Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážená skoro nepřítomná vládo, vážení poslanci a poslankyně, vážená veřejnosti. (Pobavení a smích v sále.) Já si myslím, že je v pořádku, že poslanci dodržují epidemiologická opatření (smích v sále), ale opravdu si myslím, že není v pořádku, že tu není paní gesční ministryně. (Hlasy z lavic.)

Já to chápu. Vy jste si svolali tu schůzi na termín a věděli jste to. Určitě to šlo svolat za týden, za čtrnáct dní a nic velkého by se nestalo. No, ale omlouvám se. Zpátky k tomu, o čem jsem chtěl mluvit. Mě to opravdu jako zaráží, že tu není gesční ministryně, když je to takto důležité téma. Je to asi jediný velký zákon, který jste v reálu předložili, s výjimkou EET, které bylo tak špatné, že jste sami hlasovali pro jeho pozastavení. To asi ukazuje něco o kvalitě legislativní práce, kterou tu vedete.

Co se týče toho stavebního zákona, tak tam je velký problém, že stavební úřady, MMR ani statistický úřad nesbírají klíčová data. Oni nějaká data a informace sbírají, ale je to prostě zcela z doby analogové a rozhodně se podle toho nedá moderně plánovat a řešit problémy současného světa. My například opravdu datově nevíme, která řízení nejvíce zatěžují stavební úřady. Jsou to velké liniové stavby, jsou to mrakodrapy, jsou to stavby na složitém podloží ve složité urbanistické situaci. Co to je? V Praze byl velký problém i zjistit, kolik se staví bytů, s jakou bytovou plochou, jaký je ten poměr. Vlastně ta čísla se dozvídáme od developerů.

Přitom naše státní stavební úřady všechny ty stavby povolují. Ale jednoduše si nezaznamenávají, kolik je tam bytů, jak jsou velké, popř. jaké další prostory tam jsou. S výjimkou tedy těch samozřejmě zákonných věcí, ale to přesně tohle jemné dělení už tam není. Stejně tak stát neeviduje, kdo může za průtahy. To znamená, proč se jednotlivá řízení nepřiměřeně dlouho natahují, co je tam za chyby. Ministerstvo se tento nežádoucí stav ani nesnaží napravit. Nejsou jakoby sjednocené reporty, takže ony nějaké reporty jsou, ale opravdu jak jsem říkal, jsou zcela nedostatečné. Navíc jsou roztříštěné.

Tady já opravdu vlastně nechápu, proč je to pod státní správou, když tato nějakým způsobem metodicky neřídí a je to takový bordel, jaký to je. Je z toho jasně vidět, že ministerstvo se rozhoduje na základě dojmů. A tady se nabízí otázka, jestli, pokud se to sjednotí, tak zvládne to samé ministerstvo, ten nejvyšší stavební úřad prostřednictvím jeho tedy další stavební úřady reálně a metodicky řídit. Anebo jestli to dopadne jako u hygieny, která je viditelně zcela neřízená.

I když ministerstvo ta data nesbírá, tak jsou tu jiní, kteří se ta data snaží získat, například spolek Arnika. Ten vedl průzkum toho, proč se v České republice nestaví. No, asi kdekoho napadne, že je to přece kvůli těm odvolávačkám, kvůli té účasti ekologických spolků, které ty stavby prodlužují a narušují. Jenomže ono tomu tak není podle těch dat. Ekologické spolky vstoupily do 2,77 % řízení a odvolání podaly jen v 0,46 % řízení. To znamená přibližně v každém dvoustém řízení. A ten zbytek? Ten rozhodně není tento problém. Naopak. S analýzy vyplývá, že u dlouhých řízení, těch, která trvají déle než 24 měsíců, takže dva roky trvají tři stavební řízení, převažovaly důvody na straně stavebníka. Chybějící dokumentace, chybějící stanoviska dotčených osob, chybějící souhlasy vlastníků nemovitostí, anebo nesouhlasu s územním plánem. Ani sebelepší stavební úřad vám nevyřeší nesouhlas s územním plánem.

