Dnes je tomu na den přesně 20 let, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie.

Tehdy to byl sňatek z lásky, kdy většina našich obyvatel doufala, že nám toto partnerství přinese větší prosperitu, bezpečnost a zvýšení konkurenceschopnosti v celosvětovém měřítku.

Jak už to ale u některých manželství bývá, postupem času se láska vytratila a náš partner nás namísto slíbené podpory začal omezovat, šikanovat a diktovat nám, co smíme a co ne.

Z prosperity zbylo zelené vydírání, z bezpečnosti přidělování migrantů a co se týče konkurenceschopnosti, tak nám Čína a USA ujíždějí rychleji než Max Verstappen svým soupeřům ve Formuli 1.

Budeme dnes svědky mnoha oslavných ód pějících chválu na tento svazek od lidí, kteří jsou jsou vedeni svou slepou vírou k vyšší autoritě.

Budou nám tvrdit, že nám náš partner diktuje, co si máme myslet jen proto, že je zkušenější a že ví, co je pro nás lepší více než my sami. Ale ve skutečnosti nás jen zneužívá k uspokojování svých vlastních zájmů.

Budou nám tvrdit, že s naše peníze přerozděluje rozumněji než bychom je přerozdělovali my. Ale ve skutečnosti je cpe do kapes svých kamarádů, kteří mu zajišťují pohodlný život v luxusních bruselských sídlech.

A budou nám tvrdit, že nám chtějí domů nastěhovat lidi, kteří nám budou pomáhat s úklidem a prací na zahradě. Ale ve skutečnosti na nás budou pouze parazitovat, sedět s rukama za zády a postupně vytlačovat z našeho vlastního domu, kteří naši rodiče pracně vybudovali a uhájili před nájezdy mnoha cizáků.

Nevěřte jim. Jsou to falešní a úplatní proroci.

Ti, kteří si zachovali alespoň špetku objektivity, už dávno rozpoznali, že partnerství se změnilo v diktát a láska v otroctví. Nechtějí se dál nechávat zneužívat a bez odmlouvání plnit vše, co dostanou nařízeno.

Cítí se oklamáni, podvedeni a šikanováni.

A přestože před dvaceti lety věřili, že to bude krásné manželství plné porozumění a vzájemného respektu, a dali do tohoto vztahu vše, co bylo v jejich silách, tak cítí, že už nadále nechtějí v tomto nefunkčním svazku pokračovat.

A že pokud se něco velmi rychle nezmění, tak se nevyhnutelně blíží doba, kdy padne ono zlomové slovo ROZVOD.

Osobně považuji tento výsledek za zbytečně promarněnou šanci, neboť každý vyrovnaný a spokojený vztah je vždy nesmírně přínosný pro obě strany. Ovšem to by se jedna z nich nesměla dál chovat jako bezohledný sobec a svůj nátlak neustále stupňovat. A na to to zrovna úplně nevypadá.

Je otázkou, zda je vůbec možné takto pošramocený vztah napravit. Zda lze ještě nalézt tu lásku, která nás pojila a onen vzájemný respekt, úctu a svobodu, jež se někde po cestě vytratily.

Mnozí si myslí, že je to už nemožné. Možná mají pravdu a je na čase spojit se s dalšími uzurpovanými souputníky a domluvit se na společném postupu pro to, aby byl onen rozvod co nejméně bolestivý. A abychom jej vůbec zvládli a neskončili jako bezdomovci, protože lze počítat s tím, že nám naše drahá polovička při majetkovém vypořádání bude chtít pořádně osladit. Připravit se na takovou eventualitu rozhodně neuškodí.

Všichni totiž víme, že slepovat rozbitý hrníček je setsakra náročné a že se téměř nikdy nepovede jej navrátit do původního stavu.

Budoucnosti tohoto pošramoceného vztahu je značně nejistá, ale domnívám se, že ono rozhodnutí padne dříve, než si mnozí z nás myslí.

Jedno však zcela zřejmě jisté je - dnes není důvod cokoliv slavit.

Tedy vyjma svátku práce a především svátku lásky.

Tak si alespoň tento krásný den užijte s vašimi nejbližšími.

Takových chvilek totiž není nikdy dost.