Po stoprvé: Není tomu tak. Lidé, kteří pracují, nikoliv načerno a po celou dobu svého pobytu v České republice, jsou vítáni. Pokud samozřejmě na tutéž práci nestojí pomyslnou frontu deset stejně kvalitních českých zaměstnanců, jimž nakonec nezbývá, než vysedávat na úřadu práce.

Jsou u nás ale cizinci, které bychom si dokonce neměli nechat odejít. Jednak do nich investujeme nemalé peníze, jednak mezi nimi rostou odborníci. Řeč je o stipendistech na prestižních českých vysokých školách, kteří jsou nejčastěji z Moldavska, Srbska, Běloruska či Etiopie. Znalosti získávají na České zemědělské univerzitě, Univerzitě Karlově, Vysoké škole ekonomické a Českém vysokém učení technickém

Program ministerstvo stojí 97 milionů ročně. A za ně vzděláváme budoucí špičkové lékaře, ekonomy, strojírenské i zemědělské experty. Dosud to zní ideálně. Odborníků není nikdy dost. Jenže… Po jejich dostudování Česko jako by o ně nemělo zájem. České instituce se ale konečně začínají probouzet. V současnosti vzniká databáze těchto vysokoškoláků, která se bude může hodit společnostem, jimž se odborníků nedostává.

To jistě zaslouží podporu. Ovšem měla by to doprovázet dostatečná kontrola, aby jim zahraničním absolventům nebyla nabízena podhodnocena mzda, kvůli níž bude český odborník hledat práci jinde v Evropě, či v době krize končí na úřadu práce.

Anebo ještě lépe, vláda by měla hledat zdroje, jak dostatečně motivovat české mozky, aby po škole nemizely v západoevropských firmách, tak jak to často bývá. A jestliže dokáže získat 97 milionů na zahraniční studenty, na podporu české inteligence by to už měla být hračka.

Je to úkol pro politiky napříč politickými stranami. Problematiku zaměstnanců ze zahraničí je ale v současnosti důrazně řešit i na úrovni europarlamentu.

Diskutuje se tam totiž zavedení kvót, kdy by nepřizpůsobiví cizinci mohli být na základě nějakých dohod přesouváni i k nám. To je naprosto nepřijatelné.

Odborníky či zaměstnance, kteří neberou práci Čechům ano, ti ostatní, ať vysávají sociální systém ve své zemi.