První část konference zahájil svým příspěvkem novinář Libor Dvořák, který hovořil o vzájemných vztazích mezi Českem a Ruskem i hrozbách, jež ze strany Ruska hrozí. „Byli jsme posledními, kteří se SSSR postavili. V kauze Vrbětice ale nastavili Babiš s Hamáčkem jen zmatek,“ poznamenal komentátor Českého rozhlasu Plus. O aktivitách Ruské federace na území cizího státu hovořila i Veronika Víchová z projektu Kremlin Watch a upozornila na různorodé nástroje, které ruský režim využíval i během koronavirové krize. „Od začátku pandemie se snažili poskytovat tzv. humanitární pomoc mnoha státům, snažili se prezentovat jako stát, který pandemii výborně zvládá a může pomáhat ostatním, přestože pomůcky, které mnohdy poskytovali, byly často k ničemu a Rusko samotné nebylo schopno se s pandemií vypořádat,“ dodala Víchová. Pozvání přijal i bývalý šéf NÚKIBu Dušan Navrátil, který navázal na své předřečníky a upozornil na zvyšující se kybernetické útoky, čímž dochází k destabilizaci celé státní infrastruktury. První panel uzavřel bývalý příslušník Vojenského zpravodajství Luděk Michálek, který přiblížil práci zpravodajských služeb obecně.

Úvodní slovo druhého panelu patřilo bývalému generálovi Petru Pavlovi, podle něhož bude Česko atraktivním partnerem tehdy, pokud bude zajištěna bezpečnost na domácí půdě. „Musíme být také dostatečně silní, dostatečně transparentní, srozumitelní pro naše partnery, pro naši veřejnost a pokud budeme schopni jasně komunikovat, o co nám jde, jakým způsobem třeba krizi, kterou procházíme, budeme řešit,“ upřesnil Pavel. O strategickém partnerství států hovořil také Jaroslav Kurfürst z MZV. Mezi klíčové partnery, se kterými je veden strategický dialog, patří USA a Německo. Připomněl ale, že největší země nemusí být vždy největšími spojenci. Významné jsou podle jeho slov i malé státy.

Na akci vystoupil i ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolf Jindrák, který označil za nejdůležitější spojenectví států v rámci EU a NATO. „Jsou to pilíře, které nejsou a snad nebudou zpochybněny žádnými relevantními či významnými institucemi,“ řekl Jindrák a dodal, že důležité bude pracovat i na posílení státního aparátu a omezení úniků tajných informací na veřejnost. Skutečná partnerství by se měla podle bezpečnostního analytika Tomáše Pojara zploštit na úzký seznam zemí, sám uvedl Německo, Polsko a USA. Připomněl, že prioritou by pro Česko měla být předvídatelnost, jasná formulace a transparentnost.

Třetí panel, jediný primárně politický, se zaměřil na samotné plnění závazků Českou republikou. Senátor Pavel Fischer ve svém úvodním příspěvku upozornil na fakt, že současná vláda na závazky dlouhodobě zapomíná. Nežijeme v bezpečném světě a tím, že vláda odmítá dávat 2 % na obranu, podle něj ukazuje, jako by ji nezajímala suverenita státu. O hybridních hrozbách, kterým Česká republika v posledních letech masivně čelí, mluvila poslankyně za TOP 09 Helena Langšádlová. Podle ní na ně však není ČR dostatečně připravena, chybí jí centrální institut, který by koordinovaně přijímal existující hrozby a vytvářel pro ně řešení. Na závěr panelu předseda hnutí STAN Vít Rakušan upozornil, že na pojem „bezpečnost“ je nutné nahlížet z více úhlů. „Bezpečně se chceme cítit všichni. Musíme proto vnímat bezpečnost i jako podmínku plnohodnotného života ve společnosti, podmínku svobodného bytí a dobrého místa pro život. To jsou naše primární závazky vůči naším lidem,“ dodal Rakušan.2