledávka mnohdy dopadne na ostatní poctivé členy či vlastníky, nebo se na ně v insolvenčním řízení prostě nedostane.  Výsledek? Zaplatíte dluhy sousedů. Kde je hranice schopnosti platit rostoucí dluhy? Bude-li překročena, je konec. Likvidace, úpadek. I pro poctivé.

Záměrně nechci popisovat detaily ale se vší odpovědností konstatuji, že tato nežádoucí situace je jako infekce, která, bez léčby novelou předmětných ustanovení zasáhne celek až tak, že hrozí ohrožením ztráty bydlení poctivým sousedům. V ekonomicky slabších regionech hrozí již bezprostředně. A nejen to, některé nově stanovené povinnosti, třeba přijímat nové či pozměněné stanovy jsou podmíněny účastí všech členů či vlastníků. A navíc je zde sankce až likvidací družstva, pokud tato ustanovení nebudou realizovat. A realizace je prakticky mnohdy nemožná. Nesmyslnost je zcela evidentní. Koho to zajímá?

Iniciátorem nutných změn, které dle vystoupení zástupců ministerstev „jsou všem jasné a nesporné“ však není žádné z dotčených ministerstev, ale poslanci koalice pod vedením Jeronýma Tejce s podporou zmíněných senátorů. Až oni vyzvali ministerstvo spravedlnosti, místního rozvoje, aby jim bylo předloženo jejich stanovisko či návrhy řešení, když návrh novely vypracovali odborníci družstevních svazů.

Pan ministr Pelikán návrhy nezpochybnil, ale to je snad vše, co zatím učinil. Přitom právě nová civilní legislativa přijatá v roce 2012 byla výsledkem návrhů tohoto ministerstva. Ano, pan ministr sám vyjádřil nespokojenost s tímto stavem ale to je vše. Takže lepší než dosud, kdy ministerstvo jen mlčky přihlíželo.

Ovšem čtete li kompetenční zákon, pak se dočtete, že schází supervize ministerstva, které má bytovou politiku v plné odpovědnosti. A to je v posledních dvou letech zcela pasivní. Posuďte sami: „Ministerstvo pro místní rozvoj je ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky, politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu a pro věci nájmu bytů a nebytových prostor, územního plánování a stavebního řádu, vyvlastnění, investiční politiky, cestovního ruchu a pohřebnictví. Dále že spravuje finanční prostředky určené k zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu koordinuje činnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, včetně koordinace financování těchto činností, pokud tyto prostředky přímo nespravuje“. Tolik kompetenční zákon.

Nezpochybňuji ani náhodou schopnosti úředníků MMR z odboru bytové politiky tohoto ministerstva. Ale kdo zná státní správu pak ví, že ministerský úředník si nemůže jen tak dělat co chce ale plní úkoly vycházející z pokynů a příkazů svých nadřízených, prioritně ministra. A ten resp. ta vytrvale mlčí.

Nezávidím roli úředníků, kteří znalí etického kodexu nebudou veřejně vyjadřovat, co je poslední dva roky nade vše jasnější, že bytová politika byla téměř bez výhrad odložena na tomto ministerstvu „ad acta“.

Panu ministru Pelikánovi jsem předal „Code de coproprieté“, francouzský text zákona o kondominiu. Ten jsem dostal před 18 lety od prof. Ireny Pelikánové, když jsme řešili odstranění problémů okolo novely tehdy platného zákona 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Trochu zvláštní, že? Mimochodem, je důkazem "schopnosti" exekutivy, že již od roku 1992, kdy byl institut vlastnictví bytu založen, jak jinak než poslaneckým návrhem, v zákoně číslo 42 již 23 let jen trvale družstevníci a vlastníci cestou svých zájmových subjektů běhají a lobují v Parlamentu, když ministři trvale, téměř bezvýjimečně odmítají zcela evidentní a flagrantní nedostatky řešit.

Ten ministrovi předaný text zákona byl schválen ve Francii v roce 1965 a platí, prakticky beze změn, dodnes, a žádný z výše citovaných problémů neobsahuje.Podobné modely a situace najdete v právním řádu většiny zemí na západ od nás, ale naše česká cesta je neměnná, každou novelou vyřešíme jeden, a vytvoříme nejméně dva problémy nové. I toho jsme svědky dnes, když právníci ministerstva spravedlnosti navrhují novou koncepci tzv. "vypořádacího podílu", který též může způsobit úpadek družstva. Proč, ptáte se,  když současná praxe žádný problém nesignalizuje? Prostě proto. Asi aby byla vytvořena nová situace, kterou budou poslanci znovu řešit. Absurdní, ale pravdivé. Bohužel.

A tak jsou družstevníci a vlastníci bytů v mnohých ohledech bez potíží jen proto, že příslušné soudy netrvají rigorózně na dodržování nesmyslných pasáží zákonů.

Je taková situace normální? Uvědomují si dotčení lidé, že jejich práva jsou skutečně ohrožena? Jistě že ne, jinak si nedovedu představit, že by v klidu usínali každý večer v bytě, o který by dík špatné právní úpravě mohli přijít.

Psáno pro blog.idnes.cz