Prostě pokud je ten projekt navržen tak, že tam nemá co dělat, tak to není o tom, jak dlouhé je řízení. Je spíš otázkou na toho úředníka, proč to řízení vůbec je delší, než to, že to dočte do toho, že na poli chtějí stavět barák, nebo jak tam k tomu nesouladu dochází. Viděl jsem takhle stavebníka, který se hrozně divil, že na místě, kde to územní plán neumožňoval, chtěl postavit asi jedenáctipatrovou budovu, když tam bylo prostě řečeno, že tam jsou maximálně devítipatrové. A celou dobu se divil, v čem je problém. Takovéto případy asi nevyřešíme jiným úřadem.

Ale nejvíce zarážející je důvod chybějící dokumentace. Samozřejmě další problém jsou účastníci řízení, dědická řízení. To je zase problém, který asi těžko vyřešíme. Lidé budou umírat, tím pádem budou dědická řízení, a to nevyřešíme. A prostě pokud je tam potřeba souhlas vlastníka, a vlastník není znám, protože probíhá dědické řízení, tak si nepomůžeme. Ještě je vlastně zajímavá informace, že pouze 5 - 10 % řízení delších než dva roky připadá na taková řízení, kde stavebník neudělal žádnou chybu.

A když tady mluvím o těch stavebnících, tak se podívejme na jednoho z největších stavebníků, a to je stát. Ona se nabízí otázka, jestli je opravdu takový problém nevydání povolení u těch opravdu složitých staveb, u liniových staveb atd. To věřím, že je složité, a nemyslím si, že je jednoduché rozhodnout o stavbě dálnice nebo jaderné elektrárny. Ale ekonomika mnohem víc potřebuje menší stavby, aby byly plynulé. No a když si například vezmeme ŘSD, to je docela velký významný stavitel, tak ona opakovaně není schopna správa dálnic zkolaudovat stavby, které postavila. Tzn., že je postavila jinak, než v souladu s předpisy nebo v souladu s tím, na co dostala stavební povolení.

Příkladem může být dálnice D0, silniční okruh kolem Prahy, kde jednoduše nerespektoval hlukové limity. Opět to asi těžko může být chyba stavebního zákona, stavebního úřadu, nebo tak, je to prostě chyba toho, že jsme tam vyškrtli protihlukové stěny, a teď kvůli tomu probíhají soudy. Což je mimochodem odpověď na to, proč trvají dlouho soudy, protože ani stát, nebo stát pravidelně nerespektuje hlukové limity. Dokonce když byl u Nejvyššího správního soudu sněmovní tisk 416, zákon o liniových stavbách, tak nám Nejvyšší správní soud napsal, cituji: Má-li být důvodová zpráva korektním podkladem pro projednávání záměrů nové právní úpravy v dalších fázích legislativního procesu, důrazně doporučujeme její doplnění o údaje o počtu staveb a délce úseku dálniční a jiné infrastruktury, která je v současné době v České republice provozována bez kolaudace. Případně bez dalších klíčových povolení příslušných správních orgánů. Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo několik takových případů, například jihovýchodní úsek dálničního obchvatu Prahy D0, kdy dochází k dlouhodobému zneužívání institutu zkušebního provozu, neboť by jinak nebylo možné dálniční obchvat využívat.

To, že my jako stát nerespektujeme zákony této země, opravdu nejde řešit jejich bezhlavým měněním, ale musíme se podívat na to, co je špatně. Tady se opravdu u D0 jedná o hlukové limity. To opravdu není špatně. Existuje spousta studií o tom, že naši občané jsou nadměrně zatížení hlukovými emisemi a rozhodně by jim stát neměl tyto těžkosti přidělávat. To je ještě dobré, že tu máme pana ministra Havlíčka, který nám na toto může odpovědět, proč ŘSD nekolauduje své stavby, když už je tedy postaví. Když spíše výjimečně něco postaví.

Další problematika stavebního práva je například bezbariérovost. Já vím, že to zákon neřeší, to řeší vyhláška, a na tu už se čeká roky, protože současná vyhláška není vymahatelná. Tzn., že my sice máme předpisy o tom, jak stavět bezbariérově, avšak neumíme to vymáhat. Nemáme žádný dotčený úřad na rozdíl třeba od Švédska, který by byl součástí stavebního řízení a kontroloval dodržování bezbariérovosti.

