V záplavě zpráv o covidu, testování a rouškách pro děti ve škole či kauzy Vrbětice zcela zapadla jedna ze zásadních aktivit Evropské komise. Jsem přesvědčen, že 99 % českých občanů nemá ani ponětí, že tato nikým nevolená instituce připravuje aktivitu, v jejímž rámci hodlá zařadit skutkové podstaty „hate crime“ (zločin z nenávisti) a „hate speech“ („nenávistný slovní útok) mezi takzvané evropské trestné činy. Nadto by měly být klasifikovány jako trestné činy „zvlášť závažné“, čemuž bude logicky odpovídat vyšší trestní sazba.

Skutková podstat zvlášť závažného zločinu „nenávistného slovního projevu“ bude moci být naplněna jak při osobním kontaktu, tak prostřednictvím televizního či rozhlasového vysílání a samozřejmě prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě (internetu).

Za projev nenávisti by pak měl být označen každý slovní útok založený na národnosti, rase, náboženství, sexuální orientaci atd.

Pokud bude návrh schválen (což je plánováno na říjen 2021), bude vtělen do závazné směrnice, a všechny členské státy jej tak budou muset povinně implementovat do svého právního řádu. V našem případ to bude přirozeně znamenat rozšíření trestního zákoníku o tyto dvě skutkové podstaty.

Ponechám teď stranou právní rozbor nesmyslnosti tohoto konstruktu, jenž považuji za naprosto zběsilý, neboť absolutně nechápu, jak bude odlišován například humorný či satirický slovní projev (i když se obávám, že vtipy o židech, cikánech, hloupých blondýnkách či homosexuálech budou navždy zakázány a pro jistotu vymazány ze všech televizních archivů) a zaměřím se pouze na ilustraci zrůdnosti této aktivity na konkrétním případě.