Mysleli si, že se jen snažím očernit primátora Hřiba. Primátor a Praha Sobě (konkrétně Adam Scheinherr a Jan Čižinský) celou věc obhajovali tím, že se “zdražuje materiál”. Ale víte vy co? Paříž teď postavila dvě nové stanice metra za polovinu peněz, co chystá Praha. Jak je možné, že Paříž dokáže postavit stanici metra za cca 4,6 miliardy korun, zatímco Praha kolem 10 miliard? Pochybuji, že by ve Francii byl stavebního materiálu takový nadbytek. Co vy na to, pane primátore a Praha Sobě? Vzhledem k hodně podivnému výběru to spíš na mě dělá dojem, že se tu zase odehrává nějaký kamarádšoft?

52 miliard korun do předraženého metra D v naprosto pochybném výběrovém řízení za absurdních a nevýhodných podmínek. Přesně to si pirátský Magistrát protlačil a spustil navzdory odporu z řad opozice i odborné veřejnosti. Ano, byli jsme sice pro metro D a přáli jsme si jeho vybudování, ale tak, aby Pražané ze svého nemuseli přecpat kapsy stavebním firmám. Konečně máme k dispozici odborný právnický posudek, který dokládá a usvědčuje Magistrát z pochybení, kdy může Praha přijít o mnoho miliard. Zbytečně. Než se k tomu ale dostanu, pojďme popořadě.

Proč je předražení metra D dalším pirátským podfukem na Pražany?

Praha měla původně dostat osm stanic metra i s depem, to celé za 39 miliard. Nakonec dostane pět stanic bez depa za navýšenou cenu nejméně 52 miliard. Primátor Hřib tvrdí, že se zvýšily ceny stavebnin. To je sice pravda, ale... Výběrové řízení na stavbu metra D bylo nastaveno tak, že diskvalifikovalo velký okruh potenciálních dodavatelů. Skoro jako by ho někdo “ušil na míru” jedinému možnému vítězi. Tím samozřejmě vystřelila cena nahoru. Podle odborného posudku, který nyní všichni zastupitelé Prahy máme k dispozici, zde Dopravní podnik porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, a to hned v několika bodech.

1. Zájemci o zakázku totiž měli extrémně krátkou dobu k podání svých nabídek. Pouhých 44 dnů. Za tuto krátkou dobu není možné pořádně prostudovat zadávací dokumentaci takto velké stavby a sestavit odpovídající cenovou nabídku. Dopravní podnik dokonce obdržel žádost o prodloužení této lhůty alespoň na šest měsíců, ale zamítl ji. To je naprosto nelogické, protože u staveb této velikosti se zpravidla dává výrazně delší lhůta. Praha tak šla sama proti sobě, protože čím méně nabídek obdrží, tím nevýhodnější budou. V případě Libeňského mostu byla například ze stejného důvodu lhůta prodloužena bez problému.

2. Tady se nám to trošku komplikuje. Čtyři společnosti, které mimochodem výběrko nakonec “náhodou” vyhrály, měly dokumentaci k dispozici už dávno před touto lhůtou. Konkrétně už rok a půl dopředu, když se účastnily jistých geologických průzkumů. To je spousta času na to, aby se pořádně připravily a mohly podat jasně vítěznou nabídku.

3. Tato čtveřice firem, jak bylo řečeno, znala celý projekt velice dobře a měla i geologické průzkumy, které jsou nezbytné pro správné nacenění podzemní stavby. Magistrát tyto průzkumy ale ostatním volně nezveřejnil. Jinými slovy nesrovnatelně zvýhodnil tuto čtveřici nad všemi ostatními, kteří tak museli ve svých nabídkách “hádat”.