Jeden kandidát si hned na začátku sčítání stačil nakálet do vlastních kalhot, když se velkohubě prohlásil vítězem. Z toho se nevylíže ani náhodou. Jeho výhrady ke korespondenční volbě již měsíce předem byly účelové a spekulativní a mohly pouze předejít možné blamáži, která nakonec stejně následovala. Předvolební show amerického střihu korespondovala s jeho přirozením naturelem.

Druhý uchazeč o post křepce běhal po schůdcích do letadla dávaje zapomenout na své stáří. Je ve vysoké politice 50 let, takže ví a mluvil, aby to bylo stravitelné pro všechny, hlavně pak pro ty, kteří nebyli ještě rozhodnuti. Věkový rozdíl mezi uchazeči jsou 3 roky, věk však požehnaný. Jinak jsou oba čiperové.

Odhlédnuto od témat politicko ekonomických, bohatství a chudoby, latentního rasismu, zdravotnictví jakož i amerického pojímání světa, se někde v koutku krčil i virus pandemie. Jeden jej ostentativně ignoroval a zlehčoval, druhý roušku demonstrativně nosil a rozestupy dodržoval. Jeden koronáč chytil, druhý ne. Komu to prospělo/přispělo, toť nasnadě.

Nakonec vše dopadlo, jak se dalo předpokládat. Výsledek byl však nejistý. Vsadit tedy málo, nebo moc?

To, co předvedli v sovětském Rusku asi před 1/2 rokem, bylo divadýlko. Výsledek voleb, nikoliv oblíbených 99,9 %, ale sotva 80 a možná někde i méně, byl naprosto přesvědčivý. No, nevsaďte si na to!

V Číně snad ani žádné volby nejsou. Proč také? To ví Strana nejlépe, vybere stejně vždy nejlepší jenom těm někdy uklouznou nohy po něčem opravdu, ale opravdu nepěkném, viz. poradcové našeho prezidenta. Vrcholem demokracie jsou však volby v severní Koreji. Tam se volí podle čínského vzoru a po meči.

V Americe je ale příliš televizních kanálů, spousty expertů a vykladačů událostí, které si každý může přebrat sám, jim však uvěří. Každý má svou pravdu, ale tolik komisionářů a kontrol, aktivistů odhodlaných jít za svým do ulic je jako nikde jinde na světě. Ty se překřičet nenechají. A to v přímém přenosu. USA nejsou sice naším vzorem, ale nejspíš bude asi všechno pravda.