Lžou o nás, protože se nás bojí. Tahle dvě jednoduchá (ale zásadní) sdělení jste už určitě během naší kampaně slyšeli. A my zase od vás, že ta kampaň stojí … jak to jen říct slušně… za zlámanou grešli. Pojďme se na to společně podívat. Z různých úhlů, s nadhledem. A v souvislostech.

Vzpomínáte si ještě na těch 250 tisíc lidí na Letné, kteří vyzývali demokratické strany, ať se spojí? Vzpomínáte si na komentáře (fakt, schválně si je najděte) slovutných politických komentátorů, kteří měli jasno v tom, že to tahle mdlá opozice nemůže zvládnout? A ejhle. Po roce a půl jsou tady dvě koalice demokratických stran nabízející dva koncepty budoucnosti, zároveň ale už dopředu deklarují, že chtějí vládnout dohromady.

A tady prosím právě o ten nadhled: Není to z pohledu roku 2019 neuvěřitelný úspěch? Poprvé se propadnutí hlasů ve volbách nebudou bát síly liberální demokracie, ale naopak populisté, komunisté, bývalí komunisté a jejich „přisluhovači“. Budou se vzájemně kanibalizovat – růst preferencí jednoho z nich znamená pokles druhého. I tohle je velký argument pro existenci koalic, který má pro budoucnost naší země opravdu větší sílu než ta či ona výhrada k některému z koaličních subjektů.

První průzkumy nás pasovaly na favorita. Odhady našeho zisku se pohybovaly okolo 30 %. Euforie, vlna podpory i zevnitř našich struktur. Ale ani Ivan Bartoš, ani já, jsme z toho velkou radost neměli. Jednak proto, že lepší je růst zvolna, zdravě, směrem k volbám. A jednak z očekávání toho, co se i naplnilo.

Okamžitě proti nám vystřelily profesionální hnojomety, útoky ze všech stran, od těch nejmazanějších až po vyloženě primitivní. Dohromady udělaly svoji práci. Odpůrce utvrdily v bojovné nenávisti, váhající znejistily. A my jsme začali chybovat. Nechali jsme se zahnat do defenzivy, ztratili lehkost a tah na bránu. Projevilo se to v prognózách. Čísla od 23 do 26 % začala být vnímána jako neúspěch.