Andrej Babiš: “Ovšem od prvních okamžiků, kdy se v naší zemi projevily symptomy krize s koronavirem, postrádám pomoc z neziskového sektoru.”

Další z věcí, na kterou s panem premiérem nemáme stejný názor. Co ale postrádám já?

Od prvních okamžiků, kde se v naší zemi projevily symptomy krize s koronavirem, postrádám koncepční, systémové provedení touto krizi. Postrádám lídra. Postrádám pocit bezpečí, pocit, že nás v tom někdo nenechá. Místo toho každý večer zapínám televizi a dozvídám se, co všechno je zase jinak a že nevíme, jaká má vláda určená kritéria pro to, aby se začalo se zmírňováním opatření. Vím ale, že se pan premiér cítí dobře a děti od sebe ve škole budou sedět dva metry. Což bych jako učitel snad ani vědět nechtěl. Protože je to neproveditelný nesmysl.

Je to zvláštní, ale ani za jednu z těch věcí nemůže neziskový sektor. Ten pomáhá kde může, jak vám všichni poskytovatelé sociálních služeb mohou dosvědčit.

Ne, na neziskový sektor, který na rozdíl od celé vlády šije roušky, rozváží nákupy a obědy, dělí se o dezinfekci a s hrůzou sleduje, že jsou nezaopatřené domovy pro seniory, na ten to vážně nehodíte.