Určitě bych se chtěl zeptat na to, kdy tuto část stavebního práva opravíme, protože to může ministerstvo udělat hned. To je vyhláška. A může nám ukázat, jak tedy dobře rekodifikovat a jak se dostaneme k tomu, aby ty věci fungovaly tak, jak chceme.

Dalším obdobným problémem je třeba problematika černých staveb, ale o těch já tady hovořit nebudu. Já bych primárně chtěl hovořit o samosprávách. Ministerstvo pro místní rozvoj v tom předkladu ignoruje samosprávy. Přitom ve světě v Dánsku, Německu, Rakousku je trend zcela opačný. Samosprávy se čím dál víc zapojují do stavebních řízení a necentralizuje se to pod stát. Konec konců kdo jiný než samospráva by měl určovat charakter té obce. To, jestli tam budou vysoké baráky, jestli budou rozlehlé baráky, jak se to bude stavět, to opravdu nejde řešit centrálně a občané nejsou zvědaví na to, jak se tady v Praze rozhodne o tom, jak bude vypadat barák v jejich sousedství.

A to mě přivádí k té nejhorší části, a to jsou městské stavební předpisy, které jsou zcela vypuštěny. Protože obecné stavební předpisy jsou navrženy pro projektování rodinných domů a klasických sídlišť a nikoli moderního kompaktního města krátkých vzdáleností, které každé moderní město chce. My máme stavební předpisy, které prostě hovoří o tom, jak stavět vesnice, anebo jak stavět města z minulého režimu. Ono to asi na spoustě míst nevadí. Ale pro moderní metropole to opravdu vadí. Praha nebo Brno podle toho stavět jednoduše nemůžou. Popř. to nevede k žádoucím výsledkům kompaktního města.

Mě by opravdu zajímalo, proč se městské stavební předpisy vypouštějí. Vždyť umožňují městu efektivně reagovat na své specifické problémy. Já mám zkušenost s Pražskými stavebními předpisy, což jsou v současnosti jediné specifické předpisy, které tu máme. A ty nám dovolují např. stanovit uliční čáry a výškové limity. Kdo to nikdy neviděl, tak to je toto. Jestli to město je úplně náhodně cik cak, je tam složité postavit chodník, anebo jestli to má nějaký charakter. Alej stromů, řada osvětlení, město je podobně vysoké atd. Když město nabude jisté velikosti, tak to bez tohoto opravdu nejde, a i tak, i když v Praze ty pražské stavební předpisy máme, tak je to samozřejmě běh na neuvěřitelně dlouhou trať. Ty stavby se obnovují pomalu po vyšších desítkách let, takže charakter města se obměňuje pomalu, a proto je potřeba ho nastavit už od začátku kvalitně.

Pražské předpisy např. optimalizují odstupy staveb, umožňují stavět blokové město, regulují parkovací kapacity pro auta i kola. To je také důležité. Samozřejmě na vesnici vás asi nezajímají parkovací kapacity pro kola, ale když provozujete integrovaný systém dopravy, jako třeba Praha a Středočeský kraj má ROPID nebo Jihomoravský kraj a Brno mají KORDIS, tak potřebujete regulovat to, aby bylo možné zaparkovat auto i kolo a popř. v jakém množství. Nebo naopak Praha 1 má problém s množstvím aut, a proto to reguluje opačně. Naschvál omezuje množství parkovacích míst, protože prostě ta auta se tam nevejdou.

Ony ty pražské stavební předpisy omezují i takové legrační věci, jako například žumpy. Když máte žumpu ve městě, tak to není asi úplně příjemné a hygienické. Když stavíte vesnici, tak to prostě funguje trošku jinak. Ty pražské stavební předpisy nám říkají, jak mají vypadat veřejná prostranství, včetně například osvětlení, křížení a přechodů. Tady se dotýkáme bezpečnosti. Prostě dobře osvětlené přechody jsou zcela jednoznačně důležité pro bezpečnost. V Praze se běžně veřejné osvětlení staví na základě soukromých staveb, kdy developer staví celý komplex včetně části veřejné komunikace včetně osvětlení. A tam je důležité, aby rovnou v tom stavebním povolení někdo zkontroloval, že tyto veřejně přístupné části budou podléhat těmto limitům a kvalitě; i když samozřejmě chápu, že když na vesnici překračujete polní cestu, tak nechcete řešit regulatoriku osvětlení.

