Veškerá opatření proti epidemii vedená vládou této země byla vždy polovičatá.

Nejprve roušky pouze v metru, nikoliv v celé MHD. Po té roušky i v MHD a dokonce v taxi. Nakonec v autech, bez jen s rodinnými příslušníky. Nejprve roušky pouze v uzavřených prostorech, nakonec roušky na zastávkách, nádražích, na letištích jinak zkrátka všude. Restaurace nejdříve do 22,00, pak do 20,00, nyní jen přes výdejové okénko. Jedině zákaz pití alkoholu na veřejnosti je možná definitivní. Je pivo ještě alkohol? A tak pomalu směřujeme k úplné uzávěře, kterou jsme mohli mít dávno a dnes po ní jako v Izraeli. Totální lockdown je výraz běžný ve všech hromadných sdělovacích prostředcích, aby jste to věděli. Vláda se nám schází pomalu denně pomocí videokonferencí. V mediích už vystupují pouze a hlavně ministři. Když nachytají štáby její členy/ky se zapnutými mikrofony, zaslechneme pravdu. Posel dobrých zpráv mlčí, mluvit začne až bude moci říci lidu něco hezkého a nadějného. Testování v domovech pro důchodce jednou týdně je objevem. Na to, aby se testoval rovněž jejich personál, se musí sejít a rozhodnout vláda. Jen aby bylo dost testovacích sad a včas.

Zákaz vycházení od 21,00 do 4,59 se nevztahuje na auta. Je garáž ještě doma? Veřejné parkoviště však už jistě ne. Dodržují pejskaři okruh 500 m od bydliště? Na to se musíte zeptat těch, kteří venčí své miláčky na Václavském náměstí.

Morálka všeho obyvatelstva není zase tak zlá. Policie, hlavně neoblíbená městská, však činí. Ta není v lásce jako všude jinde na světě. Dodržování zákazů a příkazů je fuška.. Česká vynalézavost, jak vše obejít, je nekonečná. Když tato končí, nastupuje přiblblost. V tom jsme mistři světa viz. Švejk.

Naštěstí nastupuje čas výjimek. Ovšem za přísných hygienických podmínek. Profesionální sportovci mohou sportovat, protože je to jejich práce. Škoda, že hospodští nemají svojí práci jako sport, to by se nám i jim dýchalo volněji. Snad se něco najde.

Proto přichází Lékaři bez hranic (Medecins Sans Frontier). Ještě štěstí, že čs. předseda vlády je od dob svých středoškolských let frankofonní. Máme mu za co vděčit. Ne, nejsme rovníková Afrika, neřádí Ebola, dokonce ani válka není. Když jsem na ně (Lékaře) přispěl, netušil jsem, že budu přispívat sám na sebe. Dostal jsem s děkovným dopisem i dárek. Prezervativ. Abych se ochránil. Byla to nejdražší ochrana mého života. Ještě jí mám doma schovanou.

Optimistická čísla jsou na obzoru. Upřímně řečeno, díky plukovníkovi. Ten byl mužem na svém místě a v pravý čas. Nebyl však tou opravdovou součástí týmu, nebo jak se teď moderně říká kolektivu, a proto se na něj musela ušít bouda, takže rychle šel. Šéf po tom šáhnul dobře, ale trochu vedle. Odbornost a rozhodnost musí být podpořena loajalitou a tam kde schází, vyvstává problém. Může odvolat, nový ministr. Co my jsme se toho už na odvolali. Jenom Mistr Jan Hus ne. Taky tak podle toho dopadl.

Karel Protiva