Pan Radek Rozvoral usoudil, že čeští poslanci v Evropském parlamentu nemohou vymoci vůbec nic (viz jeho článek Kolik toho mohou naši europoslanci v EP prosadit z 5.4.2014). Protože prý nepracují v zájmu České republiky, netáhnou za jeden provaz a jsou rozhádaní.
Ani jedno z těchto jeho tvrzení není pravdivé. Současní poslanci zvolení za Českou republiku spolu běžně komunikují a jednou měsíčně se společně scházejí. Diskutují agendu štrasburských plén i to, co se děje na výborech. Na řadě věcí se shodnou (cukerný pořádek, společná zemědělská politika, energetika, průmyslová agenda), někde se jejich názory rozcházejí (třeba Bolkensteinova směrnice o službách, Ukrajina atd.).
Pan Rozvoral netuší, že poslanci žádné ze členským zemí, tedy ani té naší, nejsou v jednom houfu v ovčinci, ale působí v různých poslaneckých skupinách, a jejich činnost se také odvíjí podle programu výborů a stálých delegací, intergrup a podobně. Ale rozhodující hřiště jsou dvě: politické skupiny a výbory. Specifikem Evropského parlamentu je to, že komise nemá pro své návrhy nikdy předem danou většinu. Většina vzniká ad hoc. Tím je dán obrovský prostor pro komunikaci.
Musíte umět přesvědčovat, vytvářet spojenectví a kompromisy, vědět v čem ustoupit a kde naopak ustoupit nesmíte. Musíte si sám sehnat expertní podklady a nastudovat vše, o čem se bude jednat. A i když je nás málo, lze prosadit docela dost.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Miloslav Ransdorf