Krystlíkův text ZDE.

Skribent Krystlík tvrdí, že plány na vystěhování, natož likvidaci Čechů, neexistovaly a že Čechy nikdo nenutil, aby se stěhovali z pohraničí. Tak se na jeho tvrzení podíváme zblízka:    

Již v létě 1932 řekl Hitler na schůzi nejvyšších nacistických funkcionářů, že „českomoravská pánev bude kolonizována německými sedláky. Čechy vystěhujeme na Sibiř nebo do oblasti volyňské. Ze střední Evropy musí odejít“. (H. Rauschning, Gespräche mit Hitler, 1. Auflage, Europa verlag, New York 1940, s. 42).

Skribent Krystlík tvrdí, že Čechy nikdo nenutil z pohraničí odejít ani před Mnichovem, ani po něm. Jenže podle vedoucího Gaugrenzlandamtu ing. Künzela otevřené nepřátelství sudetských Němců vedlo k tomu, že se v letech 1930-1939, tedy do konce Druhé republiky, vysídlilo do vnitrozemí 300000 Čechů (důvěrný projev 17. 10. 1940 ke školním radům sudetské oblasti, Královka u Liberce).

Generál Friderici, zmocněnec německé branné moci, sepsal 12. 7. 1939 memorandum, jak zbavit říši českého národa. I Göring prohlašoval, že „Češi žijí na německém dvoře, a proto musí být vyhlazeni“

V létě 1940 říšský protektor Neurath (Heydrichův předchůdce)a jeho zástupce K. H. Frank vypracovali programy, které neberou nejmenší ohledy na mezinárodní veřejné mínění. Proč také, když vše zastínily úspěchy německých vojsk. Otevřeně prezentovali cíl, kterým byla likvidace českého národa, jeho úplné zničení včetně poněmčení a osídlení země německými kolonisty (dokument dokončen 31. 8. 1940). Nápadná je podobnost tohoto Frankova a Neurathova dokumentu s akčním programem SdP z roku 1938. Tyto dokumenty nejsou žádnou českou báchorkou, pane Krystlíku. 

V letech 1939 až 1944 bylo vyvezeno do Německa 600 000 českých dělníků. S jejich návratem se nepočítalo. Do protektorátu přicházeli Němci: úředníci státní správy, příslušníci gestapa, policisté a vojáci, lidé z Treuhandu. Českým rolníkům bylo během okupace zkonfiskováno 500 000 ha zemědělské půdy (srv. materiál oddělení pro zemědělství a výživu úřadu protektora z 11. 2. 1941). Na česká zkonfiskovaná pole přicházeli zemědělští kolonisté německé národnosti z Besarábie, z jižních Tyrol (dnes se tato část Itálie jmenuje Alto Adige), z Pobaltí i ze Sudet.

Český historik Václav Král (vynikající třísvazkové Otázky hospodářského a sociálního vývoje v českých zemích v letech 1938-1945, I-III, Praha 1958) zdokumentoval a analyzoval, jak důkladně bylo poněmčováno hospodářství. K plánům poněmčení ve vztahu k hospodářství viz plán Bernharda Adolfa, předsedy Svazu průmyslu, z 2. listopadu 1940.  Hodnota německých kapitálových účastí v českomoravské ekonomice za léta 1938-1945 vzrostla o více než 1000%, ekvivalentní protihodnota byla poskytnuta málokdy, většinou vůbec. Řada firem, které tehdy rozkrádaly náš národní majetek, funguje i v dnešním Německu.

Novou kapitolu v germanizačním úsilí Německa v našem národním prostoru znamenal příchod Reinharda Heydricha. Pokud skribent nevěří českým autorům, nabízím mu ke studiu např. knihu Günthera Deschnera Reinhard Heydrich. Stathalter der totalen Macht, Ullstein, Frankfurt am Main-Berlin 1987.  Heydrich hodlal nejenom zničit české ilegální hnutí, ale uskutečnit plány, se kterými už dříve přicházel například K. H. Frank (viz Heydrichův projev v Černínském paláci 12. 10. 1941 a Poznámky o budoucím plánování v Protektorátu Čechy a Morava, 17. 10. 1941). Pro tyto cíle dal Heydrich k dispozici mašinérii gestapa a SS. Pět tisíc Čechů bylo zatčeno, část Němci zastřelili okamžitě, část poslali k likvidaci do tábora Mauthausen.

Mezitím český národ mapovali „rasoví odborníci“. Češi měli podle těchto gigantů ducha tři možnosti: být poněmčeni, vyvezeni nebo fyzicky zlikvidováni (viz projev R. Heydricha v Německém sále z 4. 2. 1942, materiály Nacionálně socialistické německé dělnické strany, župní vedení Sudety. 12. 2. 1942, Národní soupis z měsíční zprávy Reinharda Heydricha pro říšské kancléřství, 18. 5. 1942).  Historik Miroslav Kárný rozborem příslušných dokumentů prokázal, že tzv. „evakuace“ je pouze krycí termín pro fyzickou likvidaci (Tajemství a legendy Třetí říše, Praha 1983).

Reinhard Heydrich přiznal, že není schopen český národ zastrašit dostatečně, a ve své poslední zprávě Hitlerovi sliboval, že vůči Čechům podnikne další represálie. Ty už nestačil uskutečnit. Heydrich byl nejvýše postavenou osobou v hierarchii Třetí říše, kterou v okupovaných zemích zasáhla spravedlnost.

4. října 1943 řekl říšský vůdce Heinrich Himmler, že „co se stane nějakému Rusovi nebo Čechovi, to mě ani dost málo nezajímá… zdali tyto národy žijí v blahobytu nebo umírají hladem, to mě zajímá jen potud, pokud je potřebujeme jako otroky pro svou kulturu. Padne-li deset tisíc ruských ženštin smrtí vyčerpáním při kopání protitankového zákopu, zajímá mne to jen potud, je-li tento protitankový zákop pro Německo hotov. My, Němci, jsme jediným národem na světě, který slušně zachází se zvířaty, a budeme slušně zacházet i s těmito lidskými zvířaty, ale je hříchem proti naší krvi dělat si s nimi starosti a dávat jim ideály.“

Teprve když začala německá armáda na sovětském území prohrávat, zastrašování Čechů se poněkud zmírnilo. Přesto bylo každý měsíc zastřeleno nebo jinak zabito sto českých vlastenců (viz projev K. H. Franka Říšská politika v Čechách a na Moravě v Karlově Studánce. Zápis z projevu zaslal z Liberce do Černínského paláce Konrad Henlein 4.4. 1944).

Němci vytlačovali češtinu z veřejné správy, z kultury i ze školství. Během okupace zničili české demokratické instituce, potlačili lidská práva a svobody. Slibovali kulturní autonomii, kterou systematicky likvidovali. Hospodářský život byl podroben německým monopolům. Absolutní moc připadla policii a SS.

V citacích dokumentů o záměrech likvidace českého národa ze strany německých nacistů bych mohl dlouze pokračovat. Zajímavé je to, že když byly tyto dokumenty vydány v němčině, vedoucí představitelé Sudetoněmeckého krajanského sdružení v březnu 1961 proti tomuto vydání vystoupili s tím, že Hitler, Himmler, Heydrich a další nacističtí „humanisté“ nic špatného proti Čechům nezamýšleli. Stejně jako dnes Krystlík.

To je zatím všechno k té nedůležitější otázce, co s námi Němci zamýšleli. Ano, chtěli nás zlomit, zničit, vyhladit. Prohráli a prohrají kdykoli znovu. O Mnichovu a k otázkám mezinárodního práva příště.