Fotbalová asociace České republiky, dále FAČR, má zase malér. Po rozličných operacích a skotačinkách jejího ex-předsedy přišel na jeho místo horko težko zvolený nástupce, aby pokračoval v díle. Snůška obvinění, která se snesla na FAČR, rozvířila kalné vody kolem topícího se kolosu, ale nespláchla jej. Ten se topí konečně pořád a pravidelně. Někteří z šéfů se už odporoučeli v očekávání věcí příštích. Poodhalila však strukturu a obludný rozměr celonárodně oblíbeného, protěžovaného sportu.  V 17 rozličných komisí, pokud počítáme i disciplinární, která se zrušila sama, účastníci zájezdu pokračují ve výletu, někteří na jiných místech, či dalších nebo nižších/vyšších pozicích. Realizují se a Titanic plave dál.

Aby toho nebylo málo, máme tady ještě Ligovou Fotbalovou Asociaci, dále LFA, která sdružuje další milce kopané a pečuje o náležitosti nejvyšší a dalších soutěží. Obě asociace mají vlastní výbory, aparát, každá jiného, svého předsedu a vlastní komise. Naplňuje se tak alespoň z poloviny odvěká česká touha za a) mít alespoň 1 akademický titul, za b) mít alespoň 1 funkci.

Opakovaně podezíraný, ale nedopadnutelný místopředseda rezignoval. Má na to minulost. Nebyl však sám. Česká polovice organizace se chvěje, co na ní ještě praskne. Moravská vyčkává. Epizodka s Ivánkem je vedle toho Večerníček. Z původní komise pro sudí zůstává pouze jeden člen a jiným se do ní nechce. Z 5-ti členné komise bude tedy alespoň  3-členná, možná. Životní partnerka místopředsedova rovněž složila funkci na předsednictví a to sekce české. Že by z loajality? V ovzduší visí pach peněz. Nejen úplatků, ale i těch znárodněných.

Už v bohulibém působení na úrovni okresního přeboru možno nalézt zárodky marasmu. který může narůst do hrozivých rozměrů. Od lajnování hřiště, přes pár piv v nalejvárně na hřišti až do oblak. Pokud se týče peněz, neexistují ve fotbale limity. Nikde na světě  se netočí ve sportu víc peněz než ve fotbale snad s výjimkou tenisu a golfu, ale tam jsou průhledné. Tím je i větší možnost korupce v kopané. Ta však platí ve vrcholovém sportě obecně. Třetina sportovců se dře, třetina je trénuje a opečovává a třetina funkcionaří, to jsou teprve profesionálové. Na všechno je však třeba ještě zázemí a provozní kapitál, což také něco stojí.

A pak nám tu zbývají ještě fanoušci, počínaje tatínky  prchající na fotbal z rodinného blaha často se svými ratolestmi jako výmluvou až po zasloužilé dědky, kteří už nikam jinam jít nemají pokud dojdou. Zvláštní kastou jsou fotbaloví ultras. V podstatě není rozdíl mezi ortodoxními Židy a fotbalovými bojovníky. Tito Židé formovaní staletí ústrky, ponižováním a pronásledováním si vytvořili vlastní ulitu a jakýkoliv průnik přes její ochrannou slupku je vybudí k odporu přiživovanou jejich vůdci. I Ultras mají své fýry, kteří kážou svá moudra v jejich kruzích, po hospodách a jiných seřadištích. Rovněž česká nátura trpí pocitem odříkání, zneuznání a ponižování, která v našich zeměpisných podmínkách a historicky okolnostech vyburcovala odpor  až schválnosti proti zákonnosti, pravidlům a zdravému rozumu. Aby někdo pochopil, že činí špatně a zlo, musí se ho zmíněné neštěstí dotknout osobně, či alespoň jeho nejbližšího okolí. Ani Židé, ani my v tom nejsme sami. Ve vychované Anglii deformované masivní imigrací jako konečně celý tzv. západní svět, kde jsou excesy na denním pořádku, je systém tlumený korektností často od samého počátku. Jak asi dopadne ve svém vzdoru proti epidemiologickým opatřením Manchester? Nakonec ho převálcuje vyšší moc. Vzpoura skončí. Jen jestli nebude už pozdě. Ale fotbal pokvete dál a zvláště pak tam. Alespoň zbude místo na projevy.

Fotbal vládne světu. Každý kluk jednou za život kopnul do mičudy, takže fotbalu rozumí všichni. Každý americký kluk jednou za život máchnul pálkou, takže rozumí baseballu. Chléb a hry bylo heslo římských vládců. Chleba je pomálu, hry nám zůstaly. Jó, fotbal to je věda.

Karel Protiva, Kladno
MUDr. et člen Ústřední rady Klubu angažovaných nestraníků