Často se mě ptáte, jak jsem se vlastně dostal k politice. Tak se to pokouším popsat v pár řádcích. Snad srozumitelně… Tak tady 1. díl.

Seděli jsme v kavárně Monet na kolínském náměstí. Byli jsme dva. Za okny běžný ruch trochu ospalého města, ve kterém jsme se oba narodili. „Hele, Michale, to dáme. Lidi seženeme, neštve to tady jenom nás dva…“ Bylo jaro 2009, bylo mi třicet a popravdě v tenhle moment nic nenasvědčovalo tomu, že za rok a půl budu v Kolíně sedět v pracovně starosty. A že tam vydržím devět let a dvakrát za sebou dosáhneme s naší partou rekordního volebního výsledku.

Vedení města nekomunikovalo s lidmi, neotvíraly se dveře občanským aktivitám, mnoho fajn lidí rezignovalo a odešlo pracovat a tvořit tam, kde to bylo podnětnější. Kolínem otřásala korupční aféra tehdejšího místostarosty, město nemělo vizi, směr, atmosféru, bylo změtí ulic bez radosti a myšlenky. Naší původní ambicí bylo naředit zastupitelstvo protestní krví. Pojmenovali jsme se Změna pro Kolín. Sesbírali přes 2000 podpisů, abychom vůbec mohli kandidovat. A při sběru podpisů jsme se s lidmi bavili. A najednou jsme viděli, že v tom fakt nejsme sami. Že to naštvání a blbou náladu sdílí spousta lidí. Nebyl problém dostat na kandidátku zajímavé osobnosti napříč generacemi i profesemi. A pak zbývalo už jediné - jít odvážně do voleb a porvat se s těmi, co nás štvali. A podcenili.

Na podzim roku 2010 jsme vyhráli. Nejpřekvapenější jsem byl já. Ocitnout se najednou v jiném světě, nechat milované učitelské profese a vplout do vod, které jsem vůbec neznal. Řídit město. Utkávat se s velkými hráči typu Davida Ratha, jednat se zkušenými manažery… Zpětně se sám divím vlastní drzosti a odvaze. Ale ta chuť, energie, vnitřní přesvědčení, že se politika dá dělat poctivě a pro lidi, bylo tak silným motorem, že jsme obstáli. A v Kolíně vládne naše sdružení dodnes. Už deset let.

Samozřejmě jsem se za ta léta změnil. Zažil tvrdé rány v osobním i pracovním životě. Zestárnul jsem, nasbíral zkušenosti. Mnohokrát se zklamal. Často říkám, že z naivního idealisty zůstal jen ten idealista. Ale nezmizel můj původní motiv, důvod, proč jsem do toho šel. Měnit věci k lepšímu tak, aby se lidem žilo dobře. Aby nám nevládli amorální kariéristi. Každý počátek je určující. Definuje nás. Ať už v partnerském vztahu či pracovním životě. Jo, jsem už profesionálním politikem. Ale tu bázi, proč jsem šel do politiky, v sobě mám stále. Když se podívám na mnohé politické konkurenty, vidím, bohužel, úplně jiné motivy. Skutečná změna v naší zemi, a o tom jsem přesvědčen, nenastane do té doby, dokud nebudou vládnout lidé, kteří kromě osobních ambicí vidí v politice i službu.

Svoji starostenskou éru jsem si zaznamenával v deníkových záznamech. Odkaz je ZDE.

Pro ty z vás, kdo chtějí jít do politiky, to může být poučné. ale nenechte se odradit. Fotografie z roku 2010.