Oprava radnice trvala bez tří měsíců čtyři roky. Začala v lednu 2017, dokončena byla letos v říjnu. Kamenná stavba olomoucké radnice vznikala po požáru původní dřevěné od roku 1420, letos tato budova tedy slaví přesně 600 let. „Na tak rozsáhlou a velkorysou rekonstrukci čekala zhruba 60 let, poslední úpravy se odehrávaly v roce 1960,“ konstatoval primátor Mirek Žbánek.

„Rekonstrukce takového historického objektu byla velmi náročná, probíhala proto v několika etapách,“ dodal primátor Žbánek. V první fázi, která začala už v lednu roku 2017, byla provedena oprava střešní krytiny a historických krovů. Při této části, kdy na stavebníky čekala různá stavebně technická překvapení, se podařilo určit, že nejstarší části krovů jsou vyrobeny z jedlí, pokácených roku 1503. 

Následovala oprava samotné budovy. Ta zahrnuje kompletní obnovu fasád, obnovu štukových a kamenných prvků, oplechování říms i parapetů, výměnu svislých dešťových svodů, výměnu a restaurování pískovcového obložení, opravu schodišť na východní a západní straně radnice, restaurování truhlářských i kovových výrobků, tj. mříží, bran, vrat i dveří u obou vstupů včetně nádvoří. Velmi náročná, a to konstrukčně i finančně, byla oprava věže. Právě při ní se ukázalo, jak složitá je rekonstrukce historického objektu, starého stovky let. Oprava věže si totiž vyžádala mnohem rozsáhlejší stavební zásah, než byl původně v plánu. Celá 35 metrů vysoká dřevěná špice musela být sejmuta, rozebrána a podle ní vyrobena přesná replika. Původní trámové konstrukce byly už prakticky nepoužitelné, byť se původně počítalo s tím, že se nahradí jen poškozené části dřeva.

Během práce bylo třeba řešit řadu problémů a nečekaných situací. Například 35 metrů vysoká dřevěná špice věže původně vůbec neměla být sejmuta. Uvažovalo se o tom, že bude stačit výměna zásadně poškozené spodní části krovu nad ochozem. O tom, že je konstrukce špice v havarijním stavu, se přesvědčili projektanti teprve při práci na krovech střechy, původní průzkum vypadal optimističtěji.

Sama konstrukce špice byla oříškem. Odborníci byli překvapeni například dost odvážným ukotvením vysoké špice do zdiva. Celá dřevěná část konstrukce věže nebyla nijak zakotvena do zděné části věže a prakticky neexistovalo žádné propojení mezi spodní středověkou částí dřevěné konstrukce a horní novější částí. V tomto místě barokní tesaři dosti neobvykle vše odřezali a začali stavět znovu. Celá 35 metrů vysoká dřevěná část věže byla držena pouze dvěma metry zdiva, což bylo značně odvážné i na tehdejší dobu.

Projektanti po průzkumu věže a vypracování statického modelu konstatovali, že barokní stavitelé navrhli proporce výšky a štíhlosti věže na samé hranici statických možností. To bylo příčinou, že v následujících letech musela být konstrukce věže postupně zpevňována a doplňována různými příložkami, až byla v podstatě celá okována. Její stabilitě nepomáhalo ani dodatečné instalování velmi těžkých kovových cymbálů.
  
Právě otázka věžních cymbálů byla v posledním roce veřejně diskutována. Od samého počátku projektu se přitom o jejich zprovoznění neuvažovalo. „Při průzkumech byly zjištěny pouze kompletně zrezavělé zbytky potrhaných táhel, které nebyly funkční desítky let a je tedy vyloučené, že by je v nedávné době mohl kdokoliv slyšet, jak se občas v médiích objevovalo,“ konstatovali projektanti rekonstrukce. Podle nich musel být závěs s cymbály do věže zavěšen až dodatečně a cymbály byly zřejmě původně umístěny jinde. Dobu tohoto zásahu do konstrukce se ale nepodařilo určit.