A v neposlední řadě, co třeba v Praze pražské stavební předpisy řeší, jsou inženýrské sítě. My jsme v Praze dlouho řešili problém toho, že nám tu chybí zeleň. Praha je relativně zelené město, má množství parků, ale zeleně v ulicích má docela málo. To je způsobeno tím, že pod těmi chodníky jsou inženýrské sítě. A ony jsou tam položeny tak nějak náhodně. A tam pak nemůžete zasadit strom. Můžete tam dát takový ten ošklivý květináč, jaký možná znáte z Prahy 5, a do něj dát malý keř. To je na tomto obrázku. (Ukazuje obrázek.) Tady máte, jak to obvykle vypadá. Nicméně Praha v pražských stavebních předpisech navrhuje, aby byly koridory pro inženýrské sítě a aby byly jiné koridory pro zeleň. To znamená, aby ty stromy tam mohly opravdu růst, být přirozenou součástí města a ne jen vzdorovat těm inženýrským sítím a čekat na to, kdo je kdy pokácí, protože potřebuje přestavět kanalizaci nebo optické vedení.

A to nejsou všechny nároky na kvalitu veřejných prostranství a uspořádání umístění. Prostě tohle všechno nejde obsáhnout jedněmi předpisy. A já naprosto chápu, že na spoustě míst této země tato potřeba není. Na druhou stranu si myslím, že i současný zákon je špatně v tom, že ty předpisy umožňuje jenom Praze. Koneckonců už se ozvalo Brno, Liberec, Plzeň, Ostrava, že by také chtěli vlastní regulatoriku. Takže si myslím, že trend je zcela opačný. A opět by mě zajímalo zdůvodnění ministerstva, proč tyto předpisy vyškrtává? Myslí si, že to navrhne líp? Myslíte si, že tím, že to navrhnete třeba dobře pro to velké město, tak budou potěšeny ty malé obce, že budou muset řešit složitou regulatoriku? Nechme složitou regulatoriku složitým případům, jako je velké kompaktní město a nezatěžujme malé obce složitou regulatorikou. Nebo naopak bez regulatoriky se vracíme někam do devadesátých let.

A na závěr mého prvního projevu k tomuto tématu si dovolím shrnout položené otázky. Vážené ministerstvo.

Jak pracujete s daty? Bude lepší sběr dat? Jak takový sběr dat hodláte zajistit?

2. Když se centralizuje úřad, bude lépe metodicky veden než je tomu dnes?

3. Řešíte excesy státních institucí, například ŘSD, které nekolauduje své stavby?

4. Kdy bude zlepšena vyhláška o bezbariérovosti?

5. Proč se upozaďuje postavení samospráv?

6. Proč se vypouštějí městské stavební předpisy? Kde se ztratil princip subsidiarity?

7. Mají být všechny obce řízeny zcela stejnými regulacemi? Monocentrická i polycentrická města s vysokou hustotou zalidnění, která bojují o každý metr i roztahaná sídla s množstvím volného prostoru?

Možná tady, koukám, že bych to asi také měl vysvětlit. Monocentrické město je například Praha nebo Hradec Králové. To znamená, má jedno centrum. Polycentrické město je například Ostrava, protože je de facto složena z několika obcí, které mají svou vlastní charakteristiku a jako jednotky jsou samostatné, což u těch monocentrických není pravda. Mezi monocentrickou a polycentrickou obcí je ohromný rozdíl. Jak v tom, jak vytváříte dopravní spojení, tak v tom, jak vytváříte zeleň, tak v tom, jakou architekturu potřebujete. V té polycentrické si můžete dovolit jakási vnitřní satelitní městečka, budovat tam nová sídliště. V té monocentrické naopak potřebujete zahušťování, potřebujete využívání brownfieldů a podobné věci. A to opravdu neuděláte jedněmi stavebními předpisy.

Doufám, že mi alespoň pan ministr odpoví na to, proč ty státní instituce, jmenovitě zvláště ŘSD nekolauduje své stavby.